Átma: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
ArthurBot (diskuse | příspěvky)
m Bot: Fixing wiki syntax
Řádek 12: Řádek 12:
Naproti tomu [[dvaita]] védanta považuje átma kvantitativně odlišné od brahma (tzn. je více individuálních Já) a „átma=brahma“ pak neznamená naprostou totožnost. Dle tohoto učení zůstává individualita zachována. Jako átma se pak též označuje ta složka člověka, která prochází reinkarnací.
Naproti tomu [[dvaita]] védanta považuje átma kvantitativně odlišné od brahma (tzn. je více individuálních Já) a „átma=brahma“ pak neznamená naprostou totožnost. Dle tohoto učení zůstává individualita zachována. Jako átma se pak též označuje ta složka člověka, která prochází reinkarnací.


Pojem átma je ale používán i v dalších směrech jako je např. [[jóga]] i sánkhja. [[Pataňdžali]] v [[Jógasútře]] (II.5) vysvětluje [[nevědomost]], jako stav, kdy „člověk pomíjivé (''anitja''), nečisté (''ašuči''), strastiplné (''dukha'') a neduchovní (''anátma'') považuje za věčné (''nitja''), čisté (''šuči''), blažené (''sukha'') a za duši (''átma'')“<ref>Eliade, M.: Jóga, nesmrtelnost a svoboda. Argo, Praha 1999, str. 28.</ref>. Toto učení mělo veliký vliv a je rozebíráno i v mnoha pozdějších duchovních textech jako je např. [[Bhagavadgíta]. V ritualistické literatuře bráhman se pojem átman používá pro tělo obětiště nitja a kámja obětí. Nitja jsou oběti určené k trvalému udržování řádu světa rta, brahma a kámja jsou oběti za účelem splnění přání obětujících. Kátjájana šilva sútra jmenuje deset typů tohoto obětiště. Védih, obřadiště z vrstev nepálených cihel, znázorňovalo posvátný rok, rytmus přírody a času se světy podsvětí, země a nadsvětí. Obětník při výstupu vědomí mimo své tělo nabýval podob světla nebo orla šjény, jednal s bohy o výsledku oběti a nabyl mocných psychických sil Pro takové mocné a dlouhotrvající obřady jako byl mahávratah,obřad zimního slunovratu, cvičil obětník pránájámu, dechová cvičení na ovládnutí jemné energie prány. V áranjakách, bráhmanách a jejich součásti, upanišadách jsou popsány metodiky jimiž lze odhalit pozadí hrubohmotného a jemného pránického světa, átmana v prostoru duchovního srdce, átmana v ákáši. Upanišady nejsou klasickou náboženskou lieraturou, nehledají dogma. Otevírají poměrně široký prostor pro zkušenosti s átmanem, postupně ztotožňovaným se Šivou a Savitarem Švétášvatara upanišadz nebo Višnuem v Mahánárájana upanišadě Táitiríja áranjaky. Bez zkušenosti s nekoupitelným a neprodatelným átmanem, je studium Véd jen spekulacemi, do nichž za Buddhovy doby učitelé védských filozofií upadli. Átman se vynořil jako poznání, že příroda je o rytmech vdechu a výdechu, chtění a dychtění, pocitech a podnětech, zatímco átman a paramátman,zotožněné s na absolutní vše povýšenou silou obětí brahmanem, je jakékoliv změně a náladě nepodléhající. Teorie átmana jako já nebo nadjá, je chybná, jáství nadvědomé sice koření v átmanu, ale átmanem samo není a podvědomé já z osobní,převtělované a rodem děděné karmy je jen souhrnem iluzí, májou, dočasným motorem a programem, vznikáním a zanikáním. ÁTMAN je nejcennější hodnotou védské nauky, zvláště ve světě bezradných bytostí.
Pojem átma je ale používán i v dalších směrech jako je např. [[jóga]] i sánkhja. [[Pataňdžali]] v [[Jógasútře]] (II.5) vysvětluje [[nevědomost]], jako stav, kdy „člověk pomíjivé (''anitja''), nečisté (''ašuči''), strastiplné (''dukha'') a neduchovní (''anátma'') považuje za věčné (''nitja''), čisté (''šuči''), blažené (''sukha'') a za duši (''átma'')“<ref>Eliade, M.: Jóga, nesmrtelnost a svoboda. Argo, Praha 1999, str. 28.</ref>. Toto učení mělo veliký vliv a je rozebíráno i v mnoha pozdějších duchovních textech jako je např. [[Bhagavadgíta]]. V ritualistické literatuře bráhman se pojem átman používá pro tělo obětiště nitja a kámja obětí. Nitja jsou oběti určené k trvalému udržování řádu světa rta, brahma a kámja jsou oběti za účelem splnění přání obětujících. Kátjájana šilva sútra jmenuje deset typů tohoto obětiště. Védih, obřadiště z vrstev nepálených cihel, znázorňovalo posvátný rok, rytmus přírody a času se světy podsvětí, země a nadsvětí. Obětník při výstupu vědomí mimo své tělo nabýval podob světla nebo orla šjény, jednal s bohy o výsledku oběti a nabyl mocných psychických sil Pro takové mocné a dlouhotrvající obřady jako byl mahávratah,obřad zimního slunovratu, cvičil obětník pránájámu, dechová cvičení na ovládnutí jemné energie prány. V áranjakách, bráhmanách a jejich součásti, upanišadách jsou popsány metodiky jimiž lze odhalit pozadí hrubohmotného a jemného pránického světa, átmana v prostoru duchovního srdce, átmana v ákáši. Upanišady nejsou klasickou náboženskou lieraturou, nehledají dogma. Otevírají poměrně široký prostor pro zkušenosti s átmanem, postupně ztotožňovaným se Šivou a Savitarem Švétášvatara upanišadz nebo Višnuem v Mahánárájana upanišadě Táitiríja áranjaky. Bez zkušenosti s nekoupitelným a neprodatelným átmanem, je studium Véd jen spekulacemi, do nichž za Buddhovy doby učitelé védských filozofií upadli. Átman se vynořil jako poznání, že příroda je o rytmech vdechu a výdechu, chtění a dychtění, pocitech a podnětech, zatímco átman a paramátman,zotožněné s na absolutní vše povýšenou silou obětí brahmanem, je jakékoliv změně a náladě nepodléhající. Teorie átmana jako já nebo nadjá, je chybná, jáství nadvědomé sice koření v átmanu, ale átmanem samo není a podvědomé já z osobní,převtělované a rodem děděné karmy je jen souhrnem iluzí, májou, dočasným motorem a programem, vznikáním a zanikáním. ÁTMAN je nejcennější hodnotou védské nauky, zvláště ve světě bezradných bytostí.


