Helena (mytologie): Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
jméno v originále
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m robot změnil: sr:Лепа Хелена
Řádek 99: Řádek 99:
[[simple:Helen]]
[[simple:Helen]]
[[sl:Helena (mitologija)]]
[[sl:Helena (mitologija)]]
[[sr:Лепа Јелена]]
[[sr:Лепа Хелена]]
[[sv:Helena (mytologisk gestalt)]]
[[sv:Helena (mytologisk gestalt)]]
[[th:เฮเลน (ทรอย)]]
[[th:เฮเลน (ทรอย)]]

Verze z 7. 1. 2009, 15:18

Helena (řecky Ἑλένη, latinsky Helené) je v řecké mytologii dcerou nejvyššího boha Dia a jeho milenky Lédy. Helena byla prohlášena a uznávána jako nejkrásnější z žen.

Původ a mládí

Helenina matka Léda byla manželkou spartského krále Tyndarea. S ním měla dceru Klytaimnéstru a syna Kastora. Když se však do Lédy zakoukal sám nejvyšší bůh Zeus, také jemu porodila dvě děti - krásnou Helenu a syna Polydeuka. Král Tyndareós i nevlastní děti přijal do své rodiny a vychovával je jako vlastní.

Helenini bratři vyrůstali jako dvojčata, byli oba udatní bojovníci a vyskytovali se všude jenom spolu, takže byli označováni jako Dioskúrové - Blíženci. Spolu se dostali na nebeskou klenbu, kde září v souhvězdí Blíženci. Sestra Klytaimnéstra se provdala za mykénského krále Agamemnona.

Helena brzy vyrostla do takové krásy, že pověst o ní šla i do vzdálených krajů. Už jako velmi mladou dívku ji unesl athénský král Théseus s dopomocí svého přítele Peirithooa, krále Lapithů. Bratři Kastór a Polydeukés ji rychle osvobodili a přivedli zpět domů.

Evelyn de Morgan: Trojská Heléna (1898)

Nápadníci

Po krátkém čase se začali objevovat nápadníci a do Sparty zakrátko mířil každý mladý achajský princ, který toužil mít ji za manželku. Docházelo ke sporům i k šarvátkám a málem všechno hrozilo přerůst ve vnitřní válku. Chytrý ithacký král Odysseus proto poradil králi Tyndareovi, aby nechal samotnou Helenu vybrat si muže podle svých představ a náklonnosti. A také na Odysseův další návrh se všichni zavázali, že takto vybraného nápadníka bez námitek a výhrad všichni uznají a že vítěze nejen nebudou ohrožovat, ale naopak mu budou pomáhat.

Šťastným (jak se to vezme) mužem se stal spartský král Meneláos, bratr bohatého a vlivného mykénského krále Agamemnona. Helena brzy porodila dceru Hermioné. Když král Tyndareós zemřel, stal se Meneláos jeho nástupcem na spartském trůnu. Osud však už chystal svá překvapení.

Jablko sváru

V té době se na jiném místě konala svatba mořské bohyně Thetis s králem Péleem, které se zúčastnili všichni bohové vyjma nepozvané bohyně sváru Eris, aby nikdo nenarušil průběh oslav. Jenže Eris si to nenechala líbit a svérazným způsobem hostinu narušila: mezi bohyně Héru, Athénu a Afrodíté vhodila zlaté jablko ze zahrady Hesperidek. Na jablku byl nápis „té nejkrásnější“ a bylo to jablko sváru, každá s bohyň si myslela, že vybrána by měla být ona. Nikdo z přítomných bohů ani smrtelníků nechtěl být soudcem, proto nejvyšší bůh Zeus přikázal bohu Hermovi, aby odvedl tři bohyně na horu Ídu u Tróje, tam prý žije pastýř Paris a ten nechť spor rozhodne.

Paris a rozhodnutí

Paris byl ve skutečnosti synem trojského krále Priama a jeho manželky Hekabé. Ta krátce před Paridovým narozením měla sen, že porodila pochodeň a ta zapálila Tróju. Tento sen věštci vyložili tak, že ještě nenarozený hoch se stane příčinou úplného zničení Tróje. Proto ho Priamos nechal hned po narození odnést a pohodit v lese. Jenže nemluvněte se ujala medvědice, která ho odkojila a pak se ho ujal pastýř Ageláos a vzal ho za svého. Nikdo tak netušil, že jde o královského syna, kromě nejvyššího boha.

Když na Ídu dorazil bůh Hermés, Paris by nejraději utekl. Dostal do ruky jablko a prohlížel jednu bohyni za druhou a - líbily se mu všechny stejně. Bohyně to vzaly do svých rukou a každá Paridovi udělala nabídku, zvolí-li právě ji. Héra mu slíbila vládu nad celou Asií. Athéna nabízela válečnou slávu a nakonec Afrodíté přislíbila nejkrásnější manželku. A jablko bylo její. Afrodíté svůj slib hned začala plnit: Paris se nejprve dostal na své právoplatné místo - do Tróje. První ho poznala jeho sestra Kassandra - proslulá věštkyně, která se nikdy nemýlila, ale které nikdo její slova nevěřil. To způsobil bůh Apollón, který jí věšteckou schopnost dal, ale když odmítla jeho lásku, zařídil to tak, že její slova nikdo nebral vážně. Král Priamos přijal svého ztraceného syna se všemi poctami. Poté Afrodíté doporučila postavit loď a odplout do Sparty, kde prý byly nejkrásnější ženy Řecka.

