Vorkuta: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
odkaz na řeku |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 42: | Řádek 42: | ||
Vorkuta vznikla ze soustavy sovětských koncentračních táborů – [[gulag]]ů. Ty byly na tomto uhelném nalezišti zakládány od roku [[1932]], po postavení přes 1000 km dlouhé železniční tratě z města [[Kotlas]]. I tuto trať stavěli vězni gulagů. Vorkuta se oficiálně stala městem v roce [[1943]]. |
Vorkuta vznikla ze soustavy sovětských koncentračních táborů – [[gulag]]ů. Ty byly na tomto uhelném nalezišti zakládány od roku [[1932]], po postavení přes 1000 km dlouhé železniční tratě z města [[Kotlas]]. I tuto trať stavěli vězni gulagů. Vorkuta se oficiálně stala městem v roce [[1943]]. |
||
Při teplotách v zimě klesajících pod −60 [[Stupeň Celsia|°C]] se Vorkuta stala jedním z nejobávanějších lágrů. Při stavbě města a do města vedoucích železničních tratí |
Při teplotách v zimě klesajících pod −60 [[Stupeň Celsia|°C]] se Vorkuta stala jedním z nejobávanějších lágrů. Při stavbě města a do města vedoucích železničních tratí zahynuly desetitisíce vězňů. |
||
Dnes zde probíhá nerentabilní těžba [[uhlí]] a perspektivní těžba [[ropa|ropy]] a [[zemní plyn|zemního plynu]]. |
Dnes zde probíhá nerentabilní těžba [[uhlí]] a perspektivní těžba [[ropa|ropy]] a [[zemní plyn|zemního plynu]]. |
||
Verze z 16. 1. 2010, 02:02
Vorkuta (Воркута́) je stotisícové ruské město ležící za polárním kruhem na nejzazším severovýchodě evropské části země v republice Komi.
Vorkuta vznikla ze soustavy sovětských koncentračních táborů – gulagů. Ty byly na tomto uhelném nalezišti zakládány od roku 1932, po postavení přes 1000 km dlouhé železniční tratě z města Kotlas. I tuto trať stavěli vězni gulagů. Vorkuta se oficiálně stala městem v roce 1943. Při teplotách v zimě klesajících pod −60 °C se Vorkuta stala jedním z nejobávanějších lágrů. Při stavbě města a do města vedoucích železničních tratí zahynuly desetitisíce vězňů. Dnes zde probíhá nerentabilní těžba uhlí a perspektivní těžba ropy a zemního plynu.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vorkuta na Wikimedia Commons