Josef Koždoň: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 16. 4. 2008, 14:51

Josef Koždoň (pol.: Józef Kożdoń) (8. září 1873 - 7. prosince 1949) byl slezský politik, předseda Slezské lidové strany (Śląska Partia Ludowa), propagátor slezské autonomie a nezávislosti, slezský národní buditel a v letech 1923 až 1938 starosta Českého Těšína.

Vystudoval Lidovou školu v Horní Lištné (Leszna Górna) a německý Učitelský ústav v Těšíně. V letech 1893 - 1898 pracoval jako učitel ve Struměni (Strumień) a od roku 1898 ve Skočově (Skoczów), v roce 1902 se stal ředitelem skočovské školy.

V roce 1907 byl zvolen poslancem Slezského zemského sněmu v Opavě. V roce 1907 založil Slezskou lidovou stranu spolu s apolitickým Svazem Slezanů (Bund der Schlesier). Tiskovým orgánem strany byl časopis Ślązak, v jehož čele stál Josef Koždoň v letech 1909 - 1919.

Koždoň vedl boj s představiteli polských uskupení vedených Franciszkem Michejdou a Józefem Londzinem, protestoval proti působení polských učitelů z Haliče v Těšínském Slezsku. Propagoval heslo „Slezsko Slezanům“.

V období Rakouska - Uherska usiloval o uznání slezské národnosti rakouskými orgány, k čemuž nedošlo díky činnosti polské politické reprezentace. Po první světové válce je zastáncem vzniku autonomního Rakouského Slezska, které mělo být následně připojeno k deklarovanému samostatnému Hornímu Slezsku. V období česko-polského sporu o Těšínsko se přikláněl k Čechům a očekával jejich podporu v otázkách autonomie. V roce 1918 byl unesen Poláky a uvězněn ve věznici v Krakově, odkud byl po měsíci propuštěn na základě českých a německých intervencí. Poté se přechodně usadil v Moravské Ostravě.

V roce 1921 se snažil přesvědčit T. G. Masaryka k udělení autonomie pro tu část Těšínského Slezska, která nebyla odstoupena Polsku. Toto bylo přislíbeno, avšak nebylo nikdy realizováno. V témže roce se stal starostou Českého Těšína. Tuto funkci vykonával až do okupace československé části Těšínského Slezska Polskem, kdy musel v roce 1938 opustit Český Těšín a do roku 1939 pobýval v Opavě. V letech 1940 - 1944 působí v Těšíně jako ředitel Slezské lidové banky.

Koncem roku 1944 byl Koždoň evakuován před blížící se Rudou armádou do Německa. Cestou však zjistil, že nemůže opustit Slezsko, v Karlových Varech se rozloučil se svou ženou a vydal se zpět do Těšína. Zde byl krátce internován a díky podpoře národních socialistů byl zbaven obvinění z kolaborace. Československá vláda rovněž zamítla žádost o jeho vydání do Polska. Neúspěchem skonči i pokus o jeho únos, naplánovaný zaolšanským štábem Polské armády (sztab zaolziański Wojska Polskiego). Po útoku tyčí a kameny, provedeném dvěma maldými Poláky, se Koždoň stěhuje do Opavy, kde v roce 1949 umírá na cukrovku v hospici Marianum. Pochován je v Opavě a jeho symbolický hrob je také umístěn na českotěšínském hřbitově.

Odkazy

Článek k 55. výročí úmrtí Josefa Koždoně (německy)

@@ Řádek 10: / Řádek 10: @@
 [[Soubor:Czciesz 1487.jpg|thumb|190px|left|Hrob Josefa Koždoně na hřbitově v Českém Těšíně.]]
-V období [[Rakousko-Uhersko|Rakouska - Uherska]] usiloval o uznání slezské národnosti rakouskými orgány, k čemuž nedošlo díky činnosti polské politické reprezentace. Po [[první světová válka|první světové válce]] je zastáncem vzniku autonomního Rakouského Slezska, které mělo být následně připojeno k deklarovanému samostatnému Hornímu Slezsku. V období [[Československo-polský spor o Těšínsko|česko-polského sporu o Těšínsko]] se přikláněl k [[Češi|Čechům]] a očekával jejich podporu v otázkách [[autonomie]]. V roce [[1918]] byl unesen a uvězněn ve věznici v [[Krakov]]ě, odkud byl po měsíci propuštěn na základě českých a německých intervencí. Poté se přechodně usadil v Moravské [[Ostrava|Ostravě]].
+V období [[Rakousko-Uhersko|Rakouska - Uherska]] usiloval o uznání slezské národnosti rakouskými orgány, k čemuž nedošlo díky činnosti polské politické reprezentace. Po [[první světová válka|první světové válce]] je zastáncem vzniku autonomního Rakouského Slezska, které mělo být následně připojeno k deklarovanému samostatnému Hornímu Slezsku. V období [[Československo-polský spor o Těšínsko|česko-polského sporu o Těšínsko]] se přikláněl k [[Češi|Čechům]] a očekával jejich podporu v otázkách [[autonomie]]. V roce [[1918]] byl unesen Poláky a uvězněn ve věznici v [[Krakov]]ě, odkud byl po měsíci propuštěn na základě českých a německých intervencí. Poté se přechodně usadil v Moravské [[Ostrava|Ostravě]].
 V roce [[1921]] se snažil přesvědčit [[Tomáš Garrigue Masaryk|T. G. Masaryka]] k udělení autonomie pro tu část [[Těšínsko|Těšínského Slezska]], která nebyla odstoupena [[Polsko|Polsku]]. Toto bylo přislíbeno, avšak nebylo nikdy realizováno. V témže roce se stal starostou [[Český Těšín|Českého Těšína]]. Tuto funkci vykonával až do okupace československé části [[Těšínsko|Těšínského Slezska]] [[Polsko|Polskem]], kdy musel v roce [[1938]] opustit [[Český Těšín]] a do roku [[1939]] pobýval v [[Opava|Opavě]]. V letech 1940 - 1944 působí v Těšíně jako ředitel Slezské lidové banky.