Bitva u Karrh: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
SieBot (diskuse | příspěvky)
m robot změnil: ko:카라이 전투
MelancholieBot (diskuse | příspěvky)
Řádek 52: Řádek 52:
[[ja:カルラエの戦い]]
[[ja:カルラエの戦い]]
[[ko:카라이 전투]]
[[ko:카라이 전투]]
[[mn:Каррахын тулалдаан]]
[[nl:Slag bij Carrhae]]
[[nl:Slag bij Carrhae]]
[[no:Slaget ved Carrhae]]
[[no:Slaget ved Carrhae]]

Verze z 13. 7. 2009, 21:41

Šablona:Válka Bitva u Karrh byla svedena v roce 53 př. n. l. poblíž parthského města Karrhy mezi římským vojskem vedeným Markem Liciniem Crassem a vojskem Parthů v čele se Súrénem, vojevůdcem krále králů Oroda II.

Předehra bitvy

Marcus Licinius Crassus měl ze všech tří triumvirů nejslabší pozici v Římě. Byl sice ze všech tří nejbohatší, ale slávou se žádnému z nich nemohl rovnat. Caesar v té době úspěšně bojoval v Galii a Pompeius si již dříve získal slávu při svém východním tažení. Pro zvýšení své prestiže v Římě tedy zahájil Crassus ze Sýrie se sedmi legiemi v roce 53 př. n. l. tažení proti parthské říši. Po několikadenním pochodu po proudu řeky Eufrat opustil bezpečí řeky a vydal se na rovinatou poušť. Parthové disponovali vynikající jízdou a Crassovo rozhodnutí vydat se přes poušť bylo největší chybou jeho života.

Na počátku tažení nekladli Parthové Římanům žádný odpor. Při pochodu do nitra Parthie zvolil Crassus klasické rozestavení vojska – roztáhl své jednotky do linie a na křídla umístil jízdu. Avšak pak si to rozmyslel a vytvořil čtvercovou formaci (každou stranu čtverce tvořilo 12 kohort a část jízdy). Jeho legie pronikly až k řece Balissos, kde se chtěli římští velitelé utábořit. Avšak Crassus byl jiného názoru a rozhodl se pochodovat dále. Zde však již čekal nepřítel.

Průběh bitvy

Proti sedmi římským legiím (asi 45 000 mužů) stálo 10 000 jízdních lučištníků a 1000 elitních parthských jezdců (řecky zvaných katafraktoi). Jakmile byli Římané na dosah, uslyšeli obrovský hluk parthských bubnů a trumpet. Poté zahájili Parthové útok, ale jejich snaha zahnat Římany za pomoci dlouhých kopí nevyšla. Súrénas tedy své muže stáhl a nařídil jim obklíčit římskou formaci. Crassus odpověděl vysláním lehkooděnců. Jejich útok však skončil pod parthskými šípy. Když si Crassus uvědomil sílu nepřítele, bylo již pozdě. Súrénas svojí armádou Římany obklopil a ze všech stran nařídil svým mužům pálit na bezmocné protivníky. Poté co se Římané pokusili o protiútok, parthská jízda ustoupila, ale i nadále vystřelovala šípy.

V tomto okamžiku nařídil Crassus svému synovi Publiovi, aby se s 1300 jezdci, osmi kohortami a 500 lučištníky pokusil vymanit z obklíčení. Publiovi se podařilo přinutit Parthy ústupu, ale místo aby čekal na zbytek armády, vydal se pronásledovat ustupující Parthy. Ti ústup pouze předstírali, náhle se obrátili zpět a spolu s čerstvými silami obklíčili a pobili Publia i s jeho armádou. Poté jeho hlavu nabodli na oštěp, projížděli s ní kolem skleslých Římanů a začali opět podnikat drobné výpady.

Když nastala noc, Súrénas se rozhodl přerušit boj a Crassus se stáhl do města Karrh, kde přečkal příští den a v noci se pokusil odvést zbytky své armády zpět do Sýrie. Díky špatné viditelnosti se ale římská armáda rozdělila na menší skupiny. Crassovu skupinu Parthové obklíčili, ale nenapadli ji. Místo toho jim Súrénas nabídl mír. Crassus byl svými vojáky přinucen kapitulovat, a když dojel do parthského tábora, byl zajat a popraven. Podle legendy byl zabit tak, že mu jakožto nejbohatšímu Římanovi nalili do krku roztavené zlato.

Důsledky bitvy

Bitva u Karrh byla jednou z největších porážek v římských dějinách. O život přišlo přes 30 000 vojáků. Většina přeživších Římanů byla zajata. Navíc se Parthové zmocnili sedmi orlů, standart, římských legií. Ztráty Parthů byly zanedbatelné.

Externí odkazy