Buněčné dělení: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m robot přidal: fa:تقسیم سلولی |
výmaz detailů týkajících se mitózy a meiózy, ty patří do samostatných článků (kde však již tyto informace jsou); přepracování zbytku článku |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
[[File:Three cell growth types.png|thumb|Tři základní typy buněčného dělení, [[mitóza]] a [[meióza]] jsou však výhradně u eukaryot]] |
|||
{{upravit - biologie}} |
|||
'''Buněčné dělení''' je proces, při kterém z jedné mateřské buňky vzniká několik buněk dceřiných. Jednobuněčné organizmy se díky buněčnému dělení rozmnožují, mnohobuněčné organizmy jím zvyšují množství buněk ve svém těle. U [[prokaryota|prokaryotických]] organizmů ([[bakterie]] a [[archea]]) však probíhá odlišně od ostatních organizmů (tzv. [[eukaryota|eukaryot]]). U prokaryot je totiž hlavním způsobem |
|||
{{neověřeno}} |
|||
'''Buněčné dělení''' je proces, při kterém z jedné mateřské buňky vzniká několik buněk dceřiných. U [[prokaryota|prokaryot]] a [[eukaryota|eukaryot]] probíhá odlišně. |
|||
== Příčné a podélné dělení == |
|||
| ⚫ | |||
Často se rozlišuje několik typů dělení podle osy, v níž probíhá: |
|||
{{viz též|binární dělení}} |
|||
* nepravidelné binární dělení — u [[améba|améb]], osa dělení není vždy stejná, je však vždy kolmá na dělící se jádro, |
|||
[[Prokaryota]], tedy [[bakterie]] a [[archea]], se rozmnožují nepohlavně ([[binární dělení|binárním dělením]]). |
|||
* podélné dělení — u [[bičíkovci|bičíkovců]] ([[Euglena]]), cytoplazma se dělí podélně, odpředu dozadu, |
|||
* příčné dělení — u [[nálevníci|nálevníků]] ([[Paramecium]]), cytoplazma se dělí příčně mezi dvěma jádry |
|||
| ⚫ | |||
* [[DNA]] ([[RNA]]) se replikuje = vznik dvou [[chromozom|chromozomů]] |
|||
Buňky [[Prokaryota|prokaryot]], tedy [[bakterie|bakterií]] a [[archea|archeí]], se obvykle dělí [[binární dělení|binárním dělením]]. Při binárním dělení se buňka nejprve prodlouží na dvojnásobnou délku a replikuje svou DNA, načež se uprostřed začne vytvářet [[septum (cytologie)|septum]] (přehrádka složená z dvou [[cytoplazmatická membrána|membrán]] a základu buněčné stěny). Septum vždy vzniká růstem dvou přepážek od protilehlých stran buňky do jejího centra, kde se obě části spojí. Při tomto procesu se uplatňují různé enzymy (např. [[transpeptidáza|transpeptidázy]]). Běžně z každé mateřské buňky vznikne jedna sesterská buňka, při nedokončeném dělení septa však může dojít ke vzniku shluků bakterií (viz článek [[koky]]).<ref name=microbio>{{Citace monografie | příjmení = Murray |
|||
* [[Buňka]] roste do délky |
|||
| jméno = Patrick R. |
|||
* Uprostřed buňky se vytvoří přepážka (plazmatická membrána + buněčná stěna) |
|||
| příjmení2 = Rosenthal |
|||
* Mateřská buňka je tím rozdělena na dvě buňky dceřiné |
|||
| jméno2 = Ken S. |
|||
| příjmení3 = Pfaller |
|||
| jméno3 = Michael A. |
|||
| titul = Medical Microbiology, Fifth edition |
|||
| rok = 2005 |
|||
|jazyk = anglicky |
|||
| vydavatel = Elsevier |
|||
}}</ref> U [[streptokok]]ů jsou místa růstu vzájemně orientovaná pod úhlem 180°, čímž vznikají řetězce. U [[stafylokok]]ů je tento úhel 90°, což má za následek vznik shluků. Vyjma příčného dělení je známo ještě mnoho jiných alternativních způsobů dělení prokaryot, ty se však vyskytují minoritně (viz samostatné články [[bakterie]] a [[archea]]). |
|||
== Buněčné dělení |
== Buněčné dělení eukaryot == |
||
| ⚫ | |||
== Reference == |
|||
| ⚫ | |||
<references /> |
|||
=== Mitóza === |
|||
{{viz též|mitóza}} |
|||
Buněčné dělení je podmínkou růstu živé hmoty. Před samotným dělením dochází ke [[karyokineze|karyokinézi]], což je rozdělení [[buněčné jádro|jádra]] do jader dceřiných. Tím je zaručeno rovnoměrné rozdělení jaderné hmoty. |
|||
- Probíhá v těchto krocích (fázích): |
|||
* [[Profáze]] |
|||
** [[Chromozom]]y se stávají viditelnými (ztlušťují se, zkracují). |
|||
** Blána jádra se rozpouští. |
|||
** Z [[mikrotubul]]ů (což je část cytoskeletalního aparátu) se vytvoří dělící vlákenko. |
|||
* [[Metafáze]] |
|||
