Země Moravská

Země moravská byl v období od roku 1918 do 30. listopadu 1928 oficiální název Moravy, jako jedné ze zemí první Československé republiky. Země moravská byla přímým nástupcem Moravského markrabství, avšak narozdíl od něj již neměla autonomii ani zemský sněm a zůstala ji jen omezená samospráva, vykonávaná zde zemským výborem, a Zemskou správou politickou (zemský úřad) včele s jejím prezidentem, jímž byl v letech 1920-8 Jan Černý . V čele Moravy stál však Jan Černý již od roku 1918, nejprve jako správce moravského místodržitelství.

Po vzniku Československa 28. října 1918 vyhlásili 29. a 30. října němečtí poslanci v pohraničí odbojné autonomní celky požadující nezávislost na Československu a připojení k Německému Rakousku. Na území Moravy zasahovaly tyto celky:

• Sudetsko (Sudetenland) - severovýchod Čech včetně Orlických hor, severozápad Moravy a západ Českého Slezska, s centrem v Opavě
• Německá jižní Morava (Deutschsüdmähren) - jih Moravy s centrem ve Znojmě. Představitelé tohoto celku deklarovali spojitost s Dolním Rakouskem.

Československo obnovilo územní integritu s těmito celky bleskovou vojenskou akcí, při níž byly během listopadu a prosince 1918 tyto celky prakticky bez odporu obsazeny a přestaly existovat.

Podle ústavy nově vzniklé Československé republiky již Morava neměla žádnou autonomii, ani zemský sněm či jiný zákonodárný orgán. Tatáž ústava také navrhla nové administrativní členění státu na menší župy, které by zcela nahradily stávající členění na země. Členění na župy pak určil zákon č. 126/1920 Sb. „o zřízení župních a okresních úřadů v republice Československé“ ze dne 29. února 1920. Hranice Moravy s Čechami a někdejším Uherskem by však byly i nadále plně respektovány. Toto členění však nakonec vůbec nevstoupilo v platnost a tak Země moravská i nadále existovala. Definitivní ústava přijatá 29. února 1920 rozhodla proti zemskému zřízení. Zákonodárnou moc svěřila dvoukomorovému Národnímu shromáždění Republiky Československé, složenému z poslanecké sněmovny a senátu a potvrdila neexistenci zemských sněmů.

Neuskutečněný návrh na rozdělení Moravy a Českého Slezska na župy z roku 1920

Do 30. července 1920 byly zemské hranice Moravy identické jako hranice Markrabství moravského v roce 1918. 31. července 1920 pak bylo území Moravy rozšířeno připojením dosud dolnorakouských oblastí Valticka a Dyjského trojúhelníku, čímž se její rozloha zvětšila na 22 349,65 km². Roku 1924 naopak Morava ztratila katastrální území Nedvězíčko o rozloze 78,28 ha, které bylo začleněno do Země České, čímž se rozloha Moravy zmenšila na 22 348,87 km². Určitou míru závislosti (například z hlediska daní) na Zemi moravské měla území Moravských enkláv ve Slezsku, které však jinak byly administrativní součástí Země Slezské.

Zánik Moravy jakožto samostatného správního celku

Roku 1927 pak byla po vlně protestů a petičních akcí, opuštěna myšlenka nahradit zemské členění župním. Zákonem č. 125/1927 Sb. „o organisaci politické správy“ ze dne 14. července 1927, pak byly s platností od 1. prosince 1928 obnoveny v nové formě zastupitelské orgány zemí, přičemž Země moravská byla spojena se Zemí slezskou do jednotné Země moravskoslezské, čímž jako správní celek zanikla.

Správní členění

• 36 politických okresů: Boskovice, Brno-venkov, Dačice, Hodonín, Holešov, Hranice, Hustopeče, Jihlava, Kroměříž, Kyjov, Litovel, Mikulov, Místek, Moravská Ostrava, Moravská Třebová, Moravské Budějovice, Moravský Beroun, Moravský Krumlov, Nové Město na Moravě, Nový Jičín, Olomouc-venkov, Prostějov, Přerov, Rýmařov, Šternberk, Šumperk, Tišnov, Třebíč, Uherské Hradiště, Uherský Brod, Valašské Meziříčí, Velké Meziříčí, Vsetín, Vyškov, Zábřeh, Znojmo

• a 6 statutárních měst: Zemské hlavní město Brno, Jihlava, Kroměříž, Olomouc, Uherské Hradiště, Znojmo.

Externí odkazy

• Kompletní znění zákona č. 125/1927 Sb. „o organisaci politické správy“