Dějiny Univerzity Karlovy (1347–1740): Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
m
Typos, linkfix.
(Verze 2390443 uživatele Karlikxxl (diskuse) zrušena Omyl, k tomu nijak nedokumentovaný. Viz diskuse.)
m (Typos, linkfix.)
[[Soubor:Charles IV. 2003-12-24.jpg|thumb|150 px|Pomník Karla IV. k 500. výročí založení univerzity (1848)]]
 
'''Dějiny Univerzity Karlovy''' tvoří důležitou část českých dějin a české kultury. Odrážejí se v nich osudy českého státu i vývoj myšlenky univerzity napříč staletími. Pro velký rozsah je téma rozděleno do několika částí podle historických období:
 
Po schválení na zemském sněmu koncem března byla univerzita slavnostně založena Karlovou listinou ze dne [[7. duben|7. dubna]] [[1348]]. Vzorem pro organizaci univerzity do čtyř fakult (artistické, teologické, právnické a lékařské) byla univerzita v Paříži, pro rozdělení na čtyři národy univerzita v [[Bologna|Bologni]], vzorem univerzity založené císařem byla univerzita v [[Neapol]]i. Císařským diplomem ze 14. ledna [[1349]] (tzv. Eisenašský diplom) dostala univerzita důležitá privilegia, zejména právo vydávat vlastní statut a osvobození od daní. Z této doby kolem roku 1350 pochází stříbrné pečetidlo se sv. Václavem a s nápisem ''Sigillum universitatis scholarium studii Pragensis''. První statut byl schválen kancléřem univerzity, pražským arcibiskupem 10. dubna [[1360]], s připomenutím, že má být jedna univerzita a jeden rektor.
[[Image:Pečeť Univerzity Karlovy v Praze.jpg|thumb|200 px|Pečeť Univerzity Karlovy]]
 
===První rozkvět===
Přes různé daně mezi duchovenstvem, sbírky a dary ve prospěch univerzity se činnost rozbíhala pomalu a první magistr svobodných umění Jindřich z Libšic byl promován arcibiskupem [[Arnošt z Pardubic|Arnoštem z Pardubic]] až roku [[1359]]. Teprve když sousední panovníci založili univerzity ve [[Vídeň|Vídni]] (1364) a v [[Krakov]]ě (1366) reagoval císař roku [[1366]] založením dobře dotované Karlovy koleje pro 12 magistrů artistické fakulty, z nichž dva měli povinnost vyučovat také teologii. Původní kolej stála zhruba v místech dnešní Filosofické fakulty UK. Kromě toho císař stanovil, aby na místa [[kanovník]]ů u [[Kostela Všech svatých|kostela Všech svatých]] na [[Pražský hrad|Pražském hradě]] byli nadále voleni jen univerzitní učitelé.
 
[[Soubor:Praha, Staré Město, Univerzita Karlova II EX.JPG|thumb|250 px|left|Historické jádro Karolina s Velkou aulou]]
Přes odpor arcibiskupa se roku [[1372]] oddělila právnická fakulta a do husitských válek měla vlastního rektora nebo zástupce. Roku 1373 získala vlastní kolej, někde poblíž dnešní Templové ulice. První kolej nejmenší, lékařské fakulty se dvěma mistry byla v dnešní Kaprově ulici. Roku [[1383]] věnoval císař a král [[Václav IV.]] univerzitě velký palác patricijské rodiny Rotlevů, dnešní [[Karolinum]], který se po úpravách roku [[1386]] stal sídlem rektora i koleje. Další koleje – například kolej Nazaretská, spojená s Betlémskou kaplí - vznikaly na Starém městě, první studentskou kolej založila na dnešním Ovocném trhu svou nadací roku [[1397]] polská královna Hedvika pro chudé studenty z Litvy. Kromě toho zde byla řada studentských domů (burs), například Černá růže na Příkopě.
 
* [[Jan Šindel]]; matematik, astronom a lékař (asi 1375-1444)
 
[[Soubor:Karolinum_okno_s_nap_DSCN0396.JPG|thumb|250 px|Renesanční okno v západní stěně Karolina]]
==Zemská univerzita 1419-1622==
Po smrti Václava IV. se univerzita stala nejvyšší autoritou kališnické víry, musela však čelit tlaku radikálů (včetně M. Jakoubka), kteří světské vzdělání a latinu – po vzoru Wiklefově – zpochybňovali, odmítali nebo dokonce pokládali za hřích. Její učitelé se ještě podíleli na formulaci Pražských artikulů, ale po smrti [[Jan Želivský|Jana Želivského]] ([[1422]]) byli mistři uvězněni a vyhnáni, koleje i kostely zpustošeny. Teprve roku [[1431]] se situace uklidnila, ale k první promoci došlo až 1440 a na univerzitě tehdy nebyl ani jeden mistr teologie či práv. Oboustranná snaha o smír s papežem vedla roku 1447 k papežskému uznání a obnovení činnosti. Jenže už roku 1448, když Prahu dobyla strana [[Jiří z Poděbrad|Jiřího z Poděbrad]], vypukly nové spory a protože učitelé i studenti měli přísahat, že budou dodržovat [[kompaktáta]], všichni cizinci i řada domácích univerzitu opět opustili. Univerzita se pak omezila jen na artistickou fakultu a téměř splynula s „dolní konzistoří“, biskupskou kanceláří podobojí.
 
