Veles (město): Porovnání verzí

Veles ; Велес
	Veles se zvonicí
	; znak ; vlajka
Poloha
Souřadnice	41°42′55″ s. š., 21°46′31″ v. d.
Nadmořská výška	225 m n. m.
Stát	Severní Makedonie
Statistický region	Vardarský
Opština	Veles
	Veles
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	427,45 km²
Počet obyvatel	43 716 (2002)
Hustota zalidnění	102,3 obyv./km²
Etnické složení	Makedonci (84,86%)
Správa
Starosta	Goran Petrov
Oficiální web	www.veles.gov.mk
Telefonní předvolba	(+389) 043
PSČ	1300
Označení vozidel	VE
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 7. 5. 2022, 15:39

Veles (makedonsky a v dalších jihoslovanských jazycích Велес / Veles, turecky Köprülü) je město a sídlo opštiny v Severní Makedonii. Leží přibližně uprostřed země, na obou březích řeky Vardar, na půli cesty mezi Skopje a hranicí s Řeckem. V roce 2002 zde žilo 43 716 obyvatel, z toho přes 90 % tvoří Makedonci; nejvýraznější národnostní menšinou jsou Turci.

Významným rodákem je básník a revolucionář Kočo Racin (1908–1943).

Název

Město bylo pojmenováno patrně po slovanském bohu Velesovi. Etymologie tohoto názvu nicméně odkazuje nejspíše na slovo les a okolní husté lesy, které spatřili první Slované při příchodu na Balkán v pozdním středověku. Historický název města zněl Vilazor. V letech 1946–1996 neslo na počest jugoslávského vůdce Josipa Tita název Titov Veles (Титов Велес).

Historie

Na místě dnešního města Veles bylo první město zbudováno v roce 168 př. n. l. a to pod názvem Bila Zora. V 7. století město osídlili Slované. Současný název města je doložen od 11. století. Ze středověku pochází např. klášter sv. Dimitrije.

Veles byl pod nadvládou Turků v letech 1395 – 1912. V tureckém záznamu o sčítání lidu z let 1467/68 měl Veles 190 křesťanských rodin a 12 muslimských rodin. Cestopisec Evlija Čelebi při popisování balkánských měst si v případě Velesu povšiml nově zbudovaného dřevěného mostu přes řeku Vardar. Na přelomu 19. století náboženské složení obyvatel Velesu tvořili ze 2/3 křesťané (pravoslavní) a 1/3 muslimové. Menší skupina Romů žila v okolí města.

V roce 1831 a znovu v roce 1840 se ve Velesu rozšířila cholera, v roce 1833 zasáhly město nebývalé mrazy a v roce 1847 došlo k velkým povodním. I přesto však v 19. století došlo k hospodářskému vzestupu města. Reformy a liberalizace v Osmanské říši umožnily výstavbu nových kostelů. Dnes mezi hlavní památky ve městě pak patří kostel sv. Panteleimona z 19. století. Během turecké nadvlády byl administrativně součástí sandžaku (turecké správní jednotky) se sídlem ve Skopje, po roce 1877 se stal součástí Kosovského vilájetu.

Na začátku 20. století byly ve Velesu v provozu dvě základní školy s bulharským vyučovacím jazykem a jedna se srbským, rumunským a řeckým. Řekové rovněž ve Velesu provozovali střední školu. Od roku 1912 bylo město součástí srbského království, během první světové války bylo okupováno Bulharskem. V období existence meziválečné Jugoslávie zde měla značný vliv ilegálně působící komunistická strana.

Za druhé světové války bylo připojeno k Bulharsku. Probíhala asimilační politika s cílem integrovat Veles (stejně jako celý zbytek dnešní Severní Makedonie a část Srbska) do bulharského etnického prostoru. Probíhaly různé akce, symbolizující odpor proti okupaci. V roce 1942 se uskutečnila stávka místních studentů gymnázia, obyvatelstvo vstupovalo postupně do partyzánských řad. Ve Velesu se rovněž nacházela i ilegální tiskárna letáků proti okupaci. Město bylo osvobozeno od okupace dne 9. listopadu 1944 jednotkami 8. veleské brigády jugoslávských partyzánů.

