Jan Scotus Eriugena: Porovnání verzí
m robot přidal: arz:جون سكوتس اريجيا |
|||
| Řádek 9: | Řádek 9: | ||
== Myšlení a dílo == |
== Myšlení a dílo == |
||
Ve Francii byl Eriugena požádán biskupem [[Hinkmar z Remeše|Hinkmarem z Remeše]] o vyvrácení [[Gottšalk]]a, německého mnicha, jenž vyhrotil myšlenku [[predestinace]] a popíral [[Svobodná vůle|svobodnou vůli]]. Eriugena se |
Ve Francii byl Eriugena požádán biskupem [[Hinkmar z Remeše|Hinkmarem z Remeše]] o vyvrácení [[Gottšalk]]a, německého mnicha, jenž vyhrotil myšlenku [[predestinace]] a popíral [[Svobodná vůle|svobodnou vůli]]. Eriugena se úkolu rád ujal, nicméně příslušný spis ''De divina praedestinatione'' zaskočil dobovou ortodoxii svou spekulativností a sylogistickou formou, přestože se odvolává na samého [[Augustinus|Augustina]] a jeho rané dílo ''De libero arbitro''. Od té doby se Eriugena nezbavil podezření z [[heterodoxie]]; již v letech [[855]] a [[859]] byly jeho názory odsouzeny církevními [[koncil]]y. |
||
=== Překlad Pseudo-Dionysia Areopagity === |
=== Překlad Pseudo-Dionysia Areopagity === |
||
Verze z 23. 6. 2009, 15:28
Jan Scotus Eriugena (asi 810/815–877) byl filosof a theolog irského původu, nejvýznamnější myslitel karolinské renesance. Eriugena působil ve Francii na dvoře Karla Holého. Jeho význam spočívá především v další aplikaci novoplatonismu na křesťanské myšlení a v tom, že přeložil do latiny spisy Pseudo-Dionysia Areopagity.
Život
Stejně jako je tomu u většiny středověkých filosofů, ani o Eriugenově životě nemáme mnoho informací. Jméno Scotus v jeho době znamenalo nejen skotský, al také irský či galský. Přízvisko Eriugena si zvolil dle své vlasti: znamená zrozen Irskem. Na pozvání Karla Holého přišel po roce 845 do Francie, kde snad zůstal až do své smrti.
Myšlení a dílo
Ve Francii byl Eriugena požádán biskupem Hinkmarem z Remeše o vyvrácení Gottšalka, německého mnicha, jenž vyhrotil myšlenku predestinace a popíral svobodnou vůli. Eriugena se úkolu rád ujal, nicméně příslušný spis De divina praedestinatione zaskočil dobovou ortodoxii svou spekulativností a sylogistickou formou, přestože se odvolává na samého Augustina a jeho rané dílo De libero arbitro. Od té doby se Eriugena nezbavil podezření z heterodoxie; již v letech 855 a 859 byly jeho názory odsouzeny církevními koncily.
Překlad Pseudo-Dionysia Areopagity
Zatímco řecký křesťanský platonismus na rozdíl od latinského čerpal myšlenkové motivy také z pohanských nauk, inspirace evropského Západu se víceméně zastavila u Porfyria a jeho spisu Eisagogé.[1] Ve středověké západní Evropě byla znalost řečtiny mimořádnou výjimkou, mezi něž Eriugena patřil. Proto bylo uvedení areopagitik do latinského prostředí převratnou událostí, neboť jejich autor, neznámý Pseudo-Dionysios Areopagita, čerpal nejen z řeckých Otců (zejm. Řehoř z Nyssy), ale také z Plótina a především Prokla. Dionysiovy novoplatónské motivy tak působily i na převážně aristotelskou scholastiku a později zejména na křesťanskou mystiku a na renesanční filosofy; v neposlední řadě jimi byl silně zasažen sám Eriugena.
Periphyseon
V době, kdy Eriugena překládal Dionysia, měl již rozepsáno vlastní hlavní dílo, spis Perifphyseon (z řec. peri fyseón – o přírodě/přirosenosti), který je však známý spíše pod latinským názvem De divisione naturae. Zde Eriugena předkládá rozdělení přírody do čtyř skupin, z nichž první tři nacházíme již v novoplatonismu či u Augustina, avšak čtvrtá je Eriugenovo novum:
- 1) co není stvořené a tvoří – Bůh „bez počátku“, jakožto první příčina
- 2) co je stvořené a tvoří – inteligibilní svět idejí
- 3) co je stvořené a netvoří – smyslový svět
- 4) co není stvořené a netvoří – Bůh jakožto finální příčina; k němu vše směřuje a do něj se vrací; „božský kruh“ se uzavírá.
Vycházení z Boha a návrat všeho k Bohu
Eriugenova theologie, resp. onto-theologie se vyznačuje do té doby nevídaným využitím dialektiky. Její principy irský myslitel ztotožňuje s pojmy proodos a epistrofé, (vycházení a návrat), známé z novoplatónské tradice. Tak jako se Bůh zjevuje, tj. vychází ve svých teofaniích, tak se celek jsoucího dělí na rody a druhy a následně se vrací. Vše je stopami Boží přirozenosti; Eriugena dospívá k pojetí Boha, který (slovy L. Karfíkové) „se děje a je tvořen v procesu světa. Ve všem, co tvoří, je tvořen a sám se děje a obsahuje vše, v čem je tvořen a v čem se děje.“[2]
Dějinné místo Eriugenovy filosofie
O Eriugenovi bylo řečeno, že „píše latisky, ale myslí řecky“[3] a že je posledním plodem onoho ramene antické filosofie společné pohanům a křesťanům (J. Jolivet)[4]; to znamená, že pokračuje v christianizaci platonismu (či v platonizaci křesťanství), čímž je blízký např. Boëthiovi.
V období vrcholného středověku (1210, 1225) byl Eriugena posmrtně obviněn z panteismu a jeho učení zakázáno; přesto působil na pozdější platónsky orientované myslitele, zejména Mikuláše Kusánského a jeho prostřednictvím na přední filosofy renesance (Pico della Mirandola a další), u kterých nacházíme Eriugenovu myšlenku, že právě v člověku (mikrokosmu) se nejlépe vyjevuje dokonalost universa makrokosmu.
Odkazy
Dílo [[:s:{{{jazyk}}}:{{{dílo}}}|{{{dílo}}}]] ve Wikizdrojích (ISO 639-1? V jazyce "{{{jazyk}}}")
České překlady
Jan Scotus Eriugena, Homilie a Komentář k Janovu evangeliu, přel. I. Zachová, Praha: Vyšehrad 2005.
Reference
- ↑ I. P. Sheldon-Williams, Tradice řeckého křesťanského platonismu. In: A. H. Armstrong (ed.), Filosofie pozdní antiky. Praha: Oikoymenh 2001.
- ↑ L. Karfíková: Studie z patristiky a scholastiky II. Praha: Oikoymenh 2002, str. 174.
- ↑ A. De Libera, Středověká filosofie. Praha: Oikoymenh 2001, str. 277.
- ↑ Cit. tamt.