Budyšín: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Přidáno 1 058 bajtů ,  před 6 měsíci
Když v&nbsp;roce 1319 vymřela braniborská linie [[Askánci|Askánců]], připadla [[Horní Lužice]] českému králi [[Jan Lucemburský|Janu Lucemburskému]]. Ten 31. srpna téhož roku udělil městu [[privilegium]], které upravovalo [[mílové právo|půlmílové právo]], jež mělo chránit podnikání měšťanů a zároveň do města začleňovat usedlosti v&nbsp;jeho okolí. 22. května 1329 Jan dodatečně rozhodl, že v&nbsp;okolí jedné míle od města Budyšína nesmí nikdo provozovat hostince, ani řemesla. Toto mílové privilegium bylo potvrzeno [[Karel IV.|Karlem IV.]] v&nbsp;letech 1372 a 1374. Dalším opatřením bylo osvobození od zeměpanského solného monopolu, které bylo vydáno Janem Lucemburským už v&nbsp;roce 1335.<ref name="VBZB2"/> Svědectví o&nbsp;právech a povinnostech měšťanů poskytuje tzv. srbská měšťanská přísaha („Burger Eydt [[Wendové|Wendisch]]“) z&nbsp;počátku 16. století – nejstarší písemné svědectví o&nbsp;[[Hornolužická srbština|hornolužické srbštině]].<ref>{{Citace periodika | příjmení = Hórnik | jméno = Michał | odkaz na autora = Michał Hórnik | titul = Serbska přisaha, pomnik ryče z trećeje štwórce 15. lětstotka | periodikum = Časopis Maćicy Serbskeje | rok = 1875 | ročník = 28 | typ ročníku = Band | strany = 49–53 | url = http://digital.slub-dresden.de/werkansicht/?id=5363&tx_dlf%5Bid%5D=87620&tx_dlf%5Bpage%5D=51 | jazyk = hsb}}</ref><ref>{{Citace monografie | příjmení = Ebel | jméno = Wilhelm | titul = Der Bürgereid als Geltungsgrund und Gestaltungsprinzip des deutschen mittelalterlichen Stadtrechts | url = | vydavatel = Böhlau | místo = Weimar | rok = 1958 | vydání = | počet stran = 221 | jazyk = de}}</ref> V&nbsp;roce 1346 rozhodla městská rada Budyšína spolu s&nbsp;dalšími pěti svobodnými či královskými městy [[Horní Lužice]] [[Görlitz|Zhořelcem]], [[Žitava|Žitavou]], [[Lubáň|Lubání]], [[Löbau]] a [[Kamenec (Horní Lužice)|Kamencem]] o&nbsp;vytvoření [[Lužické Šestiměstí|Hornolužického šestiměstí]], jehož cílem byla společná obrana proti [[loupež]]ivým rytířům.<ref name="VBZB2"/>
 
[[Karel IV.]] pobýval v Budyšíně vícekrát a dokonce si jej zvolil za místo svých diplomatických schůzek. K tomu přispívala neutrální poloha, neboť město nebylo přímo v Čechách. O Letnicích 1363 se zde účastnil slavnostní bohoslužby, při níž [[Arnošt z Pardubic]] kázal také německy (''sermone vulgarii ad populum''). V roce 1369 tu pobýval pobýval od října do listopadu, když se zabýval inkorporací Dolní Lužice. Nejdelší doložená Karlova návštěva ve městě proběhla od konce října 1371, kdy zde strávil Vánoce i Nový rok.<ref>{{Citace periodika | příjmení = Bobková | jméno = Lenka | odkaz na autora = Lenka Bobková | titul = Reisen der böhmischen Herrscher in die Oberlausitz während des Mittelalters | překladatelé = Eliška Boková | periodikum = Neues Lausitzisches Magazin | odkaz na periodikum = Neues Lausitzisches Magazin | rok vydání = 2021 | měsíc vydání = | ročník = | číslo = 143 | strany = 7–32 | url = | issn = 149-2712 | isbn = 978-3-9819612-5-6 | jazyk = de}}</ref> Již od poloviny [[14. století]] docházelo v&nbsp;Budyšíně k&nbsp;rozmíškám mezi [[Městská rada|městskou radou]] a [[Měšťanstvo|měšťany]], což se Karel IV. pokusil v&nbsp;letech 1355–1356 řešit tím, že měšťanům nařídil poslušnost radě. Ta byla až do roku 1391 tvořena výhradně členy [[patricij]]ských rodin. Měšťanské právo ovšem náleželo jak patricijům, tak [[Řemeslo|řemeslníkům]], což bylo příčinou častých nepokojů. V&nbsp;roce 1391 řemeslníci uspěli, [[Václav IV.]] na jejich popud změnil uspořádání radnice a zavedl tzv. grémium, které se vedle 12 členů obce skládalo vždy ze dvou zástupců každého [[cech]]u. Zároveň měšťanům umožnil, aby si volili radu tak často, jak to bude nutné.