Univerzita i její koleje ztratily v husitských válkách většinu svého majetku a i když během 15. století získala několik domů a vesnic, v letech 1471-1526 pocházeli všichni studenti z utrakvistické části Čech; nikdo z jiných zemí, nikdo z Moravy. <ref> M. Svatoš (red.), ''Dějiny Univerzity Karlovy'' I. Str. 213. </ref> Po roce 1500 sílily také hlasy, které kritizovaly žalostný stav unuiverzitní výuky: podle týnského faráře Jakuba je to „rezavý klenot“ a tak řada nadaných lidí odcházela studovat jinam. Konzervativní univerzita se proti katolickému panovníkovi opírala nakonec jen o města, tím však zcela závisela na politických převratech na radnicích, zejména staroměstské. Spolu s odbojnými městy byla pak také potrestána [[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinandem I.]] po roce [[1547]].
 
Roku 1537 dostala univerzita velký dar na zřízení stoĺicestolice řečtiny. Protože jiní kandidáti nabídku odmítli, přijala univerzita roku 1541 [[Melanchthon]]ova žáka Matouše Kollina z Chotěřiny, kteý četl a překládal [[Homér]]a, [[Vergilius|Vergilia]] a Plauta, ale také [[Erasmus Rotterdamský|Erasma Rotterdamského]]. Pro spory s kolegy, kteří ho obviňovali z luteránství, musel 1558 univerzitu opět opustit; jeho pamětní deska z roku 1566 je dnes umístěna v aule Karolina. Izolovaná a oslabená univerzita nebyla schopna změny, jak ji nové podmínky vyžadovaly; nicméně zejména ke konci 16. století spravovala mimořádně rozsáhlou síť městských latinských škol, jejichž žáci se formálně na univerzitu zapisovali.<ref> M. Svatoš (red.), ''Dějiny Univerzity Karlovy'' I. Str. 221n. </ref>
 
===Významní učitelé===
 
 
[[Soubor:Klement_rev_dvur_kasna_ DSCN1351.JPG|thumb|250 px|”Révový dvůr” Klementinské koleje (dnes Národní knihovna ČR)]]
 
==Jezuitská univerzita 1622-1638==
Roku [[1536]] se v Praze, na místě dnešního Klementina, usadili [[jezuité]] a zřídili zde nejprve střední a pak i vysoké učení. Král [[Ferdinand I. Habsburský]] jim k tomu 1562 udělil značná privilegia, jež potvrdil i [[Rudolf II.]] 1581 a roku [[1616]] povýšil císař [[Matyáš Habsburský|Matyáš]] jezuitskou akademii na univerzitu. Ročně se na ni zapisovalo jen něco kolem 50 studentů,<ref> M. Svatoš (red.), ''Dějiny Univerzity Karlovy'' I. Str. 260. </ref> měla však stále větší prestiž a studenti pocházeli z těch nejvlivnějších rodin, často protestantských.
 
Jezuitská univerzita byla v mnoha ohledech opakem univerzity podobojí. Na rozdíl od samosprávné středověké „obce scholárů“ byla pevně řízena prefektem, rektorem a provinciálem, obsah i metody výuky byly přesně stanoveny, studenti měli množství povinností, univerzita kladla velký důraz na latinu a další jazyky, měla bohaté mezinárodní styky a rostoucí podporu šlechty i panovníků. Odpovídala tedy duchu doby, která v únavě z náboženských válek v Německu, ve Francii i v Anglii většinou směřovala k absolutistickým monarchiím.
</ref>
 
[[Soubor:Klement_vez_CIMG0086.JPG|thumb|250 px|left|Astronomická věž Klementina]]
==Univerzita Karlo-Ferdinandova 1638-1740==
Roku [[1638]] císař [[Ferdinand III.]] Karolinum odebral jezuitům a obnovil právnické a lékařské studium, ovšem pod císařským protektorem. Vleklá jednání mezi císařskou a arcibiskupovou stranou urychlila úspěšná obrana Starého města proti Švédům [[1648]], na níž se podíleli studenti obou kolejí. Ti pak také společně žádali o sjednocení pražské univerzitzyuniverzity. Roku [[1654]] císař prosadil dohodu všech stran o vytvoření jedné univerzity Karlo-Ferdinandovy se čtyřmi fakultami, přičemž fakulta filosofická a teologická zůstala ve správě jezuitů, arcibiskup byl potvrzen ve funkci kancléře, kterou však v praxi obvykle vykonával rektor.
 
Vedení univerzity tvořil magsitrátmagistrát, složený z rektora, děkanů, jejich zástupců a císařem jmenovanáhojmenovaného superintendenta. Panovník tak výrazně zasáhl do univerzitního života a i později omezoval jeho autonomii. Rektora na dvouleté období volil magistrát, střídavě z jednotlivých fakult; pokud byla řada na jezuitských fakultách, byl jím obvykle rektor Klementina. Privilegované postavení jezuitů opakovaně kritizovali přílušnícipříslušníci jiných řádů, zejména [[dominikáni|dominikánů]], od počátku 18. století je univerzita předmětem kritiky i za to, že se omezuje na zastaralé akademické předměty a neučí živé jazyky. Profesoři práv zanedbávají veřejné přednášky a věnují se placeným kurzům mimo univerzitu.
 
===Významní učitelé===

Navigační menu