Evropské společenství uhlí a oceli

Evropské sdružení uhlí a oceli (ESUO), někdy také označované jako Montánní unie (název odvozen od francouzského „mont“ - hora) vznikla jako mezinárodní organizace mezi 6 státy během studené války. Dá se považovat za základ moderní evropské unie. ESUO byla první organizací založenou na principu supranacionality.

ESUO bylo poprvé navrženo francouzským ministrem zahraničí Robertem Schumanem 5. března 1950 jako způsob jak zabránit další válce mezi Francií a Německem. Formálně bylo zřízeno v roce 1950 Pařížskou smlouvu podepsanou nejenom Francií a Německem, ale také Itálií a třemi státy Beneluxu: Belgií, Lucemburskem a Nizozemím. ESUO mělo mezi státy vytvořit společný trh pro obchod s uhlím a ocelí. ESUO bylo řízeno Vysokým úřadem.

ESUO se v roce 1957 spojilo s dvěma podobnými společenstvími, se kterými sdílelo členství a některé instituce. V roce 1969 se všechny jeho instituce spojili s institucemi EHS (dnes pouze ES), které se později stalo součástí EU. Ale ponechalo si svojí nezávislou identitu. V roce 2002 vypršela platnost Pařížské smlouvy. Vzhledem k tomu, že nebyla žádná vůle po jejím prodloužení, všechny aktivity a zdroje ESUO byly absorbovány Evropským společenstvím (ES). Během své existence ESUO uspělo ve vytváření společného trhu uhlí a oceli ale nedokázalo zabránit poklesu průmyslu zabývajícího se uhlím a ocelí. Nicméně položil základ pro budoucí Evropskou Unii.

Historie

Schumanův plán ze dne 9. března 1950 byl založen na díle Jeana Monneta navrhl vytvoření evropského společenství, kde by jeho členové dali na společný trh uhlí a ocel. Schuman navrhl aby "francouzsko-německá produkce uhlí a oceli jako celku byla umístěna pod Vysoký úřad, v rámci rámce organizace otevřené účasti dalších evropských zemí". Takový akt byl zamýšlen aby pomohl ekonomickému růstu a stmelení míru mezi Francií a Německém, kteří byly historičtí nepřátelé. Uhlí a ocel byly životně důležité suroviny pro vedení války, takže dání těchto zdrojů dohromady takovýmito nepřáteli bylo považováno za obvzlášť symbolické. Tento plán byl také považován za první krok ke "Spojeným státům evropským".

Smlouvy

Sto článků dlouhá Pařížská smlouva, která založila ESUO, byla podepsaná 18.4.1951 Francií, Západním Německem, Belgií, Itálií, Lucemburskem a Nizozemím. Tím se ESUO stalo první mezinárodní organizací založenou na supranacionálním principu. Jejím účelem bylo rozvoj ekonomik, zvýšení zaměstnanosti a zvýšení životní úrovně v rámci společenství. Toho mělo být dosaženo prostřednictvím společného trhu. Společný trh uhlí byl otevřen 10.2.1953 a oceli 1.3.1953.

6 let po Pařížské smlouvě, Římské smlouvy byly podepsány šesti členskými státy ESUO. Tím bylo vytvořeno Evropské hospodářské společenství a EURATOM. Tato společenství byla s malými změnami založena na ESUO. Platnost Římských smluv byla na rozdíl od Pařížské smlouvy neomezená. Tato dvě nová společenství pracovala na vytvoření společné celní unie a spolupráce v oblasti atomové energie.

Spojení a vypršení platnosti

Navzdory tomu, že se jednalo o oddělené právní subjekty, ESUO, EHS a EURATOM od začátku sdílely Společné shromáždění (Evropský parlament a Evropský soudní dvůr, ale Vysoký úřad a Komise zůstali oddělené. Pozdějšími dohodami byly oddělené orgány ESUO, EHS a EURATOM spojeny. Nicméně i když byly spojené, tak se jejich jednání řídlo právními předpisy té které organizace podle toho, o čem se jednalo.

Platnost Pařížské smlouvy vypršela 23.7.2002.

Úspěchy a neúspěchy

ESUO mělo jenom malý vliv na produkci uhlí a oceli. Ta se zvyšovala a snižovala v souladu se světovými trendy. Nicméně obchod mezi členskými státy se zvýšil (u uhlí zdesetinásobli). To členským státům ušetřilo peníze, protože nemuseli dovážet uhlí z USA. Vysoký úřad také poskytl 280 půjček na modernizaci průmyslu. To pomohlo snížit náklady a zvýšit produkci.

Šablona:EU-timeline