Sfragistika

Šablona:Upravit - věda Sfragistika (řecky Sfragis, pečeť) je nauka o pečetích.

Je to pomocná věda historická, která zkoumá materiál, formu, upevnění a obsah pečetí pro účely jejich klasifikace. Důležitým úkolem je ověření a datování dokumentů podle použité pečetě. Svou povahou je sfragistika úzce svázaná s diplomatikou.

Někdy se používá i termín sigilografie (z latinského sigillum = pečeť).

Zlatá bula císaře Karla IV., 1356

Sfragistika má název z řeckého sfragis, tj. pečeť, používá se také název sigilografie, z latinského sigillum, tj. pečeť. Sfragistika je nauka o vzniku, zhotovování a užívání pečetí. Etymologie slova pečeť je nesporně slovanská. Souvisí s cejchováním, vypálením znaku. Tyto vlastnické a rozlišovací značky na kůži zvířat, na domech, na rybářských lodích, na kmenech stromů, apod. jsou aplikovány v různých kulturách dodnes. Pečeť je vlastnický znak či nápis otištěný podle tvrdého pečetidla v plastické hmotě či barvě schopné ho uchovávat, který jednoznačně určuje konkrétní osobu. Plní funkci vlastnického či rozlišovacího symbolu, dokládá věrohodnost je prostředkem kontroly a garancí neporušenosti listu nebo jí zajištěného předmětu. Sfragistika byla považována za součást diplomatiky jako jeden z vnějších znaků listiny. Úzce souvisela s heraldikou a jejím prostřednictvím s genealogií. Ve 2. polovině 19. stol. vypracovala vlastní badatelské metody a stala se samostatnou PVH. Spolupracuje s dějinami architektury a zejména s dějinami umění, neboť pečetidlo je obvykle výrobkem uměleckých řemesel. Pro historiky umění jsou pečeti, kterými se zabývá sfragistika, vlastně kopiemi uměleckých pečetidel. Při nedůvěře v psané slovo pečeť jako prostředek věrohodnosti využívala nesporných vazeb s magií. Recepce pečetí prohlubuje poznatky o kulturní úrovni společnosti či určitých sociálních skupin a konkretizuje význam mentalit. Sfragistika má funkci pomocnou a samostatnou. V pomocné funkci slouží jiným vědám, zejména diplomatice, heraldice, genealogii, numismatice, dějinám umění. V samostatné funkci rozvíjí výzkum pečeti jako součást historické kritiky pramenů a studium jejího významu v dějinách. Pečeti byly doloženy již ve 4. tisíciletí PNL v Orientu (u Sumerů) a byly rozšířeny i u Řeků a Římanů a od nich je pak převzaly raně feudální státy. Od 13. stol. význam pečetí stoupl a staly se kritériem pravosti listin. V pozdním středověku zpečetění písemnosti přestávalo být slavnostním aktem a stávalo se běžným administrativním úkonem. V novověku rostl význam podpisu jako ověřovacího prostředku. Pečeť znovu plnila funkci uzavírající korespondenci a předměty jako garance jejích neporušenosti. Od 17. stol. se pečeť používá spolu s podpisem vydavatele jako nové ověřovací prostředky, které musí být použity současně. Pečeť či razítko samo o sobě listinu nelegalizuje. Právní sílu mají kulatá razítka. V současné době mají ověřovací funkci, reprezentují zejména státní správu a samosprávu, kde jejich použití reguluje zákon, či právnické osoby (organizace, instituce, podniky apod.)…tommiczek (TK)

Reference

• Vojtíšek, V. : O starých pečetích a erbech měst pražských, Praha 1928.

• Krejčíková Jarmila - Krejčík Tomáš, Základy heraldiky, genealogie a sfragistiky, Praha 1987.

• Krejčíková Jarmila - Krejčík Tomáš, Úvod do české sfragistiky, Ostrava 1989.

• Krejčík Tomáš, Pečeť v kultuře středověku, Ostrava 1998. 8070424990

• Hlaváček Ivan – Kašpar Jaroslav – Nový Rostislav, Vademecum pomocných věd historických, Jinočany, H+H 2002³.