Záření beta: Porovnání verzí
Řádek 23: | Řádek 23: | ||
: m (<math>{}^{A}_{Z} \mathrm {X})</math> > m(<math>{}^{A}_{Z+1} \mathrm {Y}</math>) |
: m (<math>{}^{A}_{Z} \mathrm {X})</math> > m(<math>{}^{A}_{Z+1} \mathrm {Y}</math>) |
||
__________ |
__________ |
||
=== Přeměna Beta plus === |
|||
Dochází k emisi [[pozitron]]u ([[antičástice]] k elektronu) |
|||
-------------------------------------------------------------- |
|||
Obecný předpis |
|||
: <math>{}^{A}_{Z} \mathrm {X} \to {}^{A}_{Z-1} \mathrm {Y} + \mathrm{e}^{+} + \nu_e</math> |
|||
---------------------------------------------------------------------------------------------- |
|||
Příklad: |
|||
: <math>{}^{30}_{15} \mathrm {P} \to {}^{30}_{14} \mathrm {Si} + {}^{0}_{1} \mathrm {e} \mathrm + \nu_e</math> . |
|||
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ |
|||
Přeměna beta plus spočívá v transformaci protonu na neutron |
|||
: <math>{}^{1}_{1} \mathrm {p} \to {}^{1}_{0} \mathrm {n} + \mathrm{e}^{+} + \nu_e</math> |
|||
----------------------------------------------------------------------------------------------------- |
|||
=== Záchyt elektronu jádrem === |
=== Záchyt elektronu jádrem === |
Verze z 26. 4. 2010, 15:09
Záření beta jsou částice (elektrony nebo pozitrony), které jsou vysílány radioaktivními jádry prvků při beta rozpadu. Pohybují se velmi rychle, nesou kladný nebo záporný elektrický náboj a jejich pohyb může být tedy ovlivňován elektrickým polem. Jejich pronikavost je větší než u alfa částic, mohou pronikat materiály s nízkou hustotou nebo malou tloušťkou, k jejich zastavení stačí vrstva vzduchu silná 1 m nebo kovu o šířce 1 mm.
Jednomu typu přeměny beta podléhá bismut 212Bi. Při ní se v jádře atomu přemění neutron na proton, elektron a antineutrino. Proton zůstane v jádře a elektron s antineutrinem jádro opustí. Pohybující se elektron se stal beta zářením. Nové jádro má o jeden proton více. Beta rozpadem bismutu takto vzniká polonium 212Po.
Vznik
Radioaktivní přeměna beta je taková přeměna, při které se nemění nukleonové číslo A jádra. Jejím prostřenictvím může jádro s nadbytkem neutronů změnit poměr Z/A, a tak dosáhnout větší stability. Základním rysem všech beta přeměn je emise elektronového neutrina (antineutrina) a uvolnění energie odpovídající hmotnostnímu úbytku systému.
Přeměna Beta minus
Je emitován elektron.
Obecný předpis
- .
Příklad:
- .
Účast elektronu (pozitronu) při jaderných přeměnách poukazuje na skutečnost, že nukleony nejsou fundamentální částicemi. Při přeměně beta mínus se totiž uvnitř jádra mění neutron takto:
- ----dsghsfdgutzgbhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhh________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------***********************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************------------------------------------------*-*-*--**-*--*-**-*-*-*-*-*-----------------------------------*---*--*-*-**--**-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*--*-**-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*--*-*****************************************************************************************---------------------------------------------------------*************************************************************************************************-------------------------------------------------------**************************************************************************************************---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------*********************************************************************************************************************************************************
Podmínka přeměny (zdroj: UK přednáška):
- m ( > m()
__________
Záchyt elektronu jádrem
Jádro pohltí jeden z elektronů z vnitřních slupek svého obalu a jaderný proton se mění na neutron za současné emise neutrina.
Podle obecné rovnice reakce probíhá takto:
- 0-1e + 11p ⇒ 10n
a jádro podléhá přeměně, kterou lze obecně vyjádřit rovnicí:
- AZX + 0-1e ⇒ AZ-1Y
Elektronový obal je po tomto ději v excitovaném (základním) stavu; místo po zachyceném elektronu nezůstane prázdné, nýbrž je zaplněno elektronem z některého z vyšších atomových orbitalů. Současně dojde k emisi kvanta elektromagnetického záření, tj. fotonu.
Podmínka přeměny (zdroj: UK přednáška):
- m ( > m () + 2. ⇒ m ( > m () +