Mantra

Mantrou (v sanskrtu मन्त्रः, od kořene man- myslet, a přípony –tra, označující nástroj, v čínštině se užívá slovo čen-jen, v pinyinu zhenyan, 眞言, doslova „pravdivá slova“, v japonštině se užívá výraz šingon, odvozený z čínského termínu) se nazývá metrická část védského hymnu, která se jmenuje rig, jadžus nebo sáman. Ve východních náboženstvích jako je hinduismus či buddhismus slouží tato součást, v rozsahu od několika slabik až po několik vět, k opakovanému recitování nebo opakování. Mantry se užívají v meditaci (opakování v mysli) nebo se recitují nahlas. Většinou se jedná o sled slabik jejichž význam nelze určit, kde jde hlavně o zvukovou hodnotu a podpoření přirozené schopnosti mysli zklidnit se. Účelem většiny manter je dosáhnout vysvobození (mókšy). Oslavné a povznášející mantry se většinou recitují nahlas.

Hinduistická mantra

V hinduismu tak existuje přesvědčení o totožnosti jména a toho, co je tím jménem označeno, proto opakování jména něčeho zpřítomňuje to označované - „neomezená účinnost manter vyplývá z toho, že jsou (nebo se alespoň správným přednesem mohou stát) 'předměty', které představují“. Už v nejstarších indických spisech (Jadžurvéda) se objevuje mantra óm (psána většinou a-u-m), která je ztotožňována se všemi velkými bohy. Dlouhou dobu se mantry netěšily takové popularitě jako dnes a byly používány pouze při rituálech. Ovšem změna byť jediného písmene v mantře by způsobila smrt toho, kdo ji pronáší. Impulzem k nárůstu popularity manter bylo rozšíření tantrismu (od zač. letopočtu), který poukazoval na to, že pomocí mantry lze dosáhnout spásy (mókšy). Mantry jsou v zásadě původně hymny Véd, později byly bráhmany sestaveny skupiny výroků z těchto hymnů doprovázející mnoho druhů složitých védských obětí souvisejících vždy s udržováním chodu světa skrze oběť a nebo s obřady plnění přání obětníka silou oběti, jeli v souladu s dharmou, pravidly védského vidění řádu světa. Mantry se pak mění na mocné prostředky osvobození a meditace, opakování jmen bohů, nebo jmen Božích (Nárájany, Šivy, Ganapatiho, Súrji, Déví) v ágama a nigama, dílech klasického hinduismu. Mantry také složily na zahánění kouzel a léčení nemocí (Atharvavédah).

Většina hinduistických manter jsou úryvky z různých posvátných textů (většinou Védy nebo Upanišady). Některé vyloženě tantrické mantry ale nemusí dávat vůbec žádný smysl: hrím, hrám, hrúm, phat atd. - je zde hlavní zvuková hodnota. Dokonce existují i názory, podle kterých je mantra účinná i když ten, kdo ji opakuje, vůbec neví, co znamená. Účelem většiny manter je dosáhnout vysvobození (mókšy) - „Pronášením mantry, která vyjadřuje absolutního Boha, povznese adepta k ztotožňení se s ním, čímž se jeho vědomí stane samotnou mantrou.“ Ale mimo to často slouží i k získání zdraví, odvrácení nepřátel apod. Podmínkou úspěchu je jen zopakovat mantru dostatečněkrát (většinou v řádu desetitisíců).

Mantru je možno doříkáván čtyřmi způsoby:

1. vaikhari - jasně nahlas

2. nadhjama - potichu (aby ostatní neslyšeli)

3. pašjanti - v myšlenkách

4. para - mantra se zde jeví jako prazvuk, základ všech ostatních zvuků, který je nevyslovitelný