<ref name="VBZB2"/> Situace se však přesto nezklidnila, neboť před rokem 1408 došlo k&nbsp;několika povstáním, když se tito řemeslníci domáhali svých práv. V&nbsp;roce 1408 přijel Václav IV. do Budyšína a potrestal povstaleckou radu: 78 osob nechal okamžitě zatknout, a z&nbsp;nich 15 nebo (podle jiných výpovědí) 18 [[Poprava stětím|stít]]. Ostatní byli omilostněni, museli však město opustit. Následovala další změna městského uspořádání, která [[de facto]] povolovala svobodné volby radních. V&nbsp;roce 1429 a 1431 byl Budyšín neúspěšně obléhán [[Husitství|husity]]. Podle legendy město zachránil [[Michael (archanděl)|archanděl Michael]], proto byl na jeho počest před hradbami postaven kostel sv. Michala. V&nbsp;rozmezí let 1469 a 1490 patřil Budyšín na základě [[Olomoucká smlouva|Olomoucké smlouvy]] z&nbsp;roku 1479 spolu s&nbsp;dalšími vedlejšími zeměmi [[Uhersko|Uhersku]]. Na to ještě dnes upomíná [[Reliéf (sochařství)|reliéf]] na východní straně Matyášovy brány na Ortenburgu, na němž je vypodobněn uherský král a katolickými stavy zvolený český [[Protikrál|vzdorokrál]] [[Matyáš Korvín]]. Po jeho smrti se stala [[Lužice]] opět součástí Českého království. Nesoulad ve vztazích mezi českými králi a [[Lužické Šestiměstí|Šestiměstím]] vyvolalo až [[Reformace|reformační hnutí]], které se rozšířilo po celé Horní Lužici. Lužické [[stavy]] totiž uplatňovaly princip {{Cizojazyčně|la|''[[cuius regio, eius religio]]''}}, takže města vyhlásily [[Protestantismus|protestantským]] územím, zatímco vesnice a klášterní pozemky zůstaly [[Katolická církev|katolické]]. Po přihlášení se k&nbsp;evangelické konfesi tak byla města v&nbsp;opozici vůči svému [[zeměpán]]ovi, katolickému českému králi. Čeští králové v první polovině 16. století ([[Ludvík Jagellonský]], [[Ferdinand I. Habsburský]]) však byli příliš slabí, protože museli válčit s&nbsp;[[Osmanská říše|Osmanskou říší]].<ref name="VBZB2"/>
[[Soubor:Bautzen-nach1620-Merian.jpg|náhled|upright=1.4|Budyšín po roce 1620 ([[Matthäus Merian]])|alt=Reprodukce historické grafiky s&nbsp;vyobrazením města Budyšína]]
Za neposkytnutou vojenskou pomoc ve [[Šmalkaldská válka|Šmalkaldské válce]] v&nbsp;letech 1546–1547 potrestal [[Ferdinand I. Habsburský]] Budyšín a další členy [[Lužické Šestiměstí|Šestiměstí]] souborem trestních opatření, který je znám pod pojmem ''Pönfall'' (1547). Ten hluboce změnil dosavadní právní a hospodářské struktury těchto měst. Král si zástupce Šestiměstí nejprve pozval do [[Praha|Prahy]], kde jim oznámil zneplatnění všech [[Privilegium|privilegií]] a následně jim uložil peněžitý trest ve výši 100 000 [[Rakousko-uherský zlatý|guldenů]], z&nbsp;nichž 20 000 připadlo na Budyšín. Zároveň bylo městu [[Konfiskace|zkonfiskováno]] 24 usedlostí a statků, a jeho soud byl podřízen pražskému [[Rada nad apelacemi|Apelačnímu soudu]]. Zástupci Šestiměstí se tehdy museli podvolit „milosti a nemilosti“ krále, což mělo za následek citelné zchudnutí měst.