Muratoriho kánon

Muratoriho fragment je latinský text z 8. století obsahující seznam novozákonních knih. Nalezl jej v 18. století v milánské Ambrosiánské knihovně italský historik Ludovico Antonio Muratori, jehož jménem je dnes fragment označován.

Ačkoli fragment sám pochází z 8. století, samotný zaznamenaný text je o mnoho starší – je datován do 2. století př. n. l.^[zdroj?] Jeho význam spočívá v tom, že udává, která křesťanské spisy byly v té době v autorově okolí považovány za součást biblického kánonu a pomáhá tak objasnit jeho složité dějiny. Jako normativní knihy udává čtyři evangelia, Skutky apoštolů, 13 listů sv. Pavla a 3 katolické listy (List Judův a 1. a 2. list Janův).^[zdroj?] Navíc proti dnešnímu Novému zákonu obsahuje i apokryfní Zjevení Petrovo, a Knihu Moudrosti,^[zdroj?] dnes řazenou do Starého zákona. Explicitně vylučuje List Laodicejským a List Alexandrijským,^[zdroj?] Hermova pastýře doporučuje jen k soukromé četbě.^[zdroj?]