Po druhé světové válce probíhala industrializace města. V blízkosti nádraží byla vybudována mimo jiné slévárna zinku a olova. Dokončena byla roku 1973.^[1] Po rozpadu Jugoslávie a ekonomické transformaci byl podnik uzavřen a dnes je se jeho areál rozpadá.^[2]. V roce 1979 byla vybudována jihovýchodně od města továrna na umělá hnojiva.

Kultura

Ve Velesu sídlí divadlo Jordana Hadži Konstantinova a knihovna Goce Delčeva. Svoji pobočku zde má rovněž i makedonské národní muzeum.

Dochován je rovněž i dům Koči Racina a dále socialistického propagátora, Veselina Glavinova.

Mezi kuturní památky patří např. dominanta města, kterou je hodinová věž z 18. století. Na svahu nad městem se také nachází památník shraňující některé ostatky partyzánských bojovníků z druhé světové války. Má nápadnou bílou barvu a vznikl ve stylu jugoslávského brutalismu.

Turistika

Turisté navštěvují často ruiny historického města Stobi, které se nachází nedaleko. Oblíbeným výletním místem je potom jezero Mladost. Navštěvována je rovněž i místní pevnost (makedonsky Велеско Кале), která se však nachází dále od středu Velesu. Atraktivní je také historické naleziště Pešti.

Doprava

Veles je důležitou železniční stanicí na trase Bělehrad – Skopje – Soluň a z severomakedonských měst má nejlepší vlakové spojení s hlavním městem. Dále odtud vedou regionální dráhy do Bitoly a přes Štip do Kočanů.

Severovýchodně od centra města prochází také dálnice A1, která zajišťuje spojení ve stejném směru jako hlavní železniční trať, tj. na sever do Skopje a na jih do Gevgelije a potom dále do Řecka.

Školství

Ve Velesu je 6 základních škol, 4 střední školy, ve kterých se ročně vzdělává cca 3 000 žáků a jedna škola pro vzdělávání dětí se zdravotním postižením.

Reference

↑ Profil stavby na stránkách Makedonska arhitektura (makedonsky)
↑ Сеништето на топилницата сè уште загадува, велешани чекаат спас од државата. Prizma [online]. [cit. 2022-05-06]. Dostupné online. (makedonsky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Veles na Wikimedia Commons
(makedonsky)(anglicky) Oficiální stránky

[1] Profil stavby na stránkách Makedonska arhitektura (makedonsky)

[danas-rs-2] Сеништето на топилницата сè уште загадува, велешани чекаат спас од државата. Prizma [online]. [cit. 2022-05-06]. Dostupné online. (makedonsky)

[1]

[2]

