Space Shuttle External Tank: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Přidáno 273 bajtů ,  před 14 lety
opraveny překlepy a zpřesněn text (některé překlepy byly ještě moje v hesle Space Shuttle)
m (robot přidal: de, pl)
(opraveny překlepy a zpřesněn text (některé překlepy byly ještě moje v hesle Space Shuttle))
[[Soubor:Externaltank.jpg|thumb|Externí palivová nádrž na cestě do hangáru VAB)]]
'''Space Shuttle External Tank''' (ET) je externí palivová nádrž rakatoplánu [[Space Shuttle]]. NádržV nádrži se skladují obsahujeodděleně kapalný vodík a kapalný kyslík, kterýkteré se dodávádodávají do třechtří hlavních motorů [[kosmický raketoplán|raketoplánu]] [[Space Shuttle]] [[Space Shuttle Main Engine|SSME]]. Nádrž je odhozena 1815 vteřinaž 18 sekund po vypnutí hlavníhohlavních motorumotorů raketoplánu, v době, kdy se sestava pohybuje po suborbitální dráze. Po dopaduopětovném vstupu do atmosféry z větší části shoří a její zbytky dopadají buď do [[Indický oceán|Indického oceánu]] nenínebo znovu[[Tichý oceán|Tichého oceánu]]. Není proto použitznovupoužitelná a jako jediná část se znovu musí celá znovu vyrobit.
 
Odhazovací nádrž ET vyvinula firma Martin Marietta (nyní Lockheed Martin) a je vyráběna v továrně Michoud Assembly Facility poblíže New Orleans, LA (USA).
==Popis==
 
NárdržNádrž válcovitého tvaru se spodním sférickým dnem a zašpičatělou vejčitou přídí. Její celková délka činí 47,0&nbsp;m a průměr 8,4&nbsp;m. Ve skutečnosti se skládá ze dvou oddělených nádrží. Spodní o objemu 1515&nbsp;m<sup>3</sup> nese zásoby kapalného vodíku (102&nbsp;600&nbsp;kg), přední o objemu 554&nbsp;m<sup>3</sup> pak zásoby kapalného kyslíku (616&nbsp;500&nbsp;kg) pro motory SSME.
 
Byla vyráběna ve třech základních modifikacích. První z nich, použitá při prvních sedmi startech raketoplánu, měla prázdnou hmotnost přibližně 35&nbsp;tun. Náhradou některých dílů původně zhotovených z [[ocel]]i za [[titan]]ové a zeslabením některých částí stěn byla vyvinuta vylehčená verze, označovaná LWT (Lightweight Tank). Úpravami byla snížena prázdná hmotnost ET na přibližně 31&nbsp;tun. Poslední z těchto nadrží byla použita během letu [[STS-107]]. Mezitím od roku 1998 bylbyla pro lety k [[Mezinárodní vesmírná stanice|Mezinárodní vesmírné stanici (ISS)]] požívána ještě více odlehčená ET, označovaná zkratkou SLWT (Super Lightweight Tank) o prázdné hmotnosti přibližně 30&nbsp;tun. Snížení hmotnosti bylo dosaženo především použitím slitiny [[hliník]]-[[lithium]] místo běžných hliníkových slitin na stěny nádrží.
 
Byla vyráběna ve třech základních modifikacích. První z nich, použitá při prvních sedmi startech raketoplánu, měla prázdnou hmotnost přibližně 35&nbsp;tun. Náhradou některých dílů původně zhotovených z [[ocel]]i za [[titan]]ové a zeslabením některých částí stěn byla vyvinuta vylehčená verze, označovaná LWT (Lightweight Tank) byla snížena hmotnost na přibližně 31&nbsp;tun. Poslední z těchto nadrží byla použita během letu [[STS-107]]. Mezitím od roku 1998 byl pro lety k [[Mezinárodní vesmírná stanice|Mezinárodní vesmírné stanici (ISS)]] požívána ještě více odlehčená ET, označovaná zkratkou SLWT (Super Lightweight Tank) o prázdné hmotnosti přibližně 30&nbsp;tun. Snížení hmotnosti bylo dosaženo především použitím slitiny [[hliník]]-[[lithium]] místo běžných hliníkových slitin na stěny nádrží.
=== Nádrže ===
 
Kyslíková nádrž je během letu tlakována na provozní tlak 240 až 250&nbsp;kPa. K turbočerpadlům motorů SSME v družicovém stupni je kyslík dopravován rychlostí 1264&nbsp;kg/s (tj. 1,1&nbsp;m<sup>3</sup>/s) přívodním potrubím o vnitřní světlosti 380&nbsp;mm. V potrubí jsou umístěna čtyři čidla předčasného spotřebování kyslíku před dosažením předepsané rychlosti; při detekci přerušení dodávky kyslíku nejméně dvěma čidly jsou motory SSME palubními počítači automaticky vypojeny.
 
Vodíková nádrž je během letu tlakována na provozní tlak 22220 až 230&nbsp;kPa. K turbočerpadlům motorů SSME je vodík dopravován rychlostí 211&nbsp;kg/s (tj. 3,0&nbsp;m<sup>3</sup>/s) přívodním potrubím o vnitřní světlosti 430&nbsp;mm. Ve spodní části nitra nádrže jsou umístěny příčky, zabraňující pohybu kapalného vodíkyvodíku během letu ("šplouchání"), aby se nenarušovala stabilita sestavy raketoplánu. Na těchto příčkách jsou také umístěna čtyři čidla předčasného spotřebování vodíku; při poklesu zásob vodíku pod tuto úroveň nejméně dvěma čidly jsou motory SSME palubními počítači automaticky vypojeny.
 
Kyslíková a vodíková nádrž jsou spojeny válcovou přechodovou částí z hliníkových slitin s ocelovými resp. titanovými výztuhami.
Na horním konci vodíkové nádrže je z vnějšku připojena trojnohá trubková konstrukce, kterou je nádrže poutána ke spodku družicového stupně. Další dvě dvounohé konstrukce propojující ET s družicovým stupněm jsou umístěny při spodním konci vodíkové nádrže. V tomto prostoru jsou také ukončena přívodní potrubí kyslíku a vodíku a napojena na palivové rozvody v motorovém prostoru družicového stupně.
 
===Tepelná izolace===
 
Povrch nádrže ET je pokryt tepelnou izolací zrzavě hnědé barvy z pěnového polyuretanu plněného drceným korkem, která snižuje odpařování pohonných látek před startem, částečně zabraňuje tvorbě námrazy na povrchu nádrže a chrání obsah nádrže před aerodynamickým ohřevem během vzletu atmosférou. Některé části povrchu jsou chráněny proti aerodynamickému ohřevu ablačním materiálem z fenolových pryskyřic. Hmotnost této izolace činí 2,2&nbsp;tuny. Při prvních dvou startech ([[STS-1]] a [[STS-2]]) byl povrch izolace chráněn vrstvou bílého nátěru; nepoužitím nátěru při dalších letech raketoplánů bylo ušetřeno zhruba 500&nbsp;kmkg mrtvé hmotnosti.
 
Odpadnutí většího kusu této pěnové izolace a jeho náraz do náběžné hrany křídla raketoplánu [[Columbia (raketoplán)|Columbia]], kterou poškodil, byl v závěru mise [[STS-107]] příčinou jeho havárie.
4 573

editací

Navigační menu