Arcibiskupské gymnázium Praha-Bubeneč: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 13. 2. 2008, 21:54

Arcibiskupské gymnázium v Praze Bubenči (přezdívané arcík) bylo jezuitské gymnázium existující v letech 1913-1950 nejdříve v Praze-Bubenči (1913-1940), později přechodně v Bohosudově (1947-1950). Ve své době představovalo jedno z nejkvalitnějších gymnázií v Českých zemích^[1] a vychovalo mnoho významných kněží, řeholníků (zejména jezuitů) a dalších osobností české katolické inteligence. Přijímalo pouze chlapce, jejichž záměrem bylo státi se kněžími.^[2]

V roce 1916 si gymnázium otevřelo „pobočku“ ve Velehradském klášteře, která se nakonec roku 1937 osamostatnila jako Řádové československé gymnázium Papežské koleje Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě. Za dnešního pokračovatele této pobočky je možno považovat Stojanovo gymnázium.

Činnost gymnázia byla násilně ukončena na počátku druhé světové války a budovu zabraly německé úřady. Po osvobození Československa nemohla být škola obnovena v původním místě, protože budovu po německém Gestapu zabralo československé Ministerstvo vnitra.^[3] Proto byla i s většinou inventáře přesunuta do Bohosudova na místo bývalého německojazyčného biskupského gymnázia, které vyhnáním německého obyvatelstva přišlo o žáky. Působila však zde jen krátce, v roce 1950 ji komunistický režim opět zrušil.

Ze současných škol lze teoreticky za jeho pokračovatele považovat Biskupské gymnázium Bohosudov. Současné Arcibiskupské gymnázium v Praze sídlí jinde a nemá s ním, kromě jména, nic moc společného.

Slavné osobnosti gymnázia

Studenti

msgre. Václav Červinka - katolický kněz, před tím Biskupské gymnázium Bohosudov, poté gymnázium na Smíchově (AG PB zavřeli nacisté)^[4]
Adolf Kajpr - jezuita a novinář^[5]
Radovan Lukavský - herec, dostudoval na gymnáziu v Českém Brodě^[6]
Oto Mádr - kněz a teolog^[7]
František Šilhan - jezuita, český provinciál^[8]

Učitelé a vedoucí

Josef Cukr - jezuita^[9]

Odkazy

Související články

Biskupské gymnázium Bohosudov

Reference

↑ Klára Lukavská: Rozhovory s dědečkem (2. přepracované vydání); Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2005; slavné gymnázium (str. 28), nikde nikdo tolik péče klasickým jazykům nevěnoval... bylo to nejlepší klasické gymnázium v Praze - to bylo tehdy evidentní (str. 38), přicházíte z ústavu, kde jsou klasické jazyky domovem, doufám, že budete hvězdou na sextánském nebi (str. 39)
↑ Klára Lukavská: Rozhovory s dědečkem (2. přepracované vydání); Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2005, str. 30
↑ http://www.jesuit.cz/bulletin/?rok=2007&cislo=1&clanek=rozhovor Petr Havlíček: Dobrodružství „Jeho Sladkosti“ (rozhovor s Josefem Cukrem in Bulletin Jezuité. leden 2007)
↑ http://www.biskupstvi-ltm.cz/zdislava/?sekce=1&clanek=899 Martin Davídek: Václav Červinka (rozhovor) in Zdislava, měsíčník litoměřické diecéze, květen 2007
↑ http://www.jesuit.cz/osobnost.php?id=3 Životopis na stránkách České provincie Tovaryšstva Ježíšova
↑ Klára Lukavská: Rozhovory s dědečkem (2. přepracované vydání); Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2005, str. 25-50
↑ http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=39 Jaroslav Cuhra: Jeden z posledních svědků - Oto Mádr (*1917) in internetové stránky Rádio Vaticana, zveřejněno 3. března 2003
↑ http://www.jesuit.cz/bulletin/?rok=2005&cislo=1&clanek=vyroci Živitopis na stránkách České provincie Tovaryšstva Ježíšova
↑ http://www.jesuit.cz/bulletin/?rok=2007&cislo=1&clanek=rozhovor Petr Havlíček: Dobrodružství „Jeho Sladkosti“ (rozhovor s Josefem Cukrem in Bulletin Jezuité. leden 2007)

[1] Klára Lukavská: Rozhovory s dědečkem (2. přepracované vydání); Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2005; slavné gymnázium (str. 28), nikde nikdo tolik péče klasickým jazykům nevěnoval... bylo to nejlepší klasické gymnázium v Praze - to bylo tehdy evidentní (str. 38), přicházíte z ústavu, kde jsou klasické jazyky domovem, doufám, že budete hvězdou na sextánském nebi (str. 39)