V esoterních směrech tantrismu a jógy se mantra nejdříve musí „probudit“. Mantra zde používaná většinou neměla žádný smysl, ale v meditaci se mohl její význam vyjevit. Tím se probudila a ten, kdo toho dosáhl získal moc mantry. Systém čtyř prazvuků, pará, kořenné a nerozlišitelné, šabdabrahman, pašjantí, daleko vidící, samohlásky jako příčiny světa, madhjamá, souhlásky a tattvy, ideje a elementy seřazené do pětic skupin (varga), jako kalá, tanmátrá a bhúta elementy, jakož vnější zvuky a projevená logika mysli (váikharí, v prostoru rozdělaná, vi-khara), pochází z filosofie génia grammatiky 4 až 5 století Bharthariho. Zároveň je to výstup hadí síly od nerozlišitelného zvuku anáhatanáda k zvuku pojmů a manter, naopak vesmírná energie Brahmana (paramášakti) sestupuje do člověka od temene hlavy po konec páteře a tak vnáší logiku nadvědomí (buddhismus pradžňápáramitá a bódhi) do člověka a nebo milost Brahmana (Šivy, Višnua...) do člověka. Znakem je šesticípá hvězda sjednocení v lotosu srdce anáhata. Mantry jsou buďto prostředkem magie a kouzel, podporou meditace a poznání, léčitelem ájurvédy nebo povozem (mantrajána) k osvobození jako bídža (semenná slabika) ÁUM A STATISÍCE DALŠÍCH MANTER. MANTRÉŠVAROVÉ jsou vládci manter a jejich významu. Ve vadžrajáně a buddhismu je každý tathágata Buddha nebo aspekt Boha spojen se svým prazvukem, kořenným mantramem zvaným bídža a vidjá, bídža je zakončeno nosovým zvukem M a vidjá H, bádža je mužské a vidjá ženské přirozenosti zasvěcení.

Zvláštní podobou manter je dháraní - dosl. „nositelka“ (tento termín se ale většinou používá dost volně, takže může také splývat s termínem „mantra“). Jedná se o krátké formule magického vědění, které se skládají ze slabik se symbolickým významem. Mohou představovat jak jádro určité nauky, tak určitý stav vědomí, který se opakováním dháraní znovu navozuje. Všeobecně jsou kratší než mantry. Hadí síla, Robert Nový, vyd. Onyx, Praha. ČAKRAMY NA DRÁZE SUŠUMNY I, II, Robert Nový, vyd. Onyx. 2001, Cesta sedmi vesmíry, Kamila Ráčková, R. Nový, 1994,

Mantra v buddhismu

V buddhismu je mantra chápána jako zvuková vibrace vztahující se k určitému buddhovi nebo bodhisattvovi. Mantra ukazuje na dokonalé vlastnosti mysli a ten, kdo ji opakuje v meditaci nebo mimo ni (pod podmínkou, že následuje metodu a ústní předání od učitele), postupně dosahuje těchto vlastností.

Je chápána také jako ochranný zvuk který zamezuje tomu, aby se v mysli uchytily negativní dojmy, což by sebou v budoucnu neslo nežádoucí následky.

Jedním z výkladů také je, že se jedná o volání určitému Buddhovi. Např. mantra OM MANI PÄME HUNG lze rozdělit na:

• OM, což je zvednutí sluchátka telefonu.
• MANI PÄME, cože je volané číslo (číslo na Buddhu soucitu).
• HUNG, což je samostný telefonní rozhovor. V tomto případě Dej mi sílu.

Užívána je hlavně ve vadžrajáně, která proto bývá nazývána mantrajánou. V té je velmi důležitou součástí meditací. Opakování manter je možné v duchu i nahlas. U všech a hlavně u očistných manter je výrazné opakování nahlas důležité pro očistu zatemnění mysli praktikujícího.

Nejznámější je mantra bódhisattvy Avalókitéšvary (bódhisattva soucitu). Její znění v tibetském buddhismu je ÓM MANI PÄME HUNG. Opakování této mantry rozpouští všechny rušivé emoce a má nedozírný význam, jelikož zvuk této mantry prochází všemi šesti světy samsáry.

Reference

• Eliade, M.: Jóga, nesmrtelnost a svoboda. Argo, Praha 1999, 1. vydání, str. 165 - 168, ISBN 80-7203-153-8.
• Šrí Svámí Šivánanda: Mantra jóga. Fontána, Praha 2004, 2. vydání, ISBN 80-7336-103-5

Externí odkazy

Šablona:Portál Jóga Mantry

• Mantry a bhadžany (stovky písní včetně nahrávek, slovník a další)

Hinduismus

• R. Ravi: Esoterika sanskrtu a základy mantrického vědomí (velice obsáhlé vysvětlení funkce manter z tantrického hlediska)
• (anglicky) World Maha Mrityunjaya Mantra Japa Yajna

O hadí síle, Robert Nový, Onyx, 2001, ČAKRAMY NA SUŠUMNĚ, díl I A II, vyd. Onyx, 2001. Cesta sedmi vesmíry, kamila Ráčková, R. Nový, 1996.

Buddhismus

• Mantra Karmapa kyen-no!
• Sri Mrityunjaya Mantra - zpívá sám Dalajláma