Svatá země

Mapa z roku 1759 zobrazující antické severní Izraelské a jižní Judské království a území dvanácti kmenů

Jeruzalém – centrum Svaté země, město posvátné judaismu, křesťanství i islámu

Svatá země (latinsky Terra Sancta) je jedním z expresivních názvů Izraele, jakožto země, do níž vstoupili Židé po čtyřicetiletém putování pouští. Oblast má velký náboženský význam pro tři světová monoteistická náboženství (judaismus, křesťanství a islám), jelikož v této oblasti se odehrály události, které jsou posvátné pro všechna tato náboženství.

V židovské tradici hraje velkou roli také další název – Země zaslíbená. Ta byla podle biblické tradice darována Bohem potomkům starozákonního patriarchy Abraháma.

Po desáté egyptské ráně byli Židé zázračně osvobozeni z faraonova područí. Hospodin Izraelce vedl do země zaslíbené. V době kdy Mojžíš vystoupil na horu Sinaj, kde dostal od Boha desatero přikázání udělali Izraelité zlaté tele a dopustili se tak modlářství. Za tento těžký hřích je Bůh odsoudil k čtyřicetiletému putování pouští. Na konci 40 let zemřel Mojžíš ve věku 120 let. Jeho nástupce Jozue dovedl Izraelity do země zaslíbené. Vstup do země zaslíbené nastal překročením řeky Jordán. Výměr svaté země je dle Joz 1,4 Od pustiny Libanonu k veliké řece Eufratu, celá země Héitů k velikému moři k západu slunce.

Odkazy

Související články

• Izrael
• Judaismus
• Křesťanství
• Islám
• Levanta
• Outremer