== Citáty ==
== Citáty ==

Verze z 16. 12. 2008, 20:51

Átma nebo též átman (v dévanágarí आत्म, stř. rod, přepisované s malým počátečním písmenem) je hinduistický termín označující nejvnitřnější Já jedince (do češtiny se překládá většinou jako „Já“, „Nadduše“, „Duše“ atp.). Átma se objevují také v buddhistické filosofii, kde ale nabývá mírně odlišného významu (viz též anátma).

Termín je poprvé plně rozebírán v Upanišadách, jejichž základním poslestvím je totožnost átma a brahma, tedy skutečného Já člověka a nejzazší nepopsatelné skutečnosti. „Pokud jde o vztah mezi nejvyšším kosmickým fenoménem brahma a duchovní podstatou člověka, dospívají všichni autoři Upanišad k jednotnému závěru - k přesvědčení o jejich totožnosti.“[1] Základem je tedy poznání átma a zjištění, že je vskutku totožné z brahma. Tak je možno dosáhnout vysvobození (mókša) z koloběhu životů (samsára). Toto poznání není pouhé intelektuální poznání, ale prožitek této jednoty, kterého je možno dosáhnout různými způsoby (v Upanišadách se něky mluví o soustředění na átma (Kathópanišad II.12) nebo meditaci, že vše je átma apod.; v nejstarších Upanišadách je možné nalézt i zmínky o milosti, kterou člověk může dojít k tomuto zjištění).


