Ratifikace

Ratifikace (z lat. ratus, platný a facere, udělat) znamená závazné potvrzení platnosti zvláště důležitého dokumentu, typicky mezinárodní smlouvy případně ústavy.

Závažné mezinárodní smlouvy mají povahu ústavních dokumentů a jsou nadřazeny domácímu (národnímu) právu. Proto se u nich obvykle vyžaduje kromě běžného podpisu předsedy vlády či ministra při uzavírání dohody ještě další krok, totiž ratifikace. Formu ratifikace určují ústavy. Například v USA ratifikuje mezinárodní smlouvy Senát dvoutřetinovou většinou a ve Velké Británii vláda jménem královny. V Německu smlouvy ratifikuje president,.

V České republice se ratifikačního procesu účastní obě komory Parlamentu, a to na základě Ústavy ČR, Hlavy druhé, článku 49 u mezinárodních smluv:
a) upravujících práva a povinnosti osob,
b) spojeneckých, mírových a jiných politických,
c) z nichž vzniká členství České republiky v mezinárodní organizaci,
d) hospodářských, jež jsou všeobecné povahy,
e) u dalších věcí, jejichž úprava je vyhrazena zákonem.

Dále je pak třeba k ratifikaci mezinárodních smluv, a to na základě Ústavy, Hlavy třetí, článku 69, 1b), podpis prezidenta republiky.

Na ratifikaci se může případně podílet i institut lidového hlasování (referendum). Smysl je v tom, aby platnost smlouvy nezávisela na okamžité politické situaci, jak ji vyjadřuje složení vlády.

Odkazy

Související články

• Mezinárodní právo
• Smlouva

Externí odkazy

• (německy)Heslo „Ratifikation“ v Lexikon der Bundeszentrale für politische Bildung

• Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické a německé Wikipedie.