Kurt Weill

Soubor:Kurt Weill 01.jpg

Kurt Julian Weill (2. března 1900, Dessau - 3. dubna 1950, New York) byl významný německý hudební skladatel působící od 20. let 20. století až do své smrti. Byl také skvělým hudebním učitelem a dirigentem.

Život a dílo

Kurt Weill vyrůstal v náboženské židovské rodině. Několik děl napsal již před svými 20. narozeninami (písňový cyklus Ofrahs Lieder, smyčcové kvarteto a několik skladeb pro orchestr), hudební komponizi studoval u Ferrucia Busoniho v Berlíně, kde složil také svou první symfonii. Ačkoliv měl s tímto raným dílem, inspirovaným Gustavem Mahlerem, Arnoldem Schoenbergem a Igorem Stravinským (stejně jako např. jeho smyčcové kvarteto op. 8) poměrně velký úspěch, spíše ho lákalo komponování vokální hudby a k hudby pro divadlo. Jeho hudba pro divadlo a jeho písně byli velice oblíbeny u širší německé veřejnosti na konci dvacátých let a na počátku třicátých let 20. století. Jeho dílo obdivovali i takoví velikáni jako Alban Berg, Alexandr von Zemlinsky, Darius Milhaud nebo Stravinký, ale našel si samozřejmě i své odpůrce. Mezi ně patřil např. Schoenberg nebo Anton Webern.

Jeho prvé setkání s herečkou Lotte Lenyovou v roce 1924 vedlo nejprve k prvnímu sňatku, uskutečněném v roce 1926 a znovu po jejich rozvodu v roce 1937. Lotte Weilla velice obdivovala a podporovala svého manžela v hudební činnosti. Má také velkou zásluhu o znovuobjevení jeho díla po jeho smrti.

Jeho nejlepší práce je jeho opera Dreigroschenor, která vznikla v roce 1928 na základě spolupráce s dramatikem Bertoltem Brechtem. Jedná se o přepracování opery Johna Gaye - Žebrácké opery. Tato slavná opera obsahuje i jeho nejslavnější píseň, hit své doby „Mackie Messer“. Ačkoliv byla jeho spolupráce s Brechtem příliš úspěšná, oba umělci se rozešli v roce 1930 nejpravděpodobněji kvůli lišícímu se politickému názoru.

V březnu roku 1933 se Weill rozhodl opustit nacistiké Německo kvůli svému židovskému původu. Nacisté později uvádění a rozšiřování jeho děl zakázali a zapříčini tím i to, že jeho vrcholné dílo Vzestup a pád města Mahagonny (1929) se nebylo do jisté míry kvůli nacistům možné uvádět, na což se rozdodl odjet do Paříže. Zde zkomponoval svůj vrcholný a nejznámnější balet Sedm smrtelných hříchů. V roce 1934 dokončil své poslední čistě orchestrální dílo - svou Druhou symfonii, která byla poprvé uvedena v Amsterdamu v New Yorku pod vedením Bruno Waltera.

V roce 1935 emigroval do Spojených států amerických, kde setrval až do konce své smrti. Navštívit Spojené státy byl jeho dlouholetý sen. V tomto novém světě viděl neuvěřitelnou svobodu a věřil, že jsou právě Spojené státy tím správným místem pro žití. Když ho parník přepravil do New Yorku, rozhodl se, že na svůj německý život naprosto zapomene. Hodně svých prací zhotovené v Německu na základě svého rozhodnutí také zničil a s němci se začal nerad stýkat a psát si s nimi. Vyjímkou byly jeho milovaná rodiče, kteří utekli do Izraelu.

Jeho dílo, které vytvořil v Americe je často zvažováno jako dílo nižšího profilu než hudba vytvořena v Německu. I přesto je jeho tvorba vzniklá ve Spojených státech pro hudbu 20. století velice významná. Mezi díla vytvořená v USA patří Temná dáma nebo Milostný život, která jsou považována za důležité mezníky v historii americké hudby. Spolupracoval s mnoha vlivnými spisovateli, jako byl Maxwell Anderson, Ira Gershwin a napsal dokonce i filmovou partituru pro Fritze Langa (1938). Weill se po celé období kdy pobýval v USA snažil objevit nový způsob, jak tvořit novou americkou operu, což bylo jak komerčně, tak umělecky velice prospěšné.

Kurt Weill zemřel v New Yorku 3. dubna 1950 těsně po svých 50. narozeninách.