Fotografický filtr

Fotografický filtr je příslušenství fotoaparátu (resp. jeho objektivu) sestávající z optického filtru který je při fotografování vkládán do cesty světlu. Filtr může mít tvar čtverce nebo obdélníku, který se k fotoaparátu připevňuje pomocí speciálního držáku, nebo (běžněji) skleněného či plastového kruhu v kovové nebo plastové objímce se závitem, kterou lze našroubovat na objektiv.

Filtry o průměru 55 mm

Filtry umožňují fotografovi zasahovat do vzhledu výsledné fotografie na další úrovni, než jen běžným ovládáním fotoaparátu případně dodatečnými úpravami. Jejich vliv na podobu výsledného obrazu může být poměrně nepatrný, ale i velmi výrazný.

Mezi obecná negativa použití filtrů patří především vložení další vrstvy materiálu do optické cesty, který může zhoršit kresbu objektivu a též pohltit část procházejícího světla a tím prodloužit potřebnou expoziční dobu.

Filtry jsou často označovány pomocí řady tzv. Wrattenových čísel.

Klasifikace fotografických filtrů podle způsobu použití

• Transparentní a UV filtry
• Barevné konverzní filtry
• Filtry pro separaci barev
• Filtry zvyšující kontrast
• Infračervené (IR) filtry
• Neutrální šedé a šedé přechodové filtry
• Polarizační filtry
• Efektové filtry
  • Barevné přechodové filtry
  • Hvězdicové filtry
  • Difuzní (soft focus) filtry
  • Tónovací filtry (např. sepia)
  • Spot filtry
• Předsádkové čočky (makro filtry)

Čiré a ultrafialové filtry

Čire filtry, označované též jako protektory, jsou (v ideálním případě) zcela průhledné, a technicky tak vlastně žádnými filtry nejsou. Smyslem jejich použití je ochrana přední čočky objektivu. V některých prostředích (zejména vlhkých či prašných) je užitečnost takového filtru evidentní, o vhodnosti jeho stálého používání se ve fotografické komunitě vede debata. UV filtry: Rozptýlené ultrafialové záření v atmosféře způsobuje že se dálky jeví jako namodralé. Tento jev se umocňuje se stoupající nadmořskou výškou. Použitím UV filtru je tento jev výrazně potlačen.

Korekce barev

Důležitou rolí filtrů byla kompenzace barevného nádechu scény, tak aby odpovídala specifikací použitého filmu. (Například zabarvení žárovkového světla tak, aby výsledná barevná teplota odpovídala světlu dennímu.) Korekční filtry jsou označovány tzv. Wrattenovými čísly.

Ve spotřebitelské fotografii se korekční filtry nepoužívaly – správné podání barev opravovala až laboratoř při vyvolání fotografií. Od nástupu digitálních fotoaparátů se staly v podstatě zbytečnými, protože u nich lze interpretaci barev změnit nastavením vyvážení bílé.

Separace barev

Filtry pro separaci barev zcela pohlcují určité barvy, a s jejich pomocí lze obraz rozdělit na jednotlivé barevné složky. Byly používány v polygrafii, než je vytlačilo digitální zpracování.

Zvýšení kontrastu

V černobílé fotografii se běžně používají barevné filtry k manipulaci s kontrastem. Žlutý filtr například ztmaví oblohu, a tím zvýší kontrast mezi ní a mraky. Červené filtry mají ještě výraznější efekt.

Při zpracování fotografií na počítači lze efekty barevných filtrů úspěšně simulovat pomocí funkce míchání kanálů při převodu barevné fotografie na černobílou.

Polarizační filtr

Související informace naleznete také v článku Polarizační filtr.

Polarizační filtr je používán v černobílé a barevné fotografii k ztmavení příliš světlé oblohy. Protože světlo odražené od mraků polarizováno není, nemá na něj polarizační filtr vliv, a ve výsledku dojde ke zvýšení kontrastu mezi mraky a oblohou.

Polarizačním filtrem lze též eliminovat atmosférický opar a odražené sluneční světlo, což vede ke zvýšení sytosti barev. Častým použitím polarizačního filtru je odstranění odlesků na vodě nebo skle.

Efekt polarizačního filtru, zejména jeho vliv na odlesky, nelze jednoduše simulovat dodatečným zpracováním v počítači. Jeho použití příchodem digitální fotografie utrpělo nejméně.

Efekt polarizačního filtru na podání oblohy. Snímek vpravo je snímán s filtrem.

Polarizační filtry rozlišujeme na lineární a cirkulární. Lineární polarizační filtr jednoduše propustí pouze světlo polarizované v jedné rovině. Cirkulární polarizační filtr kromě toho navíc obsahuje další vrstvu, která filtrované světlo opět převede na nepolarizované. To je nezbytné pro použití s některými typy fotoaparátů, zejména zrcadlovkami, které s polarizovaným světlem nepracují správně.

Změkčovací filtr

Difuzní, nebo též změkčovací filtr změkčuje linie fotografie a vytváří jakýsi „mlžný opar“. Nejčastěji bývá používán u portrétů. Vedlejším efektem je snížení celkového kontrastu.

Obojího lze dosáhnout softwarovým zpracováním, které dovoluje velmi přesně regulovat míru efektu, ačkoli výsledný vzhled může být od filtru rozeznatelný.