[2] Klára Lukavská: Rozhovory s dědečkem (2. přepracované vydání); Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2005, str. 30

[3] ttp://www.jesuit.cz/bulletin/?rok=2007&cislo=1&clanek=rozhovor Petr Havlíček: Dobrodružství „Jeho Sladkosti“ (rozhovor s Josefem Cukrem in Bulletin Jezuité. leden 2007)

[4] ttp://www.biskupstvi-ltm.cz/zdislava/?sekce=1&clanek=899 Martin Davídek: Václav Červinka (rozhovor) in Zdislava, měsíčník litoměřické diecéze, květen 2007

[5] ttp://www.jesuit.cz/osobnost.php?id=3 Životopis na stránkách České provincie Tovaryšstva Ježíšova

[6] Klára Lukavská: Rozhovory s dědečkem (2. přepracované vydání); Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2005, str. 25-50

[7] ttp://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=39 Jaroslav Cuhra: Jeden z posledních svědků - Oto Mádr (*1917) in internetové stránky Rádio Vaticana, zveřejněno 3. března 2003

[8] ttp://www.jesuit.cz/bulletin/?rok=2005&cislo=1&clanek=vyroci Živitopis na stránkách České provincie Tovaryšstva Ježíšova

[9] ttp://www.jesuit.cz/bulletin/?rok=2007&cislo=1&clanek=rozhovor Petr Havlíček: Dobrodružství „Jeho Sladkosti“ (rozhovor s Josefem Cukrem in Bulletin Jezuité. leden 2007)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 '''Arcibiskupské gymnázium v Praze Bubenči''' (přezdívané '''arcík''') bylo [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuitské]] [[gymnázium]] existující v letech [[1913]]-[[1950]] nejdříve v [[Praha|Praze]]-[[Bubeneč|Bubenči]] ([[1913]]-[[1940]]), později přechodně v [[Bohosudov]]ě ([[1947]]-[[1950]]). Ve své době představovalo jedno z nejkvalitnějších [[Gymnázium|gymnázií]] v [[Česko|Českých zemích]]<ref>[[Klára Lukavská]]: ''Rozhovory s dědečkem'' (2. přepracované vydání); [[Karmelitánské nakladatelství]] Kostelní Vydří [[2005]]; ''slavné gymnázium'' (str. 28), ''nikde nikdo tolik péče klasickým jazykům nevěnoval... bylo to nejlepší [[klasické gymnázium]] v Praze - to bylo tehdy evidentní'' (str. 38), ''přicházíte z ústavu, kde jsou klasické jazyky domovem, doufám, že budete hvězdou na sextánském nebi'' (str. 39)</ref> a vychovalo mnoho významných [[kněz|kněží]], [[řeholník]]ů (zejména jezuitů) a dalších osobností české [[katolická inteligence|katolické inteligence]]. Přijímalo pouze chlapce, jejichž záměrem bylo státi se kněžími.<ref>[[Klára Lukavská]]: ''Rozhovory s dědečkem'' (2. přepracované vydání); [[Karmelitánské nakladatelství]] Kostelní Vydří [[2005]], str. 30</ref>
-V roce [[1916]] si gymnázium otevřelo „pobočku“ ve [[Velehradský klášter|Velehradském klášteře]], která se nakonec roku [[1937]] osamostatnila jako ''Řádové československé gymnázium Papežské koleje Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě''.
+V roce [[1916]] si gymnázium otevřelo „pobočku“ ve [[Velehradský klášter|Velehradském klášteře]], která se nakonec roku [[1937]] osamostatnila jako ''Řádové československé gymnázium Papežské koleje Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě''. Za dnešního pokračovatele této pobočky je možno považovat [[Stojanovo gymnázium]].
 Činnost gymnázia byla násilně ukončena na počátku [[druhá světová válka|druhé světové války]] a budovu zabraly německé úřady. Po [[osvobození Československa]] nemohla být škola obnovena v původním místě, protože budovu po německém [[Gestapo|Gestapu]] zabralo československé [[Ministerstvo vnitra]].<ref>http://www.jesuit.cz/bulletin/?rok=2007&cislo=1&clanek=rozhovor Petr Havlíček: Dobrodružství „Jeho Sladkosti“ (rozhovor s [[Josef Cukr|Josefem Cukrem]] in ''Bulletin Jezuité''. leden [[2007]])</ref> Proto byla i s většinou [[inventář]]e přesunuta do [[Bohosudov]]a na místo bývalého německojazyčného biskupského gymnázia, které [[Vysídlení Němců z Československa|vyhnáním německého obyvatelstva]] přišlo o žáky. Působila však zde jen krátce, v roce [[1950]] ji [[Komunistický režim v Československu|komunistický režim]] opět zrušil.