Veikko Karvonen: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 16. 12. 2007, 06:10

Veikko Leo Karvonen, 5. ledna 1926 Sakkola, současné Gromovo v Rusku - 1. srpna 2007 Turku, byl finský atlet, který závodil především v maratonu. V roce 1954 získal titul mistra Evropy v maratonu ve švýcarském Bernu a na 16. letních olympijských hrách 1956 v Melbourne získal bronzovou medaili.

Životopis

Karvonen se narodil v malém městečku Sakkola v Karélii v tehdejším severním Finsku v oblasti, která byla později připojena k SSSR. Většinu života strávil Veikko Karvonen v západofinském Turku. Pracoval jako poštovní úředník a závodil za tamější klub Turun Urheiluliitto.

Během své sportovní kariéry se Karvonen postavil na start 34 maratonských běhů a ve čtrnácti z nich zvítězil. Na mezinárodní scéně se uvedl na Mistrovství Evropy v lehké atletice v Bruselu roku 1950 druhým místem za Jackem Holdenem z Velké Británie a před Feodosijem Vaninem z SSSR. O čtyři roky později vybojoval v Bernu z téhož šampionátu mistrovský titul (za ním skončili sovětští maratonci Boris Grišajev a Ivan Filin) a v roce 1956 doběhl na olympiádě v Melbourne pro bronzovou medaili. Kromě těchto mistrovských závodů Karvonen zvítězil na několika významných maratonských podnicích, např. v Bostonu (1954) a ve Fukuoce (1955).

Po zakončení aktivní kariéry byl Karvonen v letech 1961 - 1964 hlavním reprezentačním trenérem maratonců. V době, kdy závodil, byl znám mezi soupeři svým optimismem a vystupováním, které se stalo pro finskou mládež vzorem. V roce 1951 byl nominován ve Finsku za atleta roku. V roce 2002 byl finským ministrem školství vyznamenán nejvyšším finským sportovním vyznamenáním.

Veikko Karvonen na olympijských hrách 1952, Helsinky

Veikko Karvonen se zúčastnil již 15. letních olympijských her 1952 v Helsinkách. Závodu v maratonu se účastnilo 66 závodníků ze 32 zemí. Běželo se v neděli 27. července, start byl v 15:30 h. Zpočátku udávali tempo britští vytrvalci, hlavně Jim Peters, který běžel v čele před dalším Britem Coxem, Emilem Zátopkem a Švédem Janssonem. Na 15. km se na Peterse dotáhl Jansson, za Zátopkem měl minutovou ztrátu Argentinec Reinaldo Gorno. Když Peters nevydržel se silami a vzdal, držel se Zátopka krátce Jansson, který se ale v závěru propadl na třetí pozici. Zvítězil Emil Zátopek (Československo)) v olympijském rekordu 2:23:03,2 h, druhý byl Reinaldo Gorno (Argentina - 2:25:35,0 h), třetí Gustaf Jansson (Švédsko - 2:26:07,0 h), za čtvrtým Jihokorejcem Yoon Chil Choiem byl na 5. místě Veikko Karvonen.

Veikko Karvonen na olympijských hrách 1956, Melbourne

Maratonský běh byl na pořadu 16. letních olympijských her 1. prosince 1956 od 15.15 hodin. Teplota vzduchu byla pro maratonce dost nepříjemná, 27°C. Na start se postavilo 46 vytrvalců z 26 zemí. Poprvé v historii maratonu na olympiádách se přihodilo, že se tento start musel opakovat pro předčasné vyběhnutí jednoho z atletů. Trať byla mírně zvlněná, po osmi kilometrech po rovině následovala k obrátce dvě převýšení (36 a 49 m), druhá půle již se více běžela „z kopce“.

Favorité si zprvu hlídalo čelo startovního pole, které sestávalo z méně známých atletů. Kolem 15. kilometru byla s minimálním náskokem trojice Alain Mimoun (Francie), Ivan Filin (SSSR) a John Kelley (USA), posléze se k nim připojil další Sovět Ivanov, Jugoslávec Franjo Mihalić a Veikko Karvonen. Zakrátko nasadil Mimoun k trháku, který další závodníci nezachytili. Po 25 km byl v čele o 50 sekond před dvojicí Karvonen - Mihalić, na něž se později dotáhl Japonec Kawašima. V té době na 30. km je na 5. místě Emil Zátopek. Nakonec Alain Mimoun vítězí časem 2:25:00,0 h, druhý je Franjo Mihalić (2:26:32,0 h), který byl ve svých 36 letech najstarším v poli maratónců, třetí Veikko Karvonen (2:27:47,0 h) doběhl svůj jubilejní 30. maratón s velkým sebezapřením, v cíli se zhroutil a lékaři mu dávali 5 minut kyslík; o závodě pak prohlásil, že šlo o nejtěžší běh v jeho kariéře. Emil Zátopek obsadil šestou příčku.