Filtry pro černobílou fotografii

Jsou filtry výrazně barevné a jejich označení zkratkou vychází z anglického názvu dané barvy a filtračního faktoru. Tyto filtry ovlivňují převod jednotlivých barev do šedé škály. Barevné filtry pro černobílou fotografii zesvětlují odstíny shodné s barevností filtru a naopak ztmavují barevné odstíny doplňkové k barvě použitého filtru. Přesněji: Žádný filtr sám o sobě nezesvětluje barvy, pouze neztmavuje barvy shodné s barvou filtru. Zesvětlení je pouze zdánlivé vlivem nutné korekce filtračního faktoru. Aby filtr vůbec ztmavil barvu shodnou se svojí barvou, musel by být spektrálně naprosto čistý a dokonalý, což v praxi nepřichází vůbec v úvahu.

Ideální pro stanovení správné expozice při práci s filtry jsou kamery s TTL měřením. U obzvláště hustých filtrů, ale vnitřní měření nemusí vykazovat správně naměřené hodnoty, jelikož čidla jsou kalibrována na všechny barevné složky a odfiltrování téměř celého spektra vlnových délek může vést k zavádějícím údajům. V tomto případě je dobré nastavit korekci EV manuálně.

Žluté filtry (Y – yellow)

Žluté filtry patří v černobílé fotografii k nejčastěji používaným a jejich účinek se projeví prakticky ve všech oblastech a námětech. Žluté filtry zlepšují převod barevné škály na šedé odstíny, u panchromatických filmů se výsledná tonalita stává přirozenější a blíží se tomu, jak vnímáme jas barev okem.

Filtr je vhodný pro všechny náměty, zvláště pak pro dívčí a dětské portréty, u kterých zjemňuje zobrazení pleti. Pro krajinářskou fotografii je vhodný zvláště brzo na jaře, kdy je příroda světle zelená s velmi světlými odstíny rašících listů stromů. Vliv na ztmavení oblohy je minimální, výsledek působí o něco světleji, než jak oblohu vnímáme očima.

Středně žlutý filtr je zvláště vhodný pro snímání architektury, kde mírně zvyšuje kontrast a zlepšuje zobrazení drobných detailů ve struktuře snímaných objektů. Ztmavení oblohy je již výraznější a odpovídá celkem přesně tomu, jak jas modré oblohy vnímáme očima. Filtr je vhodný také pro portrétní fotografii, při které mírně zesvětluje opálenou pokožku a zvýrazňuje jas blonďatých vlasů. Středně žlutý filtr zlepšuje podání zelených odstínů, u kterých zesiluje tonální rozdíl různých odstínů.

Nejčastěji používaným žlutým filtrem je tmavě žlutý. Ztmavení modré oblohy je výrazné, odstín je tmavší, než jak jas oblohy vnímáme okem. Tmavě žluté filtry částečně vyrovnávají různé odstíny pleti, vzniklé například nestejnoměrným opalováním, vyrovnává také kontrasty při bočním osvětlení nejen u portrétů, ale také je neocenitelným pomocníkem při snímání aktů. V krajinářské fotografii se uplatní vždy, když je potřebné zvýraznit rozdíly mezi různými zelenými odstíny, mírné je také potlačení účinku vzdušné vlhkosti, tedy oparu v rozlehlé krajině.

Tmavě žluté filtry jsou v nabídce všech firem, které filtry produkují a měly by patřit k základní výbavě „černobílého“ fotografa. Filtry B + W nesou označení Y 023, Hoya K2 Yellow, Cokin 001 a PentaxSMC Y2. Filtrační faktor je většinou 2, což znamená změnu expozice o 1 EV. U fotoaparátu s TTL systémem je možné expozici měřit přímo s nasazeným filtrem bez dalších korekcí – to platí i pro světlé a střední žluté filtry.

Konstrukce

Fotografické filtry jsou často vyráběny ze skla, tvrzených plastických hmot, jaké se používají ve sklech brýlí (například CR39), polyesteru a polykarbonátu, někdy jsou používany i acetáty.

V minulosti byly filtry vyráběny ze želatiny. Odtud pochází označení "želatinové filtry", nebo "barevné gely" (color gels), přestože jsou nyní filtry z plastických hmot zmíněných výše.

Kvalitní filtry jsou dále doplňovány antireflexními vrstvami, které omezují odrazy a umožňují propustit více světla. Filtry bez těchto vrstev mohou pohltit až 9% světla, zatímco filtry s více antireflexními vrstvami jej propustí až 99.7%.

Velikosti filtrů a upevnění

V průběhu let se výrobci objektivů a filtrů shodli na několika "standardních" velikostech filtrů.

Kruhové filtry mají zpravidla jeden z následujících průměrů závitu: 49 mm, 52 mm, 55 mm, 58 mm, 62 mm, 67 mm, 72 mm, 77 mm a 82 mm. Rozestup závitů je buď 0,5 mm nebo 0,75 mm, v závislosti na velikosti.

Čtvercové filtry mívají stranu o velikosti dvou, tří nebo čtyř palců. Rozměr 100 mm×100 mm je velmi blízký 4"×4", často dovoluje použít stejné držáky, a je jedním z populárních formátů (2006). Ve filmovém průmyslu je téměř standardem.

Firma Cokin vyrábí široké spektrum filtrů a držáků na objektivy ve třech velikostech, souhrnně označovaných jako "systém Cokin". Velikost "A" (amatérská) má šířku 67 mm, "P" (profesionální) 84 mm a "X Pro" je široká 130 mm. Filtry pasující do držáků Cokin dodává i mnoho dalších výrobců.

Bajonet objektivu s držákem na želatinový filtr

Želatinové filtry jsou obvykle čtvercové a mají formu tenkých fólií, které musí být upevněny do rámečků. Některé širokoúhlé objektivy mají rámeček na takový filtr na bajonetu pro případ, že by obvyklý filtr v předním závitu překážel v záběru. Nejčastější použití nacházejí želatinové filtry v divadelní a filmové osvětlovací technice.