Ferdinand Julius Troyer z Troyersteinu: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m úprava posloupnosti, srovnání s ostatními |
m pozice obrázku |
||
| Řádek 13: | Řádek 13: | ||
| místo_úmrtí =[[Brno]] |
| místo_úmrtí =[[Brno]] |
||
}} |
}} |
||
[[Image:Ferdinand Julius von Troyer CoA.jpg| |
[[Image:Ferdinand Julius von Troyer CoA.jpg|left|thumb|Kardinálský erb Ferdinanda Julia Troyera z Troyersteinu]] |
||
'''Ferdinand Julius Troyer z Troyersteinu''' (německy: '''Ferdinand Julius von Troyer''') (* [[20. leden|20. ledna]] [[1698]] [[Brixen]] † [[5. únor]]a [[1758]] [[Brno]]), [[hrabě]], [[kardinál]], byl v letech [[1745]]–[[1758]] [[Seznam olomouckých biskupů a arcibiskupů|biskupem olomouckým]]. |
'''Ferdinand Julius Troyer z Troyersteinu''' (německy: '''Ferdinand Julius von Troyer''') (* [[20. leden|20. ledna]] [[1698]] [[Brixen]] † [[5. únor]]a [[1758]] [[Brno]]), [[hrabě]], [[kardinál]], byl v letech [[1745]]–[[1758]] [[Seznam olomouckých biskupů a arcibiskupů|biskupem olomouckým]]. |
||
| Řádek 19: | Řádek 19: | ||
{{Pahýl - biografie}} |
{{Pahýl - biografie}} |
||
{{Panovník|co=[[Seznam olomouckých biskupů a arcibiskupů|biskup olomoucký]] |
{{Panovník|co=[[Seznam olomouckých biskupů a arcibiskupů|biskup olomoucký]] |
||
|kdy=[[1745]]-[[1758]] |
|kdy=[[1745]]-[[1758]] |
||
Verze z 13. 2. 2010, 21:04
Ferdinand Julius Troyer z Troyersteinu (německy: Ferdinand Julius von Troyer) (* 20. ledna 1698 Brixen † 5. února 1758 Brno), hrabě, kardinál, byl v letech 1745–1758 biskupem olomouckým.
Byl synem hraběte Františka Antonína Troyera v. Gussbach, c.k. tajného rady a vrchního hofmistra vévody Karla Filipa von Neuburg, guvernéra Tyrol, a matky Marie Maxmiliány, rozené svobodné paní z Teufenbachu. 15. prosince 1720 byl vysvěcen na kněze, r. 1741 se stal scholastikem dómu olomouckého. V prosinci roku 1745 byl 26 voliči zvolen knížetem biskupem. Tehdejší světící biskup, jeho následník na biskupském stolci, Leopold II. Otto Fridrich z Egkhu jej vysvětil 22. května 1746.Kardinálem byl jmenován 16. dubna 1747 papežem Benediktem XIV.