Liteřina: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 6. 1. 2008, 15:40

Liteřina je používaná v tradičním tiskařství. Její přibližné složení je: 50‒86% olova, 3‒20% cínu a 11‒30% antimonu.

Liteřinu vyvinul ve 14. století zakladatel knihtisku Johannes Gutenberg pro odlévání tiskařských liter. Jednotlivá písmena se v tiskárnách skládala do stránek a sloužila k tisku knih, novin a časopisů. Po vytištění potřebného textu se stránka rozmetala a byly odlity nové litery. Slitina má pro knihtisk optimální vlastnosti - dostatečně nízkou teplotu tání, takže ji bylo možno tavit jednoduchými středověkými prostředky a přitom je po vychladnutí dostatečně odolná vůči tlaku který je na litery při tisku vyvíjen. Složení liteřiny se v průběhu staletí téměř nezměnilo. Její význam poklesl až na přelomu 20. a 21. století s nástupem elektronické sazby knih.

Šablona:Technologický pahýl

Verze z 20. 12. 2007, 10:25 editovat Kf (diskuse \| příspěvky) 8 854 editací +věta o použití, wiki ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 6. 1. 2008, 15:40 editovat zrušit editaci 89.176.185.89 (diskuse) Bez shrnutí editace Přejít na další porovnání →
Řádek 1:		Řádek 1:
	'''Liteřina''' je ~~[[slitina]]~~ používaná v tradičním tiskařství. Její přibližné složení je: 50‒86% [[olovo\|olova]], 3‒20% [[cín]]u a 11‒30% [[antimon]]u.		'''Liteřina''' je používaná v tradičním tiskařství. Její přibližné složení je: 50‒86% [[olovo\|olova]], 3‒20% [[cín]]u a 11‒30% [[antimon]]u.

	Liteřinu vyvinul ve [[14. století]] zakladatel [[knihtisk]]u [[Johannes Gutenberg]] pro odlévání tiskařských [[litera\|liter]]. Jednotlivá písmena se v tiskárnách skládala do stránek a sloužila k tisku knih, novin a časopisů. Po vytištění potřebného textu se stránka rozmetala a byly odlity nové litery. Slitina má pro [[knihtisk]] optimální vlastnosti - dostatečně nízkou [[teplota tání\|teplotu tání]], takže ji bylo možno tavit jednoduchými středověkými prostředky a přitom je po vychladnutí dostatečně odolná vůči tlaku který je na litery při tisku vyvíjen. Složení liteřiny se v průběhu staletí téměř nezměnilo. Její význam poklesl až na přelomu [[20. století\|20]]. a [[21. století]] s nástupem [[elektronická sazba\|elektronické sazby]] knih.		Liteřinu vyvinul ve [[14. století]] zakladatel [[knihtisk]]u [[Johannes Gutenberg]] pro odlévání tiskařských [[litera\|liter]]. Jednotlivá písmena se v tiskárnách skládala do stránek a sloužila k tisku knih, novin a časopisů. Po vytištění potřebného textu se stránka rozmetala a byly odlity nové litery. Slitina má pro [[knihtisk]] optimální vlastnosti - dostatečně nízkou [[teplota tání\|teplotu tání]], takže ji bylo možno tavit jednoduchými středověkými prostředky a přitom je po vychladnutí dostatečně odolná vůči tlaku který je na litery při tisku vyvíjen. Složení liteřiny se v průběhu staletí téměř nezměnilo. Její význam poklesl až na přelomu [[20. století\|20]]. a [[21. století]] s nástupem [[elektronická sazba\|elektronické sazby]] knih.