Interpretace átma

Všechny indické filosofické směry s pojmem átma nějakým způsobem pracují (i když třeba buddhistická filosofie nebo materiální lókájatikové jeho existenci popírají). Ale podstata átma je v různých směrech interpretována odlišně. V Brhadáranjakópanišadě (III.9.26), která je jednou z nejstarších je átma popisováno takto: „Ono Já není to ani to (néti néti). Je neuchopitelné, protože je nelze uchopit. Je nezničitelné, protože se nezničí. Je nelpějící, protože nelpí. Je nespoutané, netrpí, není zraňováno.“ (př. D. Zbavitel)

Rovnice átma = brahma je základem učení védanty, která je jedním z šesti duchovních směrů hinduismu. Zvláštně ne-dvojná védanta (advaita védanta) drží tuto rovnici v jejím nejsilnějším smyslu, tedy, že i átma je jen jeden a vše je ve výsledku jedno. Zdání dvojnosti (duality) je pouze iluze (mája). Átma je v tomto případě chápáno velice abstraktně (opsatelné pouze negativním způsobem[2]) a v důsledku tím pádem neexistuje lidská individualita. Aby přesto bylo možné vysvětlit takové věci jako je reinkarnace nebo karma, byl zavaden pojem ahankára (ego). Advaita védanta učí, že kvůli nevědomosti si člověk myslí, že je individualitou (egem) a proto musí být doveden k zjištění, že jeho skutečnou podstatou je átma, které je brahma.

Naproti tomu dvaita védanta považuje átma kvantitativně odlišné od brahma (tzn. je více individuálních Já) a „átma=brahma“ pak neznamená naprostou totožnost. Dle tohoto učení zůstává individualita zachována. Jako átma se pak též označuje ta složka člověka, která prochází reinkarnací.

Pojem átma je ale používán i v dalších směrech jako je např. jóga i sánkhja. Pataňdžali v Jógasútře (II.5) vysvětluje nevědomost, jako stav, kdy „člověk pomíjivé (anitja), nečisté (ašuči), strastiplné (dukha) a neduchovní (anátma) považuje za věčné (nitja), čisté (šuči), blažené (sukha) a za duši (átma)“[3]. Toto učení mělo veliký vliv a je rozebíráno i v mnoha pozdějších duchovních textech jako je např. Bhagavadgíta. V ritualistické literatuře bráhman se pojem átman používá pro tělo obětiště nitja a kámja obětí. Nitja jsou oběti určené k trvalému udržování řádu světa rta, brahma a kámja jsou oběti za účelem splnění přání obětujících. Kátjájana šilva sútra jmenuje deset typů tohoto obětiště. Védih, obřadiště z vrstev nepálených cihel, znázorňovalo posvátný rok, rytmus přírody a času se světy podsvětí, země a nadsvětí. Obětník při výstupu vědomí mimo své tělo nabýval podob světla nebo orla šjény, jednal s bohy o výsledku oběti a nabyl mocných psychických sil Pro takové mocné a dlouhotrvající obřady jako byl mahávratah,obřad zimního slunovratu, cvičil obětník pránájámu, dechová cvičení na ovládnutí jemné energie prány. V áranjakách, bráhmanách a jejich součásti, upanišadách jsou popsány metodiky jimiž lze odhalit pozadí hrubohmotného a jemného pránického světa, átmana v prostoru duchovního srdce, átmana v ákáši. Upanišady nejsou klasickou náboženskou lieraturou, nehledají dogma. Otevírají poměrně široký prostor pro zkušenosti s átmanem, postupně ztotožňovaným se Šivou a Savitarem Švétášvatara upanišadz nebo Višnuem v Mahánárájana upanišadě Táitiríja áranjaky. Bez zkušenosti s nekoupitelným a neprodatelným átmanem, je studium Véd jen spekulacemi, do nichž za Buddhovy doby učitelé védských filozofií upadli. Átman se vynořil jako poznání, že příroda je o rytmech vdechu a výdechu, chtění a dychtění, pocitech a podnětech, zatímco átman a paramátman,zotožněné s na absolutní vše povýšenou silou obětí brahmanem, je jakékoliv změně a náladě nepodléhající. Teorie átmana jako já nebo nadjá, je chybná, jáství nadvědomé sice koření v átmanu, ale átmanem samo není a podvědomé já z osobní,převtělované a rodem děděné karmy je jen souhrnem iluzí, májou, dočasným motorem a programem, vznikáním a zanikáním. ÁTMAN je nejcennější hodnotou védské nauky, zvláště ve světě bezradných bytostí.

Citáty

Upanišady o átma říkají (v překladu D. Zbavitele):

  • "Nejjemnější podstata zde, vlastní tomu všemu, je pravda. To je átma. To jsi ty Švétakétu." (Čhándógjópanišad VI.9 an.)
  • "Toto átma je hráz (most), rozdělovatel k oddělení těchto světů. Tuto hráz nepřekročí dny a noci, ani stárnutí, ani smrt, ani zármutek, ani dobré, ani špatné skutky. Všechny zla se od ní odvrátí, neboť tento brahmovský svět je prost zla. Proto přejda přes tuto hráz, slepec se stane neslepým, zraněný nezraněným a trápený netrápeným. (Čhándógjópanišad VIII.4.2)
  • "Odcházejí, nezískave átma, nepoznavše átma. Kdo se bude držet takového učení, ať už jsou to bozi nebo asurové, zahyne." (Čhándógjópanišad VIII.8.4)
  • "Moudrý se nermoutí, pozná-li átma jako beztělného v těle, stálého v nestálých, velikého, vším prostupujícího." (Kathópanišad II. 22)
  • "Lukem je slabika ÓM, šípem je átma a cílem je to, co bylo nazváno brahma. Pozorně je třeba zasáhnout - pak splyneš s ním v jedno jako šíp s terčem." (Mundakópanišad II.2.4)
  • "Menší než nejmenší, větší než veliké je átman ukrytý ve sluji tohoto tvora." (Švétášvatarópanišad III.20)


Citáty z Bhagavadgíty (v překladu J. Filipského a J. Vacka, kterří překládají átma jako „Já“):

  • "Někteří spatřují Já svým já ve vlastním já pomocí rozjímání, druzí kázní rozmyslu a jiní sebekázněním činy. Jiní však, kdo to neznají, uctívají, jak slyšeli od druhých. I oni překonají smrt, upírajíce se k tomu, co slyšeli.„ (XIII.24-25)
  • “(Kršna říká:) Jsem, Gudákéšo, (věčná) Já, jež sídlí v srdci všech bytostí, jsem počátek bytostí, jejich střed i konec. (X.20)

Poznámky

  1. D. Zbavitel: Upanišady. DharmaGaia, Praha 2004, 1. vydání str. 15 (Předmluva).
  2. Někdy je átma popisováno jako satčitánanda (bytí, vědomí, blaženost).
  3. Eliade, M.: Jóga, nesmrtelnost a svoboda. Argo, Praha 1999, str. 28.

Reference

  • Upanišady (př. D. Zbavitel). DharmaGaia, Praha 2004, 1. vydání, ISBN 80-86685-34-9.
  • Bhagavadgíta (př. J. Filipský & J. Vacek). Odeon, Praha 1976, 1. vydání.

Související články

Šablona:Portál Jóga