Jan z Falkenštejna: Porovnání verzí
→Po bitvě: odstraněno reflexivní "se" a oprava slovosledu |
m přidána Kategorie:Muži za použití HotCat |
||
| Řádek 57: | Řádek 57: | ||
[[Kategorie:Narození 13. století|Falkenštejna, Jan z]] |
[[Kategorie:Narození 13. století|Falkenštejna, Jan z]] |
||
[[Kategorie:Úmrtí 14. století|Falkenštejna, Jan z]] |
[[Kategorie:Úmrtí 14. století|Falkenštejna, Jan z]] |
||
[[Kategorie:Muži]] |
|||
[[pl:Jan z Falkenštejnu]] |
[[pl:Jan z Falkenštejnu]] |
||
Verze z 15. 8. 2010, 10:44
| otec | Záviš z Falkenštejna |
|---|---|
| matka | Kunhuta Uherská |
Jan z Falkenštejna (asi 1282 - po 1337) byl syn královny vdovy Kunhuty Uherské a Záviše z Falkenštejna, komtur Řádu německých rytířů, účastník kruciáty na Litvu.
Po bitvě
Královna Kunhuta ovdověla roku 1278 po bitvě na Moravském poli, kde český král Přemysl Otakar II. potupně zahynul. Království české bylo poté svěřeno do péče synovce zemřelého krále Oty Braniborského, protože následník byl tehdy teprve sedmiletý. Správce Ota složitou situaci vyřešil vězněním následníka Václava a královny Kunhuty na hradě Bezděz. Kunhutě se podařilo z internace utéct a přesídlit na Moravu, odkud se mohla snažit získat příznivce pro Václavovo propuštění. V zemi byla bída, neúroda a hladomor.
Záviš z Falkenštejna, kdysi rebel proti českému králi, je doložen na Moravě jistě na počátku roku 1281 jako purkrabí v královnině Hradci nad Moravicí. Někdy v té době se stal milencem královny vdovy. Po návratu Mikuláše Opavského z uherského zajetí musela pro vážné neshody s tímto Kunhutiným nevlastním synem milenecká dvojice odejít z Opavska. Pravděpodobně v roce 1282 se dvojici na neznámém místě na Moravě narodil syn Jan.[1] V květnu roku 1283 byl z braniborského vězení konečně zpět do vyhladovělé a zpustošené země propuštěn mladičký následník trůnu Václav II. a pár týdnů nato se vrátila do hlavního města i Kunhuta asi i s malým Ješkem, dítětem zplozeným s pouhým Vítkovcem.
Záviš z Falkenštejna se stal rádcem, přítelem a učitelem mladého krále a Václav si jej zamiloval. Dokonce souhlasil se svatbou. Morganatická svatba Ješkových rodičů proběhla buď roku 1284 či pár měsíců před královninou smrtí v květnu roku 1285. Kunhuta zemřela v září, asi na tuberkulozu. V říjnu 1285 věnoval Václav II. Ješkovi a jeho otci královské město Poličku, hrad Lanšperk, město Lanškroun a další zboží.
Ovdovělý Záviš se znovu oženil a pro podezření ze spiknutí proti svému králi byl asi v lednu 1289 zajat a uvězněn. Roku 1290 nechal Václav II. Záviše z Falkenštejna, kdysi svého milovaného otčíma, pod hradem Hluboká popravit.
| „ | ...podivným rozhodnutím Boží pomsty v době jednoho měsíce padl král uherský zabit mečem, vévoda vratislavský zahynul byv otráven a Záviš, který dal příležitost k tém špatnosti, byv sťat skončil bídnou smrtí své dny. | “ |
| — Zbraslavská kronika[2] | ||
Řád německých rytířů
Ješek byl přes matku spřízněn s Přemyslovci, Arpádovci, Rurikovci, Kapetovci a dokonce i s Habsburky a jím se tyto aktuálně vládnoucí dynastie nebezpečně a nepřípustně sbližovaly s pouhými vazaly z česko-rakouského pomezí. [3]
Osiřelého osmiletého chlapce svěřil Václav II. do péče řádu německých rytířů. Ve službách řádu Ješek udělal skvělou kariéru, stal se komturem v Řepíně a v roce 1328 zemským komturem pro Čechy a Moravu. Pravděpodobně se zúčastnil křižáckého tažení krále Jana do Litvy. Pak se stal komturem v Altshausu a roku 1337 je opět doložen jako komtur v Řepíně.
Zemřel někdy po roce 1337. Dochovala se pečeť, kde je zobrazen apokalyptický Kristus sedící na duze a z úst mu vycházejí dva meče.
Odkazy
Reference
- ↑ JAN, Libor. In ordine Cruciferorum Christo militavit. K osudům Ješka, syna Záviše z Falkenštejna a královny Kunhuty. Český časopis historický. 2000, roč. 98, s. 458. ISSN 0862-6111.
- ↑ Zbraslavská kronika. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1975. ISBN 25-015-76. S. 66.
- ↑ ŠAROCHOVÁ, Gabriela V. Radostný úděl vdovský. Královny-vdovy přemyslovských Čech.. Praha: Nakladatelství Dokořán, 2004. S. 114.
Literatura
- CHARVÁTOVÁ, Kateřina. Václav II. Král český a polský. Praha: Vyšehrad, 2007. 343 s. ISBN 978-80-7021-841-9.
- JAN, Libor. In ordine Cruciferorum Christo militavit. K osudům Ješka, syna Záviše z Falkenštejna a královny Kunhuty. Český časopis historický. 2000, roč. 98, s. 453-475. ISSN 0862-6111.
- ŠAROCHOVÁ, Gabriela V. Radostný úděl vdovský. Královny-vdovy přemyslovských Čech. Praha: Dokořán, 2004. 174 s. ISBN 80-86569-24-1.
- URBAN, Jan. Lichtenburkové : vzestupy a pády jednoho panského rodu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003. ISBN 80-7106-579-X.
- VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české. Sv. 3 (1250-1310). Praha: Paseka, 2002. 760 s. ISBN 80-7185-433-6.