<ref name="VBZB3" >{{Citace sborníku | příjmení = Seifert | jméno = Siegfried | titul = Die städtische Verfassung vom Pönfall 1547 bis zur Einführung der sächsischen Städteordnung 1832 | příjmení sestavitele = Thiemann | jméno sestavitele = Manfred | sborník = Von Budissin nach Bautzen: Beiträge zur Geschichte der Stadt Bautzen | vydavatel = Lusatia Verlag | místo = Bautzen | rok vydání = 2002 | isbn = 3-929091-91-7 | strany = 74–83 | jazyk = de}}</ref> Teprve v&nbsp;roce 1559 došlo k&nbsp;určitému zmírnění a znovu bylo obnoveno právo volby radních. Ferdinandův záměr omezit zvláštní výsady Šestiměstí se ovšem minul účinkem. Budyšínská městská rada se nadále sama označovala jako ''respublica Budissinensis'', jejím [[purkmistr]]em byl ''consul'' a radní ''senatores''.<ref name="VBZB3"/> V&nbsp;letech 1599–1604 docházelo v&nbsp;Budyšíně k&nbsp;[[Čarodějnické procesy|pronásledování čarodějnic]]: v&nbsp;těchto procesech byly obviněny tři osoby, dvě ženy byly sťaty.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Wilde | jméno = Manfred | titul = Die Zauberei- und Hexenprozesse in Kursachsen | místo = Köln, Weimar, Wien | rok = 2003 | strany = 464 | jazyk = de}}</ref> Za [[Třicetiletá válka|třicetileté války]] byl cílem lužických stavů toleranční patent, kterým by [[České království]] legalizovalo jejich [[Evangelická církev|evangelické]] vyznání. [[Ferdinand II. Štýrský]] se po potlačeném [[České stavovské povstání|povstání]] vrátil na český trůn, ale protože neměl na válku dostatek prostředků, uzavřel v&nbsp;roce 1623 spojenectví s&nbsp;[[Saské kurfiřtství|kurfiřtem]] protestantského [[Saské kurfiřtství|Saska]] [[Jan Jiří I. Saský|Janem Jiřím I.]] Ten byl 24. června 1623 se slavnostním holdováním přijat lužickými stavy a městskou radou na budyšínské radnici. Válečné události však město postihly 2. května 1634, kdy nechal před svým odchodem císařský [[plukovník]] [[Svobodný pán]] von der Goltz v&nbsp;listopadu dobyté město vypálit, přičemž přišlo o&nbsp;život přes 600 obyvatel.<ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = Warlich | jméno = Bernd | titul = Goltz [Goltz von der Kron, von Kranz ?; Golz, Goltzke, Golonitz, Gölnitz], Martin Maximilian Freiherr von der | url = http://www.30jaehrigerkrieg.de/goltz-von-kranz-golz-goltzke-martin-maximilian-freiherr-von-der/ | datum vydání = 2012-08-26 | datum přístupu = 2018-01-30 | jazyk = de}}</ref> V&nbsp;roce 1635, po podepsání tzv. ''Immissionsrezeßu'', došlo k&nbsp;předání Horní a [[Dolní Lužice]] Sasku, čímž český král [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinand II.]] splatil svůj dluh za vojenskou pomoc. Český král ovšem nadále zůstal garantem práv menšinových katolíků v&nbsp;Horní Lužici.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Bobková | jméno = Lenka | odkaz na autora = Lenka Bobková | příjmení2 = Březina | jméno2 = Luděk | příjmení3 = Zdichynec | jméno3 = Jan | titul = Horní a Dolní Lužice | vydavatel = Libri | místo = Praha | rok = 2008 | vydání = 1. vyd | počet stran = 232 | edice = Stručná historie států; sv. č. 54 | strany = 153 | isbn = 978-80-7277-382-4}}</ref> Po holdování stavů prostřednictvím hejtmanů budyšínského a zhořeleckého kraje se stal kurfiřt Jan Jiří uznaným [[zeměpán]]em a uživatelem příjmů z&nbsp;obou [[Markrabě|markrabství]]. [[Pražský mír (1635)]] potom v&nbsp;rámci třicetileté války ukončil konflikt mezi císařem a říšskými stavy.<ref name="VBZB3"/>
 
=== Budyšín pod saskou vládou ===
[[Soubor:Budyšin Radnica 2.jpg|náhled|upright=1.2|Pohled z&nbsp;věže dómu na staré město směrem k&nbsp;vrchu [[Czorneboh]]|alt=Pohled na historické centrum města Budyšína s&nbsp;kostelem a obrannými věžemi]]

Navigační menu