Ofión

V řecké mytologii Ofión (starořecké Ὀφίων znamená „had“) také zvaný Ophion nebo Ophioneus vládl světu společně s Eurynomé, než byli oba dva, podle některých zdrojů, svrženi Kronem a Rheou.

Podle Pelasgického mýtu o stvoření světa, se právě všichni Pelasgové zrodili z Ofióna, respektive z jeho zubů.

Zdroje

V Heptamychii od Pherecydta ze Syrosu je první doložená zmínka o Ofiónovi.

Příběh Ofióna a Eurynomé byl zřejmě populární v Orfické poezii, ze které se dochovaly pouze fragmenty.

Apollonius ze Rhodu ve své Argonautice (1.495f) shrnuje píseň o Orfeovi: Zpíval, jak nebe, země a moře byly jednou smíšeny v jednu formu, po smrtelném sporu byly rozděleny každé zvlášť; a jako hvězdy a měsíc a cesty slunce navždy zachovávají své příslušné místo na obloze, a jako povstalé hory, a jako hučící řeky se svými nymfami vznikly i všechny hrůzné věci. A zpíval jak nejdříve ze všeho Ofión a Eurynomé, dcera Ókeana, vládli ze sněžného Olympu, a jak skrze sílu paže se jednou vzdala svého neodvolatelného práva pro Chrona a jiného pro Rheu, a jak spadli do vln oceánu; ale jiní dva jak vládli nad požehnanými Titány, zatímco Zeus, byl ještě dítě a ještě se starostmi dítěte žil v jeskyni Dikté; a ze země narození Kyklopové ho ještě nevyzbrojili klínem s hromem a bleskem; těmito věcmi, kterými se stal Zeus proslulý.

Lyrocroph (1191) vypravuje, že Diova matka, kterou byla Rhea, byla obratná v zápasení a svrhla bývalou vládkyni Eurynomé do Tartaru.

U Nonna v jeho díle Dionysiaca má Héra říci (8.158f):

Půjdu k nejzazším hranicím oceánu a budu mít účast na krbu nejstarší Tethys; přejdu k domu Harmonie a budu bydlet s Ofiónem.

Harmonie v tomto textu je zřejmě chyba, jedná se o Eurynomé. Ofión je dále znovu zmíněn Nonnem (12.43):

Poblíž věštecké zdi uviděla první tabulku, starou jako nekonečná minulost, obsahující najednou všechny věci: bylo na ní vše co Ofión, svrchovaný pán, stvořil, vše co tento starodávný Cronus dokázal.

Máme tedy fragmenty spisů raného filozofa Pheredycta ze Syrosu (6. století př. Kr.) s vymyšlenými legendami nebo mýty, kde síly známé jako Zas a Chronos existují již od počátku ve které Chronos stvoří vesmír. Některé fragmenty této práce se zmiňují o narození Ofióna a bitvě bohů mezi Cronem (nejedná se o Chrona) na jedné straně a Ofiónem a jeho dětmi na straně druhé. Bylo přitom dohodnuto, že která strana bude druhou zatlačena až do Ogenosu, ta prohraje, zatímco vítěz obdrží za odměnu nebe.

Eusebius z Caesarei ve svém Praeparatio (1.10) Phila z Byblos převzal Ofióna od Féničanů.

Interpretace

Robert Graves se ve své knize Řecké mýty pokusil zrekonstruovat Pelasgický mýtus o stvoření světa, který zahrnuje báji o stvoření Ofióna bohyní Eurynomé, která povstala nahá z Chaosu. Protože Eurynomé nemohla najít oporu pro své nohy, oddělila od oblohy moře a začala tančit na jeho vlnách. Při tanci, kterým se pohybovala směrem k jihu, se za ní začal zvedat severní vítr, s kterým se dalo začít tvořit svět. Třením v dlaních stvořila z tohoto větru Ofióna, který se posléze začal ovíjet kolem božské Eurynomé a nakonec se s ní spojil. Z tohoto spojení vzniklo vejce všehomíra, které Eurynomé změněná na holubici vyseděla a které na její příkaz Ofión obtočil. Teprve pak vejce prasklo vedví a následně se z něj vylíhly všechny věci, které nás obklopují - slunce, měsíc, planety hvězdy, hory, řeky, stromy, rostliny a živočichové. Oba dva se poté usadili na hoře Olympu, kde Ofión rozzlobil Eurynomé tvrzením, že celý svět je jeho dílem. Ta mu poté vykopla zuby, poranila ho patou na hlavě a zahnala do temných děr pod zemí.

Literatura

• Robert Graves (1982) Řecké mýty - Odeon, Praha, ISBN 01-081-82.