Arcibiskupské gymnázium Praha-Bubeneč: Porovnání verzí
→Studenti: + František Verner |
m →Studenti: drobnost |
||
| Řádek 16: | Řádek 16: | ||
* [[František Šilhan]] - jezuita, český provinciál<ref>http://www.jesuit.cz/bulletin/?rok=2005&cislo=1&clanek=vyroci |
* [[František Šilhan]] - jezuita, český provinciál<ref>http://www.jesuit.cz/bulletin/?rok=2005&cislo=1&clanek=vyroci |
||
Životopis na stránkách České provincie Tovaryšstva Ježíšova</ref> |
Životopis na stránkách České provincie Tovaryšstva Ježíšova</ref> |
||
* [[František Verner]] - [[Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou|křižovník s červenou hvězdou]], budovatel a ředitel Pokoncilní knihovny (dnes [[Centrální katolická knihovna v Praze]]<ref>http://www.teologicketexty.cz/casopis/2005-4/Frantisek-Verner.html</ref> |
* [[František Verner]] - [[Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou|křižovník s červenou hvězdou]], budovatel a ředitel Pokoncilní knihovny (dnes [[Centrální katolická knihovna v Praze]])<ref>http://www.teologicketexty.cz/casopis/2005-4/Frantisek-Verner.html</ref> |
||
=== Učitelé a vedoucí === |
=== Učitelé a vedoucí === |
||
Verze z 18. 7. 2009, 14:02
Arcibiskupské gymnázium v Praze Bubenči (přezdívané arcík) bylo jezuitské gymnázium existující v letech 1913-1950 nejdříve v Praze-Bubenči (1913-1940), později přechodně v Bohosudově (1947-1950). Ve své době představovalo jedno z nejkvalitnějších gymnázií v Českých zemích[1] a vychovalo mnoho významných kněží, řeholníků (zejména jezuitů) a dalších osobností české katolické inteligence. Přijímalo pouze chlapce, jejichž záměrem bylo stát se kněžími.[2]
V roce 1916 si gymnázium otevřelo „pobočku“ ve Velehradském klášteře, která se nakonec roku 1937 osamostatnila jako Řádové československé gymnázium Papežské koleje Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě. Za dnešního pokračovatele této pobočky je možno považovat Stojanovo gymnázium.
Činnost gymnázia byla násilně ukončena na počátku druhé světové války a budovu zabraly německé úřady. Po osvobození Československa nemohla být škola obnovena v původním místě, protože budovu po německém gestapu zabralo československé Ministerstvo vnitra.[3] Proto byla i s většinou inventáře přesunuta do Bohosudova na místo bývalého německojazyčného biskupského gymnázia, které vyhnáním německého obyvatelstva přišlo o žáky. Působila zde však jen krátce, v roce 1950 ji komunistický režim opět zrušil.
Ze současných škol lze teoreticky za jeho pokračovatele považovat Biskupské gymnázium Bohosudov. Současné Arcibiskupské gymnázium v Praze sídlí jinde a nemá s ním, kromě jména, nic moc společného.
Slavné osobnosti gymnázia
Studenti
- msgre. Václav Červinka - katolický kněz, před tím Biskupské gymnázium Bohosudov, poté gymnázium na Smíchově (AG PB zavřeli nacisté)[4]
- Adolf Kajpr - jezuita a novinář[5]
- Radovan Lukavský - herec, dostudoval na gymnáziu v Českém Brodě[6]
- Oto Mádr - kněz a teolog[7]
- Karel Otčenášek - biskup královéhradecký a osobní arcibiskup[8]
- František Šilhan - jezuita, český provinciál[9]
- František Verner - křižovník s červenou hvězdou, budovatel a ředitel Pokoncilní knihovny (dnes Centrální katolická knihovna v Praze)[10]
Učitelé a vedoucí
- Josef Cukr - jezuita[3]
Odkazy
Související články
Externí odkazy
Reference
- ↑ Klára Lukavská: Rozhovory s dědečkem (2. přepracované vydání); Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2005; slavné gymnázium (str. 28), nikde nikdo tolik péče klasickým jazykům nevěnoval... bylo to nejlepší klasické gymnázium v Praze - to bylo tehdy evidentní (str. 38), přicházíte z ústavu, kde jsou klasické jazyky domovem, doufám, že budete hvězdou na sextánském nebi (str. 39)
- ↑ Klára Lukavská: Rozhovory s dědečkem (2. přepracované vydání); Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2005, str. 30
- ↑ a b http://www.jesuit.cz/bulletin/?rok=2007&cislo=1&clanek=rozhovor Petr Havlíček: Dobrodružství „Jeho Sladkosti“ (rozhovor s Josefem Cukrem in Bulletin Jezuité. leden 2007)
- ↑ http://www.biskupstvi-ltm.cz/zdislava/?sekce=1&clanek=899 Martin Davídek: Václav Červinka (rozhovor) in Zdislava, měsíčník litoměřické diecéze, květen 2007
- ↑ http://www.jesuit.cz/osobnost.php?id=3 Životopis na stránkách České provincie Tovaryšstva Ježíšova
- ↑ Klára Lukavská: Rozhovory s dědečkem (2. přepracované vydání); Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2005, str. 25-50
- ↑ http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=39 Jaroslav Cuhra: Jeden z posledních svědků - Oto Mádr (*1917) in internetové stránky Radio Vaticana, zveřejněno 3. března 2003
- ↑ http://www.cirkev.cz/arcibiskup-karel-otcenasek.html
- ↑ http://www.jesuit.cz/bulletin/?rok=2005&cislo=1&clanek=vyroci Životopis na stránkách České provincie Tovaryšstva Ježíšova
- ↑ http://www.teologicketexty.cz/casopis/2005-4/Frantisek-Verner.html