NK buňka

Vazba NK buňky na virem infikovanou buňku, jíž chybí MHC

NK buňka (z angl. natural killer cell, tedy „přirozený zabíječ“) je velká granulární buňka imunitního systému, která je řazena mezi lymfocyty po bok B-buněk a T-buněk. Jsou schopné zabít nádorové buňky či buňky napadené viry. Řadí se do vrozené (přirozené, nespecifické) imunity těla.

Stavba

Od ostatních lymfocytů se histochemicky liší přítomností diferenciačních skupin CD56, CD57 a CD16 na povrchu buňky. Naopak CD3 není přítomna. Tvoří 5–10 % celkové populace lymfocytů v periferní krvi. Morfologicky reprezentují heterogenní populaci s nejvyšším podílem velkých granulárních lymfocytů (LGL – large granular lymphocyte). Jejich granule obsahují dva typy cytotoxických látek – perforiny a granzymy.

Funkce

Likvidují hlavně nádorové buňky a buňky napadené virem a to buď přes ADCC (antibody-dependent cell-mediated cytotoxicity) mechanismus nebo spontánně – tj. bez porovnání specifických protilátek se strukturami na povrchu cílové buňky. Dnes je známo, že NK buňky nesou na povrchu dva typy receptorů. Lektinové receptory aktivují cytotoxicitu (zničení cílové buňky), zatímco receptory rozpoznávající MHC první třídy (HLA I.) ji zase vypínají. Pokud tedy NK buňka pozná na povrchu jiné buňky komplex HLA I, buňka je ponechána naživu. Pokud se ovšem NK buňka setká s buňkou, která tyto komplexy postrádá, je okamžitě zničena. Buňky bez těchto komplexů totiž bývají nádorové či napadené virem.

Odkazy

Související články

• Bílá krvinka
• Diferenciační skupina
• Lymfocyt
• Monocyt

Externí odkazy

• Obrázek z časopisu vesmír ilustrující funkci NK buněk