Velký septakord: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
TXiKiBoT (diskuse | příspěvky)
Luckas-bot (diskuse | příspěvky)
Řádek 110: Řádek 110:
[[Kategorie:Akordy]]
[[Kategorie:Akordy]]


[[ca:Acord de sèptima major]]
[[en:Major seventh chord]]
[[en:Major seventh chord]]
[[et:Suur mažoorseptakord]]
[[et:Suur mažoorseptakord]]

Verze z 28. 3. 2010, 19:59

Velký septakord (nebo také přesněji velký durový septakord) je pojem z oboru hudební teorie označující poměrně často používaný typ čtyřzvuku (v evropské hudbě).

Jedná se o akord obsahující kromě svého základního tónu ještě velkou tercii, čistou kvitnu a velkou septimu. Z hlediska terciového systému je velký septakord rozšířením durového kvintakordu.

Značení

Velký septakord je značen velkým písmenem názvu základního tónu, který je doplněn o horní index 7maj (ten se obecně používá ke značení velké septimy):

  • od základního tónu c
  • od základního tónu fis
  • od základního tónu es

Existují také některá alternativní značení, nejčastěji:

Složení

Následující tabulka obsahuje složení velkého septakordu od jednotlivých základních tónů:

Značka akordu Základní tón Velká tercie Čistá kvinta Velká septima
c e g h
g h d fis
d fis a cis
a cis e gis
e gis h dis
h dis fis ais
fis ais cis eis (=f)
cis eis (=f) gis his (=c)
as c es g
es g b d
b d f a
f a c e

Význam

Velký septakord lze použít v durových skladbách ve funkci tóniky nebo subdominanty, protože obsahuje velkou tercii a velkou septimu - intervaly charakteristické pro jónský modus a lydický modus. Protože obsahuje velice výrazný půltónový interval mezi velkou septimou a základním tónem přeloženým o oktávu výš, nevyskytuje se téměř vůbec v lidové evropské hudbě. O to častější je jeho použití v jazzu.

Související články