Historický materialismus

Historický materialismus je spolu s dialektickým materialismem základem marxismu, obsahuje učení o vývoji společnosti, v němž se člověk jakožto bytost produkující materiální statky aktivně podílí na objektivním dějinném pohybu, podléhajícím v konečných důsledcích základním dialektickým zákonům.

Bezprostředním podnětem k vlastním historickým proměnám jednotlivých typů společností (společensko-ekonomických formací) jsou postupné změny v oblasti materiální produkce (výrobních sil), které se dostávají do rozporu s původně jim přiměřenými výrobními vztahy a vlastnickými poměry, mocensky hájenými vládnoucí třídou. Tento rozpor je řešen revolucí, v níž nová společenská třída, v jejímž zájmu je prosazení nových výrobních sil a odpovídajících vlastnických poměrů, násilím likviduje třídu vládnoucí. Tzn. vnímání třídního boje jako hybné dějinné síly.

V podstatě jde o to, že historický materialismus považuje materiální poměry za primární, ty posléze ovlivňují poměry společenské (změna materiální → změna myšlení). Narozdíl od většiny filosofie, kdy je požadována změna myšlení a od ní teprve byla odvozována změna materiální (změna myšlení → změna materiální).

Zdroj

Kol. autorů: Filosofický slovník, Olomouc: Nakl. Olomouc, 2002.