Reference

Nekrolog se životopisem IAAF, angl.
Evropská atletická mistrovství - výsledky maratonu, angl.
Evropské šampionáty ve výsledcích, angl.
Průběh olympijského maratonu v Melbourne (s fotografií medailistů), česky
Karel Procházka, Olympijské hry od Athén 1896 po Moskvu 1980, Praha 1984

@@ Řádek 7: / Řádek 7: @@
 {{Infobox konec}}
 Karvonen se narodil v malém městečku Sakkola v [[Karélie|Karélii]] v tehdejším severním Finsku v oblasti, která byla později připojena k [[Sovětský svaz|SSSR]]. Většinu života strávil Veikko Karvonen v západofinském Turku. Pracoval jako poštovní úředník a závodil za tamější klub ''Turun Urheiluliitto''.
 Během své sportovní kariéry se Karvonen postavil na start 34 maratonských běhů a ve čtrnácti z nich zvítězil. Na mezinárodní scéně se uvedl na Mistrovství Evropy v lehké atletice v [[Brusel]]u roku [[1950]] druhým místem za Jackem Holdenem z [[Velká Británie|Velké Británie]] a před Feodosijem Vaninem z SSSR. O čtyři roky později vybojoval v Bernu z téhož šampionátu mistrovský titul (za ním skončili sovětští maratonci Boris Grišajev a Ivan Filin) a v roce [[1956]] doběhl na olympiádě v Melbourne pro bronzovou medaili. Kromě těchto mistrovských závodů Karvonen zvítězil na několika významných maratonských podnicích, např. v [[Boston]]u (1954) a ve [[Fukuoka|Fukuoce]] (1955).
 Po zakončení aktivní kariéry byl Karvonen v letech [[1961]] - [[1964]] hlavním reprezentačním trenérem maratonců. V době, kdy závodil, byl znám mezi soupeři svým optimismem a vystupováním, které se stalo pro finskou mládež vzorem. V roce [[1951]] byl nominován ve Finsku za atleta roku. V roce [[2002]] byl finským ministrem školství vyznamenán nejvyšším finským sportovním vyznamenáním.
 ==Veikko Karvonen na olympijských hrách 1952, Helsinky==
 Veikko Karvonen se zúčastnil již [[Letní olympijské hry 1952|15. letních olympijských her]] [[1952]] v [[Helsinky|Helsinkách]]. Závodu v maratonu se účastnilo 66 závodníků ze 32 zemí. Běželo se v neděli [[27. červenec|27. července]], start byl v 15:30 h. Zpočátku udávali tempo britští vytrvalci, hlavně Jim Peters, který běžel v čele před dalším Britem Coxem, [[Emil Zátopek|Emilem Zátopkem]] a [[Švédsko|Švédem]] Janssonem. Na 15. km se na Peterse dotáhl Jansson, za Zátopkem měl minutovou ztrátu [[Argentina|Argentinec]] Reinaldo Gorno. Když Peters nevydržel se silami a vzdal, držel se Zátopka krátce Jansson, který se ale v závěru propadl na třetí pozici. Zvítězil [[Emil Zátopek]] ([[Československo)]]) v olympijském rekordu 2:23:03,2 h, druhý byl [[Reinaldo Gorno]] (Argentina - 2:25:35,0 h), třetí [[Gustaf Jansson]] (Švédsko - 2:26:07,0 h), za čtvrtým [[Jižní Korea|Jihokorejcem]] Yoon Chil Choiem byl na 5. místě '''Veikko Karvonen'''.
 ==Veikko Karvonen na olympijských  hrách 1956, Melbourne==
-Maratonský běh byl na pořadu 16. letních olympijských her [[1. prosinec|1. prosince]] 1956 od 15.15 hodin. Teplota vzduchu byla pro maratonce dost nepříjemná, 27°C. Na start se postavilo 46 vytrvalců z 26 zemí. Poprvé v historii maratonu na olympiádách se přihodilo, že se tento start musel opakovat pro předčasné vyběhnutí jednoho z atletů. Trať byla mírně zvlněná, po osmi kilometrech po rovině následovala k obrátce dvě převýšení (36 a 49 m), druhá půle již se více běžela "z kopce".
+Maratonský běh byl na pořadu 16. letních olympijských her [[1. prosinec|1. prosince]] 1956 od 15.15 hodin. Teplota vzduchu byla pro maratonce dost nepříjemná, 27°C. Na start se postavilo 46 vytrvalců z 26 zemí. Poprvé v historii maratonu na olympiádách se přihodilo, že se tento start musel opakovat pro předčasné vyběhnutí jednoho z atletů. Trať byla mírně zvlněná, po osmi kilometrech po rovině následovala k obrátce dvě převýšení (36 a 49 m), druhá půle již se více běžela „z kopce“.
 Favorité si zprvu hlídalo čelo startovního pole, které sestávalo z méně známých atletů. Kolem 15. kilometru byla s minimálním náskokem trojice [[Alain Mimoun]] ([[Francie]]), Ivan Filin (SSSR) a John Kelley (USA), posléze se k nim připojil další Sovět Ivanov, [[Jugoslávie|Jugoslávec]] [[Franjo Mihalić]] a '''Veikko Karvonen'''. Zakrátko nasadil Mimoun k trháku, který další závodníci nezachytili. Po 25 km byl v čele o 50 sekond před dvojicí Karvonen - Mihalić, na něž se později dotáhl Japonec Kawašima. V té době na 30. km je na 5. místě [[Emil Zátopek]]. Nakonec Alain Mimoun vítězí časem 2:25:00,0 h, druhý je Franjo Mihalić (2:26:32,0 h), který byl ve svých 36 letech najstarším v poli maratónců, třetí '''Veikko Karvonen''' (2:27:47,0 h) doběhl svůj jubilejní 30. maratón s velkým sebezapřením, v cíli se zhroutil a lékaři mu dávali 5 minut kyslík; o závodě pak prohlásil, že šlo o nejtěžší běh v jeho kariéře. Emil Zátopek obsadil šestou příčku.