@@ Řádek 41: / Řádek 41: @@
 Za druhé světové války bylo připojeno k [[Bulharsko|Bulharsku]]. Probíhala asimilační politika s cílem integrovat Veles (stejně jako celý zbytek dnešní Severní Makedonie a část Srbska) do bulharského etnického prostoru. Probíhaly různé akce, symbolizující odpor proti okupaci. V roce [[1942]] se uskutečnila stávka místních studentů gymnázia, obyvatelstvo vstupovalo postupně do partyzánských řad. Ve Velesu se rovněž nacházela i ilegální tiskárna letáků proti okupaci. Město bylo osvobozeno od okupace dne [[9. listopad]]u [[1944]] jednotkami [[8. veleská brigáda|8. veleské brigády]] [[Jugoslávští partyzáni|jugoslávských partyzánů]].
+Po druhé světové válce probíhala industrializace města. V blízkosti nádraží byla vybudována mimo jiné slévárna [[zinek|zinku]] a [[Olovo|olova]]. Dokončena byla roku [[1973]].<ref>[https://marh.mk/topilnica_olovo_cink_veles/ Profil stavby na stránkách Makedonska arhitektura {{mk}}]</ref> Po rozpadu Jugoslávie a ekonomické transformaci byl podnik uzavřen a dnes je se jeho areál rozpadá.<ref name="danas-rs">{{Citace elektronického periodika
+| titul = Сеништето на топилницата сè уште загадува, велешани чекаат спас од државата
+| periodikum = Prizma
+| url = https://prizma.mk/senishteto-na-topilnitsata-se-ushte-zagaduva-veleshani-chekaat-spas-od-drzhavata/
+| jazyk = mk
+| datum přístupu = 2022-05-06
+}}</ref>. V roce [[1979]] byla vybudována jihovýchodně od města továrna na umělá hnojiva.
 == Kultura ==
-Ve Velesu sídlí divadlo Jordana Hadži Konstantinova a knihovna Goce Delčeva. Svoji pobočku zde má rovněž i makedonské národní muzeum. Dochován je rovněž i dům [[Kočo Racin|Koči Racina]].
+Ve Velesu sídlí [[divadlo Jordana Hadži Konstantinova]] a [[Knihovna Goce Delčeva (Veles)|knihovna Goce Delčeva]]. Svoji pobočku zde má rovněž i makedonské národní muzeum.
+Dochován je rovněž i dům [[Kočo Racin|Koči Racina]] a dále [[socialismus|socialistického]] propagátora, [[Veselin Glavinov|Veselina Glavinova]].
+Mezi kuturní památky patří např. dominanta města, kterou je [[Hodinová věž (Veles)|hodinová věž]] z [[18. století]]. Na svahu nad městem se také nachází památník shraňující některé ostatky [[Jugoslávští partyzáni|partyzánských]] bojovníků z druhé světové války. Má nápadnou bílou barvu a vznikl ve stylu [[Brutalismus v Jugoslávii|jugoslávského brutalismu]].
 == Turistika ==
-Turisté navštěvují často ruiny historického města [[Stobi]], které se nachází nedaleko. Oblíbeným výletním místem je potom jezero [[Mladost (jezero)|Mladost]]. Navštěovována je rovněž i místní pevnost ({{vjazyce2|mk|Велеско Кале}}), která se však nachází dále od středu Velesu.
+Turisté navštěvují často ruiny historického města [[Stobi]], které se nachází nedaleko. Oblíbeným výletním místem je potom jezero [[Mladost (jezero)|Mladost]]. Navštěvována je rovněž i místní pevnost ({{vjazyce2|mk|Велеско Кале}}), která se však nachází dále od středu Velesu. Atraktivní je také historické naleziště [[Pešti]].
 == Doprava ==
-Veles je důležitou železniční stanicí na trase [[Bělehrad]] – [[Skopje]] – [[Soluň]] a z severomakedonských měst má nejlepší vlakové spojení s hlavním městem. Dále odtud vedou [[regionální dráha|regionální dráhy]] do [[Bitola|Bitoly]] a přes [[Štip]] do [[Kočani]].
+Veles je důležitou železniční stanicí na trase [[Bělehrad]] – [[Skopje]] – [[Soluň]] a z severomakedonských měst má nejlepší vlakové spojení s hlavním městem. Dále odtud vedou [[regionální dráha|regionální dráhy]] do [[Bitola|Bitoly]] a přes [[Štip]] do [[Kočani|Kočanů]].
+Severovýchodně od centra města prochází také [[Dálnice A1 (Severní Makedonie)|dálnice A1]], která zajišťuje spojení ve stejném směru jako hlavní železniční trať, tj. na sever do [[Skopje]] a na jih do [[Gevgelija|Gevgelije]] a potom dále do [[Řecko|Řecka]].
+== Školství ==
+Ve Velesu je 6 základních škol, 4 střední školy, ve kterých se ročně vzdělává cca 3 000 žáků a jedna škola pro vzdělávání dětí se zdravotním postižením.
+== Reference ==
+<references/>
 == Externí odkazy ==