Muratoriho kánon

Muratoriho fragment je latinský text z 8. století obsahující seznam novozákonních knih. Nalezl jej v 18. století v milánské Ambrosiánské knihovně italský historik Ludovico Antonio Muratori (podle nějž se fragment dnes jmenuje).

Ačkoli fragment sám pochází z 8. století, text (seznam knih) samotný je o mnoho starší, datuje se do 2. století po Kr. Je významný proto, že udává, jaké knihy byly v té době v autorově okolí považovány za součást biblického kánonu a pomáhá tak objasnit jeho složité dějiny. Jako normativní knihy udává čtyři evangelia, Skutky apoštolů, 13 listů sv. Pavla a 3 katolické listy (List Judův a 1. a 2. list Janův. Navíc proti dnešnímu Novému zákonu obahuje i apokryfní Zjevení Petrovo, a Knihu Moudrosti, která se dnes řasdí do Starého zákona. Explicitně vylučuje List Laodicejským, List Alexandrijským a Hermova pastýře doporučuje jen k soukromé četbě.