Violka nejmenší: Porovnání verzí

Violka nejmenší
Vědecká klasifikace
Říše	Rostliny (Plantae);
Třída	vyšší dvouděložné rostliny (Rosopsida);
Podtřída	Dilleniidae;
Řád	violkotvaré (Violales );
Čeleď	violkovité (Violaceae);
Rod	violka (Viola);
Binomické jméno
	Viola kitaibeliana; Roemer et Schultes, 1819
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 2. 11. 2008, 01:06

Violka nejmenší neboli maceška nejmenší (Viola kitaibeliana) je jednoletá bylina z čeledi violkovité (Violaceae). Je součástí taxonomicky složitého komplexu Viola tricolor agg., viz také violka rolní, violka trojbarevná. Dorůstá výšky nejčastěji asi 3-10 cm, ale za plodu se často zvětšuje, někdy až do 20 cm výšky. Lodyhy jsou hustě pýřité a ani v době plodu neolysávají. Listy jsou jednoduché, dolní jsou zřetelně řapíkaté. Čepele listů jsou okrouhlé až kopisťovité, u horních listů spíše čárkovitě obkopinaté, na okraji jsou vroubkovaně pilovité. Na bázi listů jsou palisty, které jsou členěné, zpravidla dlanitě, vzácněji zpeřeně. Lodyhy listy i palisty jsou i za plodu vzpřímené. Na květní stopce jsou 2 listénce, jsou umístěné cca 1 cm pod květem. Květy jsou nevonné. Koruny jsou i za plného květu kornoutovitě sevřené, nikoliv do plochy rozevřené, jak je běžné např. u violky rolní. Koruny jsou malé, mnohem menší než u violky trojbarevné, většinou smetanově bílé, později často horní lístky získávají fialovou barvu. Od violky trojbarevné se liší také tím, že žláznatý výrůstek při bliznovém otvoru na paličce čnělky zcela chybí. V ČR kvete nejčastěji od dubna do května. Plodem je tobolka.

Rozšíření ve světě

Celkové rozšíření není moc dobře známo, protože taxonomická problematika okruhu je složitá a nedořešená. S jistotou roste ve Středomoří na východ asi až po Kavkaz, lokality na jižní Moravě a jižním Slovensku představují asi severní okraj areálu druhu.

Rozšíření v ČR

V ČR je s jistotou známa pouze z Pálavy, z jedné lokality poblíž Děviček. Ostatní jihomoravské lokality jsou buď sporné nebo zcela mylné, podobně údaje z Českého Středohoří. Biotopem druhu je ČR úzkolitý suchý trávník sv. Festucion valesiacae. Jedná se o kriticky ohrožený druh flóry ČR (C1).

Literatura

Kirschner J. et Skalický V. (1990) :Viola – In: Hejný S. et Slavík B. (eds.), Květena České republiky, vol. 2. - Praha: Academia, 1990. - p. 394-431 - ISBN 80-200-1089-0
Suda J. (2002) :Viola – In: Kubát K. et al. (eds.), Klíč ke květeně České republiky. - Praha: Academia, 2002. - p. 207-214

@@ Řádek 17: / Řádek 17: @@
 ==Rozšíření ve světě==
-Celkové rozšíření není moc dobře známo, protože taxonomická problematika okruhu je složitá a nedořešená. S jistotou roste ve [[Středomoří]] na východ asi až po [[Kavkaz]], lokality na jižní [[Morava (země)|Moravě]] a jižním [[Slovensko|Slovensku]] představují asi severní okraj areálu druhu.
+Celkové rozšíření není moc dobře známo, protože taxonomická problematika okruhu je složitá a nedořešená. S jistotou roste ve [[Středomoří]] na východ asi až po [[Kavkaz]], lokality na jižní [[Morava|Moravě]] a jižním [[Slovensko|Slovensku]] představují asi severní okraj areálu druhu.
 ==Rozšíření v ČR==