Priapos: Porovnání verzí
mBez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Upravit - náboženství}} |
{{Upravit - náboženství}} |
||
== '''Úvod''' == |
|||
'''Priapos''' je [[řecko|řecký]] [[bůh]] [[plodnost]]i. Syn [[Dionýsos|Dionýsa]] a [[Afrodita|Afrodity]]. Kult původně maloasijského boha byl přejat Řeky a později i Římany. Narodil se prý ve městě Lampcsace a říká se, že toto město i sám založil. Je to bůh plodnosti ve světě rostlinném i animálním a má moc nad veškerou láskou tělesnou. Priapos byl ochráncem vinohradů, včelařů, zahrad, dobytka (především koz a ovcí) a ryb. V zahradách i na polích byly umísťovány jeho sochy, tak aby zastrašovaly ptáky. Jeho kult se objevuje poměrně pozdě, Homér jej ještě neznal,ale je zmiňován například v údajných dílech Catullových. Z období helénizmu pochází sbírka básní nazvaná Priapea, jedná se o poezii věnující se lascivním motivům. Priapos bývá zobrazován jako starší muž s úrodou v klíně a s olbřímým pyjem. Může být členem Bakchovy družiny. Zvířetem tomuto menšímu božstvu zasvěcenému je osel. <br />Po Priapovi byla pojmenována i porucha erekce, kdy stav ztopoření trvá nepříjemně a nepřiměřeně dlouho. Tzv. [[priapismus]]. A v zoologickém systému nám tohoto boha připomíná kmen: [[Priapulida]], česky hlavatci.<br />Jeho římským protějškem je [[Mutinus mutunus]], zobrazovaný s obrovitým pyjem, občas bylo jeho zobrazení redukováno na pyj samotný. Takové dřevěné či kovové vypodobení sloužilo jako amulet, který mohl zajistit plodnost jak ženě, tak třeba i poli.<br />V naší staroslovanské mytologii mu odpovídá bůh Veles. |
'''Priapos''' je [[řecko|řecký]] [[bůh]] [[plodnost]]i. Syn [[Dionýsos|Dionýsa]] a [[Afrodita|Afrodity]]. Kult původně maloasijského boha byl přejat Řeky a později i Římany. Narodil se prý ve městě Lampcsace a říká se, že toto město i sám založil. Je to bůh plodnosti ve světě rostlinném i animálním a má moc nad veškerou láskou tělesnou. Priapos byl ochráncem vinohradů, včelařů, zahrad, dobytka (především koz a ovcí) a ryb. V zahradách i na polích byly umísťovány jeho sochy, tak aby zastrašovaly ptáky. Jeho kult se objevuje poměrně pozdě, Homér jej ještě neznal,ale je zmiňován například v údajných dílech Catullových. Z období helénizmu pochází sbírka básní nazvaná Priapea, jedná se o poezii věnující se lascivním motivům. Priapos bývá zobrazován jako starší muž s úrodou v klíně a s olbřímým pyjem. Může být členem Bakchovy družiny. Zvířetem tomuto menšímu božstvu zasvěcenému je osel. <br />Po Priapovi byla pojmenována i porucha erekce, kdy stav ztopoření trvá nepříjemně a nepřiměřeně dlouho. Tzv. [[priapismus]]. A v zoologickém systému nám tohoto boha připomíná kmen: [[Priapulida]], česky hlavatci.<br />Jeho římským protějškem je [[Mutinus mutunus]], zobrazovaný s obrovitým pyjem, občas bylo jeho zobrazení redukováno na pyj samotný. Takové dřevěné či kovové vypodobení sloužilo jako amulet, který mohl zajistit plodnost jak ženě, tak třeba i poli.<br />V naší staroslovanské mytologii mu odpovídá bůh Veles. |
||
== |
== '''Pověst''' == |
||
Od dob trojské války Hera se velmi hněvala na [[Afrodita|Afroditu]], za to že jí, bohyni lásky a nikoliv manželce [[Zeus|Diově]] [[Paris]] dal přednost. Rozhodla se Afroditě pomstít. Počkala si, až Afrodita otěhotní s Dionýsem a plod jejich lásky proklela. Předpověděla, že se narodí ohavný a slabomyslný a nikdy nedosáhne sexuálního ukojení. A tak se i stalo olympští bohové odmítli přijmout takovou kreaturu, jakou byl Afroditin syn Priapos. Byl svržen na Zem a tam se přidal k družině Bakchově a užíval si života s nymfami a satiry. Byl tak ohavný, že žádná z nymf mu nechtěla být po vůli a tak se jednou v noci připlížil ke spící nymfě [[Lotis]],ale ve chvíli, kdy se jí hodlal zmocnit, zahýkal hlasitě osel, Priapos se poleklal, v mžiku přišel o erekci, Lotis se vzbudila a dala se na útěk. Priapos jí byl stále v patách a nebohá Lotis nevěděla, kam se skrýt. Bohům se jí zželelo a promněnili ji v leknín (lat. Lotus), aby ji Priapos už nikdy nemohl nalézt a obtěžovat. A Priapos svou touhu nikdy neukojil... ač jeho pyj se vzrušením a touhou stále zvětšoval a neochaboval...A tak trpí Priapos dodnes. |