Únos Heleny

Král Meneláos přijal Parida i jeho doprovod, bratrance Aineia, uspořádal bohatou hostinu. Při prvním setkání s Helenou se Paris do ní zamiloval a jí prý také nebyl docela lhostejný. Druhý den Meneláos musel za nějakými povinnostmi na Krétu, přenechal hosty Heleně, kterou ještě nabádal, aby jim byla ve všem k dispozici. A tak se stalo, že Helena zcela zapomněla na svého manžela i dítě a s Paridem tajně odplula do Tróje. Některé verze tvrdí, že ji Paris donutil či dokonce násilím unesl. Také se říká, že nemířili do Tróje rovnou, ale že pobyli v Egyptě či v Sidóně, dokonce několik let. Ať už to bylo tak nebo onak, zároveň s Helenou zmizela i pokladnice spartského krále.

Tím byla pošlapána jeho čest a porušeny všechny zákony pohostinnosti. Meneláos nemohl věci nechat jen tak, vypravil se za bratrem do Mykén a požádal o pomoc. Agamemnón radil nejprve vyjednávat s trojským králem o navrácení manželky, Paris však byl ochoten vrátil jenom pokladnici, nikoliv však Helenu a podobně se vyjádřil i král Priamos. Poté Agememnón vyhlásil Tróji válku. Na jeho výzvu v krátké době byla shromážděna stotisícová armáda a Achajové vypluli na 1186 lodích. Řekové se zdárně vylodili na pobřeží, avšak hradby města nezdolali. Tak to vytrvalo celých devět let.

Trojská válka

Meneláos „osvobozuje“ Helenu. Váza z pol. 5. stol. př. n. l.

Válka byla dlouhá a krutá, byla zabita řada skvělých bojovníků na obou stranách. Helena brzy svého činu litovala, vždyť jím způsobila mnohá utrpení na obou stranách. Nikdo jí sice nic nevyčítal, ani král Priamos, ale ona pociťovala nevyřčenou nenávist a výčitky. Navíc se ukázalo, že Paris byl sice krásný a pečlivě o sebe dbal, ale s mužností jejího dřívějšího manžela nesnesl srovnání. Postupně jím Helena doslova pohrdala, zejména proto, že v boji nebyl statečný. Měl za sebou sice veliký úspěch - zabil totiž nejslavnějšího achajského bojovníka, hrdinu Achillea, ale ne v boji, nýbrž střelou z úkrytu, navíc řízenou bohem Apollónem. Podobně poté zahynul sám - při procházce na hradbách ho zasáhl otrávený šíp Filoktétův. Rána byla nezhojitelná a Paris v hrozných bolestech uprchl z Tróje na Ídu, kde opuštěný zemřel.

Helena k jeho pohřební hranici ani nepřišla, trávila čas s Paridovým bratrem Déifobem, jehož manželkou se stala na několik málo dní, protože při bojích o město ho přímo v ložnici zabil Helenin první manžel Meneláos.

Meneláos ani na okamžik neuvažoval o potrestání Heleny, tak skálopevně byl přesvědčen o tom, že vinu měl jedině únosce Paris. Zničení města bylo jen spravedlivé, vždyť přineslo Heleně tolikeré útrapy spojené s únosem. Helena mu to nevymlouvala, projevovala velkou radost z osvobození a ráda s ním odplula do Sparty.

Návrat do Sparty

Tam se však dostali až po sedmi letech, protože na zpáteční cestě loďstvo dvakrát zničila bouře, která je zahnala až do ústí Nilu. Poté bloudili Egyptem a Libyí. Nakonec se zase vrátili do Egypta, obětovali bohům a teprve potom se vraceli domů. Na rozloučenou dostala Helena od egyptské královny nádobku s kouzelným nápojem zapomnění. Helena po něm zapomněla na své dva předcházející manžele a Meneláos už nic nevěděl o všech letitých útrapách.

Když se konečně dostali do Sparty, čekal už na ně jenom spokojený život až do smrti. A dokonce i po ní - bohové je oba přenesli do Élysia, kde žili dál věčně a bez starostí.

Helena zůstala od antických dob symbolem krásné záletné ženy, která byla opěvována, ale i zatracována a odsuzována.

Odraz v umění

Výčet zobrazení Heleny antickými i novodobými umělci by byl velmi dlouhý. Byla zobrazována na plátnech malířů, ztvárněna sochaři, ale také hudebníky a dramatiky.

Literatura

Logo Wikimedia Commons Galerie Helena na Wikimedia Commons

  • Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
  • Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
  • Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
  • Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
  • Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky