Česká konfese: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Přidáno 5 bajtů ,  před 13 lety
m
oprava nadpisů, úprava sekce odkazy
m (Rekategorizace)
m (oprava nadpisů, úprava sekce odkazy)
'''Česká konfese''', latinsky ''Confessio Bohemica'' je společné vyznání víry, které předložily české nekatolické [[stav]]y na [[zemský sněm|zemském sněmu]] roku [[1575]]. Byla požadována i v následujícím období a v letech 1609-1620 byla legálním základem českého [[luteránství]].
 
===Vznik===
Jedinou legální konfesí v českých zemích před rokem 1575 byl (staro-)[[utrakvismus]], jehož právní postavení bylo upraveno [[Basilejská kompaktáta| basilejskými kompaktáty]], jimž se museli formálně přizpůsobit i [[Luteránství|luteráni]], zatímco [[Jednota Bratrská]] byla de iure zakázána. Za vlády [[Maxmilián II. Habsburský|Maxmiliána II.]] se snažily české nekatolické snahy dosáhnout legalizace své víry zavedením [[augsburská konfese|augšpurské konfese]], panovníka však přiměly jen ke zrušení kompaktát (1568). Největší šance se naskytla roku 1575, kdy Maxmilián svolal zemský sněm, který měl projednat nové daně a korunovaci Maxmiliánova syna [[Rudolf II.|Rudolfa]] českým králem. Při zahájení sněmu 21. 2. 1575 přistoupil panovník na to, že nejprve budou projednávány konfesní otázky. Luteránskou většinu sněmu vedl [[Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic]], který připravoval společný postup s českými bratry. Staroutrakvisté vedení [[Jan z Valdštejna|Janem z Valdštejna]] se odmítli na tomto postupu zúčastnit, protože v něm (oprávněně) viděli ohrožení vlastní konfese. Text konfese byl vypracován zvláštní komisí na začátku května a 18. května předložen císaři.
 
===Obsah===
Konfese nese titul ''Vyznání víry svaté křesťanské všech tří stavův království českého Tělo a Krev Krista Pána pod obojí přijímajících'', je rozčleněna do 25 článků, její struktura se do značné míry podobá augšpurské konfesi.
 
Text konfese je velmi smířlivý, teologicky byl pevně zakořeněn v domácí duchovní tradici, přitom se inspiroval [[Melanchton]]ovým konzervativním luterstvím. Na žádost teologů Jednoty bratrské z něho byly odstraněny všechny odsudky radikálnějších proudů reformace.
 
===Ohlas a další vývoj===
Spolu s konfesí byl králi předložen spis „Patrné důvody ze starých sněmů“, který měl dokázat návaznost českých protestantů na původní utrakvismus a tím jejich legalitu.
Česká konfese se dočkala negativní reakce jak z katolické strany tak i od staroutrakvistů, kteří se jí právem cítili být ohroženi; jejich „Ohlášení a přiznání k svaté staré obecné křesťanské víře podobojí přijímajících“ ze 4. 6. 1575 odmítalo novoutrakvistické nároky na dědictví původního [[utrakvismus|utrakvismu]].
Při legalizaci nekatolických vyznání [[toleranční patent|tolerančním patentem]] císaře Josefa II. roku 1781 nebyl umožněn vznik církve hlásící se k české konfesi, která ostatně byla v tomto období téměř zapomenuta. Teprve ke konci 19. století se začínal prohlubovat zájem o ni zejména v české církvi augšpurského vyznání, značnou zásluhu na tom měl historik české konfese [[Ferdinand Hrejsa]]. Roku 1919 prohlásila nově utvořená [[Českobratrská církev evangelická ]] Českou konfesi za jeden ze základů své víry.
 
==Odkazy==
===Prameny===
* Sněmy české od léta 1526 až po naši dobu IV, Praha 1886

Navigační menu