** Chromozomy se seřadí svými [[centromera]]mi (pozn. chromozom se skládá z dvou chromatid, které jsou rozděleny na čtyři ramena. Ve středu jsou spojeny centromerou) do centrální roviny buňky. |
|||
* [[Anafáze]] |
|||
** Chromosomy se v centromeře rozdělí na půl (pozn. Autora ale horizontálně tzn. ne na levou a pravou část). A jsou přitahovány k opačným částem buňky (zkracováním mikrotubulů). |
|||
* [[Telofáze]] |
|||
** Dělící vřeténko zaniká. |
|||
** Chromosomy přestávají být viditelné. |
|||
** Okolo chromosomů se vytváří jaderná blána. |
|||
** Objevují se jadérka. |
|||
** Vytváří se [[cytoplazmatická přepážka]]. |
|||
** Dochází k cytokinezi |
|||
Dochází k replikaci [[DNA]], díky čemuž se chromozomy zdvojnásobí (duplikace chromozomu). Při mitóze je počet chromozomů, jak v mateřské tak v dceřiné buňce, stejný.<br /> |
|||
=== Meióza === |
|||
{{viz též|meióza}} |
|||
Meióza probíhá v [[zárodečné tkáně|zárodečných tkáních]] a vznikají při ní [[gameta|gamety]]. Chromozomy jsou v somatických buňkách vždy v párech jeden ze samčího a druhý ze samičího předka. Označujeme je jako homologické chromozomy a jejich párovou přítomnost jako diploidii. |
|||
Meióza probíhá ve dvou po sobě jdoucích děleních: |
|||
'''První zrací dělení''' (''redukční'')<br /> |
|||
* Profáze I |
|||
** Rozpouští se jaderná blána a [[jadérko]]. |
|||
** [[Chromosom]]y se stávají viditelnými. |
|||
** Homologické chromosomy se přikládají svými [[centromera]]mi k sobě a vytvářejí tím chromatické tetrády. Při tom dojde k výměně některých úseků jejich [[chromatida|chromatid]] (tzv. [[crossing–over]]). |
|||
* Metafáze I |
|||
** Tetrády se seřadí do centrální roviny buňky svými centromerami. |
|||
* Anafáze I |
|||
** Oddělení [[tetráda|tetrád]] zkracováním [[mikrotubul]]ů. |
|||
** V této fázi se chromosom skládá vždy ze dvou [[chromatid]]. |
|||
* Telofáze I |
|||
** Cytokinéze, vznikají dvě dceřiné haploidní buňky. |
|||
'''Druhé zrací dělení''' (''ekvační'')''' |
|||
* Je mitózou obou dceřiných buněk |
|||
* Průběh přesně dle mitózy. |
|||
* Vznikají čtyři haploidní buňky. |
|||
{{Organely a struktury buňky}} |
{{Organely a struktury buňky}} |
||
Verze z 6. 8. 2009, 12:58
Buněčné dělení je proces, při kterém z jedné mateřské buňky vzniká několik buněk dceřiných. Jednobuněčné organizmy se díky buněčnému dělení rozmnožují, mnohobuněčné organizmy jím zvyšují množství buněk ve svém těle. U prokaryotických organizmů (bakterie a archea) však probíhá odlišně od ostatních organizmů (tzv. eukaryot). U prokaryot je totiž hlavním způsobem
Příčné a podélné dělení
Často se rozlišuje několik typů dělení podle osy, v níž probíhá:
- nepravidelné binární dělení — u améb, osa dělení není vždy stejná, je však vždy kolmá na dělící se jádro,
- podélné dělení — u bičíkovců (Euglena), cytoplazma se dělí podélně, odpředu dozadu,
- příčné dělení — u nálevníků (Paramecium), cytoplazma se dělí příčně mezi dvěma jádry
Buněčné dělení prokaryot
Buňky prokaryot, tedy bakterií a archeí, se obvykle dělí binárním dělením. Při binárním dělení se buňka nejprve prodlouží na dvojnásobnou délku a replikuje svou DNA, načež se uprostřed začne vytvářet septum (přehrádka složená z dvou membrán a základu buněčné stěny). Septum vždy vzniká růstem dvou přepážek od protilehlých stran buňky do jejího centra, kde se obě části spojí. Při tomto procesu se uplatňují různé enzymy (např. transpeptidázy). Běžně z každé mateřské buňky vznikne jedna sesterská buňka, při nedokončeném dělení septa však může dojít ke vzniku shluků bakterií (viz článek koky).[1] U streptokoků jsou místa růstu vzájemně orientovaná pod úhlem 180°, čímž vznikají řetězce. U stafylokoků je tento úhel 90°, což má za následek vznik shluků. Vyjma příčného dělení je známo ještě mnoho jiných alternativních způsobů dělení prokaryot, ty se však vyskytují minoritně (viz samostatné články bakterie a archea).
Buněčné dělení eukaryot
Buněčné dělení eukaryot probíhá odlišně než u prokaryot. Rozlišuje se mitóza, která se uplatňuje při běžném dělení somatických (tělních) buněk, a meióza, díky níž vznikají pohlavní buňky.
Reference
- ↑ MURRAY, Patrick R.; ROSENTHAL, Ken S.; PFALLER, Michael A. Medical Microbiology, Fifth edition. [s.l.]: Elsevier, 2005. (anglicky)