Orangutan: Porovnání verzí
dssf značky: revertováno školní IP editace z Vizuálního editoru |
→Inteligence: bv značky: revertováno možný vandalismus školní IP editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 689: | Řádek 689: | ||
=== Inteligence === |
=== Inteligence === |
||
[[Soubor:Pongo abelii at the Philadelphia Zoo 013.jpg|alt=Samec orangutana s nádobou na hlavě|náhled|Orangutani žijící v zajetí kreativně využívají různé objekty]] |
[[Soubor:Pongo abelii at the Philadelphia Zoo 013.jpg|alt=Samec orangutana s nádobou na hlavě|náhled|Orangutani žijící v zajetí kreativně využívají různé objekty]] |
||
Orangutani patří mezi nejinteligentnější primáty. Chápou [[stálost objektu]] (tj. že objekty existují, i když nejsou přítomny).<ref>{{Citace periodika |
00000000000000.1 Orangutani patří mezi nejinteligentnější primáty. Chápou [[stálost objektu]] (tj. že objekty existují, i když nejsou přítomny).<ref>{{Citace periodika |
||
| příjmení = Deaner |
| příjmení = Deaner |
||
| jméno = Robert O. |
| jméno = Robert O. |
Verze z 18. 10. 2021, 11:12
Orangutan | |
---|---|
Orangutan sumaterský (Pongo abelii) | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | savci (Mammalia) |
Řád | primáti (Primates) |
Čeleď | hominidé (Hominidae) |
Podčeleď | orangutani (Ponginae) |
Rod | orangutan (Pongo) Lacépède, 1799 |
Druhy | |
| |
Sesterská skupina | |
Gigantopithecus | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Orangutan (Pongo) je rod hominida žijící na ostrovech Borneo a Sumatra. Vytvořil zde tři druhy: orangutana sumaterského (Pongo abelii), orangutana tapanulijského (Pongo tapanuliensis)[1][2] a orangutana bornejského (Pongo pygmaeus), u něhož byly navíc zjištěny tři poddruhy (subspecie). Samice orangutanů obvykle měří na výšku okolo 115 cm a váží v průměru 37 kg. Samci dosahují velikosti asi 136 cm a hmotnosti 75 kg. Tělo pokrývá dlouhá červenohnědá srst (u orangutana sumaterského je řidší), kůže má šedočerné zbarvení. Orangutan má výrazný obličej, který z velké části nepokrývá srst, ale samcům se na něm může vyvinout knír.
Orangutani žijí více samotářský život než ostatní velcí lidoopi. Většina sociálních vazeb je mezi samicemi a jejich potomky, dospělí samci jsou solitéry. Den tráví získáváním potravy (65 až 90 % stravy tvoří ovoce), odpočinkem a přemisťováním se na jiná území. Den začínají krmením po dobu dvou až tří hodin. Během poledne odpočívají, v pozdních odpoledních hodinách se přesouvají na jiná stanoviště. Večer si začnou připravovat hnízda na noc.
Samice nejčastěji rodí jedno mládě, někdy i dvojčata; za život odchová maximálně čtyři. Samci se do výchovy mláděte téměř nezapojují a většinu péče a socializaci provádí samice, která jej často vychovává se starším potomkem. První dva roky jsou mláďata na matce plně závislá, ta je s sebou nosí, krmí a spí s nimi v jednom hnízdě, přičemž první čtyři měsíce se mládě jen drží matčina břicha. Odstavena jsou ve čtyřech letech. V divočině i v zajetí se orangutani mohou dožít více než 30 let.
Mezinárodní svaz ochrany přírody považuje všechny tři druhy za kriticky ohrožené. Nebezpečí představuje ztráta přirozeného prostředí a také lov. Lidoop má své místo i v kultuře. Například některé lidové příběhy pojednávají o orangutanech, kteří s lidmi kopulují a unáší je; známy jsou i příběhy, ve kterých jsou muži svedeni samicemi orangutanů.[3][4] Podle lidí žijících v centrálním Borneu přináší smůlu podívat se orangutanovi do obličeje tváří v tvář.
