Proletářská poezie: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 2: | Řádek 2: | ||
==Program== |
==Program== |
||
* |
*kolektivnost-jedinec nic neznamená, v centru zájmu je kolektiv dělníků |
||
* |
*revolučnost-revoluce vyřeší vše |
||
* |
*optimismus-optimistický pohled do budoucnosti |
||
* |
*tendenčnost-přiklání se k něčemu, autor není nestranný, ale obhajuje myšlenky revoluce |
||
* |
*realismus-pravdivé zobrazení skutečnosti |
||
==Představitelé== |
==Představitelé== |
Verze z 16. 3. 2010, 19:27
Proletářská poezie je český literární směr 20. let 20. století. Inspirací byla marxistická filozofie a sen o revoluční přeměně světa. Základy položil roku 1922 Jiří Wolker ve své stati Proletářská umění. Zobrazuje především dělnickou třídu, její útlak a vykořisťování. Typickými znaky je nenávist k válce, touha po spravedlivém světě. Proletářská poezie se chce stát kolektivní záležitostí, má rétorické rysy, je určena k recitaci a má agitační cíl. Proletářskou poezii ovlivnil ruský básník Vladimír Majakovskij svou agitační poezií. V této době mnoho mladých básníků sympatozuje s levicí (KSČ). Program proletářské literatury u nás se formoval v časopise Kmen, Červen, Var (redigování S. K. Neumanem). V duchu proletářské poezie vzniká první avandgardní skupina Devětsil (U.S. Devětsil). Období proletářské poezie končí smrtí jejího hlavního představitele Wolkera. Přesto najdeme proletářská díla i u Seiferta a Biebla.
Program
- kolektivnost-jedinec nic neznamená, v centru zájmu je kolektiv dělníků
- revolučnost-revoluce vyřeší vše
- optimismus-optimistický pohled do budoucnosti
- tendenčnost-přiklání se k něčemu, autor není nestranný, ale obhajuje myšlenky revoluce
- realismus-pravdivé zobrazení skutečnosti