Svatokrádež: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
oprava dle WP:WCW |
m Kalich (nádoba) |
||
Řádek 4: | Řádek 4: | ||
#Osobní, týkající se osob, zasvěcených Božímu [[kult]]u svěcením (kněží) nebo veřejným slibem čistoty (řeholní osoby). |
#Osobní, týkající se osob, zasvěcených Božímu [[kult]]u svěcením (kněží) nebo veřejným slibem čistoty (řeholní osoby). |
||
#Místní, týkající se míst, konsekrovaných nebo posvěcených k Božímu kultu ([[kostel]]y, [[kaple]], církevní [[hřbitov]]y). |
#Místní, týkající se míst, konsekrovaných nebo posvěcených k Božímu kultu ([[kostel]]y, [[kaple]], církevní [[hřbitov]]y). |
||
#Věcná, týkající se prostředků k výkonu Božího kultu: svátosti (sv. [[Hostie]]), ostatky ([[relikvie]]) svatých, slova Písma svatého; dále svěcené předměty určení ([[kalich]]y, [[monstrance]], [[ornát]]y, svátostky aj.). |
#Věcná, týkající se prostředků k výkonu Božího kultu: svátosti (sv. [[Hostie]]), ostatky ([[relikvie]]) svatých, slova Písma svatého; dále svěcené předměty určení ([[Kalich (nádoba)|kalich]]y, [[monstrance]], [[ornát]]y, svátostky aj.). |
||
Svatokrádeží je též nehodné [[svaté přijímání]], kdy přijímající není v milosti posvěcující (tzn. bez těžkých [[hřích]]ů); fyzické napadení zasvěcených osob ([[kněz]]e, [[řeholnice]]), dále [[krádež]]e v kostelech a kaplích ([[vykrádání kostelů]]), [[svatokupectví]] ([[simonie]]). Svatokrádež je těžký [[hřích]]. |
Svatokrádeží je též nehodné [[svaté přijímání]], kdy přijímající není v milosti posvěcující (tzn. bez těžkých [[hřích]]ů); fyzické napadení zasvěcených osob ([[kněz]]e, [[řeholnice]]), dále [[krádež]]e v kostelech a kaplích ([[vykrádání kostelů]]), [[svatokupectví]] ([[simonie]]). Svatokrádež je těžký [[hřích]]. |
Verze z 29. 7. 2010, 12:08
Svatokrádež (lat. sacrilegium, něm. Kirchenraub, Gottesraub) z pohledu katolické církve je zneuctění posvátné věci, osoby či místa. Posvátnost (svatost) je v různých věcech podle jejich povahy formálně, příčinně nebo vztahově.
Rozlišují se dři druhy svatokrádeže:
- Osobní, týkající se osob, zasvěcených Božímu kultu svěcením (kněží) nebo veřejným slibem čistoty (řeholní osoby).
- Místní, týkající se míst, konsekrovaných nebo posvěcených k Božímu kultu (kostely, kaple, církevní hřbitovy).
- Věcná, týkající se prostředků k výkonu Božího kultu: svátosti (sv. Hostie), ostatky (relikvie) svatých, slova Písma svatého; dále svěcené předměty určení (kalichy, monstrance, ornáty, svátostky aj.).
Svatokrádeží je též nehodné svaté přijímání, kdy přijímající není v milosti posvěcující (tzn. bez těžkých hříchů); fyzické napadení zasvěcených osob (kněze, řeholnice), dále krádeže v kostelech a kaplích (vykrádání kostelů), svatokupectví (simonie). Svatokrádež je těžký hřích.
Světské trestní zákony starší doby ukládaly trest smrti za svedení řeholnice, za vyloupení kostela (vykrádání kostelů) a krádež posvátných věcí.
Literatura
- Lexikon für Theologie und Kirche, Freiburg im Breisgau 1932, s. 614
- Merell J.: Malý bohovědný slovník, Praha 1963