Od dob trojské války Hera se velmi hněvala na [[Afrodita|Afroditu]], za to že jí, bohyni lásky a nikoliv manželce [[Zeus|Diově]] [[Paris]] dal přednost. Rozhodla se Afroditě pomstít. Počkala si, až Afrodita otěhotní s Dionýsem a plod jejich lásky proklela. Předpověděla, že se narodí ohavný a slabomyslný a nikdy nedosáhne sexuálního ukojení. A tak se i stalo olympští bohové odmítli přijmout takovou kreaturu, jakou byl Afroditin syn Priapos. Byl svržen na Zem a tam se přidal k družině Bakchově a užíval si života s nymfami a satiry. Byl tak ohavný, že žádná z nymf mu nechtěla být po vůli a tak se jednou v noci připlížil ke spící nymfě [[Lotis]],ale ve chvíli, kdy se jí hodlal zmocnit, zahýkal hlasitě osel, Priapos se poleklal, v mžiku přišel o erekci, Lotis se vzbudila a dala se na útěk. Priapos jí byl stále v patách a nebohá Lotis nevěděla, kam se skrýt. Bohům se jí zželelo a promněnili ji v leknín (lat. Lotus), aby ji Priapos už nikdy nemohl nalézt a obtěžovat. A Priapos svou touhu nikdy neukojil... ač jeho pyj se vzrušením a touhou stále zvětšoval a neochaboval...A tak trpí Priapos dodnes. |
||
Verze z 15. 2. 2008, 18:43
Úvod
Priapos je řecký bůh plodnosti. Syn Dionýsa a Afrodity. Kult původně maloasijského boha byl přejat Řeky a později i Římany. Narodil se prý ve městě Lampcsace a říká se, že toto město i sám založil. Je to bůh plodnosti ve světě rostlinném i animálním a má moc nad veškerou láskou tělesnou. Priapos byl ochráncem vinohradů, včelařů, zahrad, dobytka (především koz a ovcí) a ryb. V zahradách i na polích byly umísťovány jeho sochy, tak aby zastrašovaly ptáky. Jeho kult se objevuje poměrně pozdě, Homér jej ještě neznal,ale je zmiňován například v údajných dílech Catullových. Z období helénizmu pochází sbírka básní nazvaná Priapea, jedná se o poezii věnující se lascivním motivům. Priapos bývá zobrazován jako starší muž s úrodou v klíně a s olbřímým pyjem. Může být členem Bakchovy družiny. Zvířetem tomuto menšímu božstvu zasvěcenému je osel.
Po Priapovi byla pojmenována i porucha erekce, kdy stav ztopoření trvá nepříjemně a nepřiměřeně dlouho. Tzv. priapismus. A v zoologickém systému nám tohoto boha připomíná kmen: Priapulida, česky hlavatci.
Jeho římským protějškem je Mutinus mutunus, zobrazovaný s obrovitým pyjem, občas bylo jeho zobrazení redukováno na pyj samotný. Takové dřevěné či kovové vypodobení sloužilo jako amulet, který mohl zajistit plodnost jak ženě, tak třeba i poli.
V naší staroslovanské mytologii mu odpovídá bůh Veles.
Pověst
Od dob trojské války Hera se velmi hněvala na Afroditu, za to že jí, bohyni lásky a nikoliv manželce Diově Paris dal přednost. Rozhodla se Afroditě pomstít. Počkala si, až Afrodita otěhotní s Dionýsem a plod jejich lásky proklela. Předpověděla, že se narodí ohavný a slabomyslný a nikdy nedosáhne sexuálního ukojení. A tak se i stalo olympští bohové odmítli přijmout takovou kreaturu, jakou byl Afroditin syn Priapos. Byl svržen na Zem a tam se přidal k družině Bakchově a užíval si života s nymfami a satiry. Byl tak ohavný, že žádná z nymf mu nechtěla být po vůli a tak se jednou v noci připlížil ke spící nymfě Lotis,ale ve chvíli, kdy se jí hodlal zmocnit, zahýkal hlasitě osel, Priapos se poleklal, v mžiku přišel o erekci, Lotis se vzbudila a dala se na útěk. Priapos jí byl stále v patách a nebohá Lotis nevěděla, kam se skrýt. Bohům se jí zželelo a promněnili ji v leknín (lat. Lotus), aby ji Priapos už nikdy nemohl nalézt a obtěžovat. A Priapos svou touhu nikdy neukojil... ač jeho pyj se vzrušením a touhou stále zvětšoval a neochaboval...A tak trpí Priapos dodnes.