Etymologie
Jméno orangutan, také orang-utan, orang utan, orangutang či ourang-outang je složené z malajských a indonéských slov orang (člověk) a hutan (les),[5][6] tedy lesní muž.[6][7] Slovo pochází pravděpodobně z banjarštiny.[8] Obyvatelé ostrova Jáva jej (možná) používali jako označení pro některé kmeny domorodců, teprve Evropané pak použili termín jako označení pro primáta.[9] Jméno orangutan bylo poprvé zaznamenáno v práci Historiae Naturalis et Medicae Indiae orientalis od nizozemského lékaře Jacoba Bontia z roku 1631,[10] v 17. století se objevilo v německých publikacích.[8] V angličtině bylo roku 1691 potvrzeno slovo orang-outang, toto hláskování s koncovkou -ng je nicméně v současnosti považováno za nesprávné.[11][12][13] Hláskování „orangutan“ v moderní malajštině a indonéštině bylo pravděpodobně přejato z angličtiny nebo nizozemštiny v průběhu 20. století, což také vysvětluje, proč ve slově chybí písmeno h na začátku slova hutan.[8]
Rodové jméno Pongo pochází ze 16. století od Andrewa Battela, anglického námořníka, který se v portugalském zajetí dostal do Angoly, a popsal dvě antropoidní „obludy“, pojmenované Pongo a Engeco, zřejmě gorily, v 18. století ale jméno pongo a orangutan přírodovědci použili obecně pro velké lidoopy. Pongo jako rodové jméno lidoopa (orangutana) užil poprvé Bernard Germain de Lacépède v roce 1799.[14]
Taxonomie
Orangutana poprvé vědecky popsal Carl Linné jako Simia satyrus ve svém díle Systema naturae. Jeho student Christian Emmanuel Hopp druh roku 1760 přejmenoval na Simia pygmaeus a teprve Lacépède v roce 1999 užil současné rodové jméno Pongo.[15] Všechny populace orangutanů byly až do roku 1996 hodnoceny jako poddruhy jednoho druhu,[16] začaly se nicméně rozlišovat druhy dva: orangutan bornejský (Pongo pygmaeus) a orangutan sumaterský (Pongo abelii). U orangutana bornejského navíc byly určeny poddruhy Pongo pygmaeus pygmaeus (severozápadní populace), Pongo pygmaeus morio (východní populace) a Pongo pygmaeus wurmbii (jihozápadní populace). Poslední poddruh se zdá být příbuznější orangutanovi sumaterskému více než prvé dva.[17] Mimoto existují fosilie z Vietnamu popisované jako Pongo hooijeri. Není jasné, jestli se jedná o poddruh jednoho z orangutanů nebo o samostatný druh.[18]
Na základě analýzy genomu z roku 2011 bylo zjištěno, že genetická diverzita je nižší u orangutana bornejského, přestože jeho populace převyšuje sumaterské orangutany šestkrát až sedmkrát. Tyto druhy se od sebe oddělily před 400 000 lety.[19] Genetickou výbavu tvoří diploidní karyotyp 2n = 48 chromozomů.[20] Druhy se navzájem mohou křížit, následní hybridi zůstávají plodní.[21]
V roce 2017 byla populace orangutanů žijících v horských oblastech Sumatry na jih od jezera Toba (tedy jižněji než je areál výskytu orangutana sumaterského), čítající asi 800 jedinců, identifikována jako odlišný druh, orangutan tapanulijský (Pongo tapanuliensis).[1][2] Podle genomové analýzy se jeho linie oddělila už asi před 3,38 milionu let; zbývající dva druhy jsou si vzájemně příbuznější.[22]
Tři druhy orangutanů jsou jediné žijící druhy podčeledi orangutani (Ponginae). Do této podčeledi patřily i vyhynulé rody Lufengpithecus, žijící v Číně a Thajsku před 2–8 miliony lety, a Sivapithecus, obývající Indii a Pákistán před 8,5–12,5 miliony lety; tito hominidé pravděpodobně žili v chladnějších a sušších oblastech než dnešní orangutani. Podčeleď se oddělila od afrických lidoopů před 15,7 až 19,3 miliony lety. Blízkým příbuzným orangutanů byl pravděpodobně Khoratpithecus piriyai obývající Thajsko před 5 až 7 miliony lety,[23] jako sesterský klad však byl v r. 2019 genetickou analýzou, založenou na molekulárních sekvencích zachovalých proteinů, potvrzen Gigantopithecus, jehož linie se oddělila před 10 až 12 miliony let.[24][25]
Výskyt
Orangutani obývají Borneo a severozápadní Sumatru, jsou to tedy jediní lidoopi žijící mimo Afriku. V minulosti bylo jejich rozšíření větší a vyskytovali se například i v Indii, Číně, Vietnamu, Malajském poloostrovu či ostrovu Jáva.[26] Vyskytovali se zde ještě na konci pleistocénu, možná i na začátku holocénu.[21] Orangutani žijí v primárních i sekundárních lesích. Oba druhy lze nalézt v horských i nížinných lesích tvořených nejčastěji z dvojkřídláčovitých i v lužních lesích v bažinatých oblastech.[27] Žít mohou ale například i na zahradách, obdělávaných polích či v blízkosti mělkých jezer. Většinou obývají oblasti 10–15 km od vodního zdroje. Téměř veškerý čas tráví v korunách stromů.[28]
Orangutani sumaterští žijí až do nadmořské výšky 1500 m n. m., orangutani bornejští do nadmořské výšky nepřesahující 1000 m n. m.[27]
Popis
Orangutan je lidoop s černou kůží a dlouhou srstí načervenalého zbarvení.[26] Nemá ocas.[29] Horní končetiny dosahují dvojnásobné délky trupu, dolní jsou krátké a dosahují jen o trochu větší délky než polovina horních. Obličej není obvykle pokryt srstí, může se však objevit knír.[26] Nos i uši jsou malé. Lebka je vysoká s redukovanými nosními kostmi a krátkou dolní čelistí. Typickým znakem jsou velké vnitřní řezáky. Objem mozkovny činí průměrně 424 cm3 u samců a 366 cm3 u samic. Krční páteř je tvořena sedmi obratli, hrudních obratlů je dvanáct, bederní čtyři, křížové čtyři až pět a kostrční dva až tři.[30][21]
Dospělí samci mají na tvářích velké lícní valy, kterými imponují jiným samcům.[31] Jsou tvořeny převážně tukovou tkání a podporují svalstvo obličeje.[32] Samci jsou navíc vybaveni hrdelním vakem, který jim umožňuje vydávat hlasité volání.[31] Orangutan je největším savcem žijícím na stromech.[29] Samice orangutanů obvykle měří na výšku okolo 115 cm a váží asi 37 kg (zhruba mezi 30 a 50 kg[29]), samci dosahují velikosti asi 136 cm a hmotnosti přibližně 75 kg (zhruba mezi 50 a 90 kg[29]),[30] rozpětí paží dosahuje délky až dvou metrů;[31] u orangutanů je vyvinut výrazný pohlavní dimorfismus. Orangutan sumaterský a bornejský se od sebe odlišují například světlejší, delší a více zvlněnou srstí u orangutana sumaterského, který má navíc v případě samců menší hrdelní vak než orangutan bornejský.[26] Orangutan tapanulijský se od ostatních dvou druhů rovněž odlišuje zbarvením a délkou srsti, kromě toho má menší lebku a odlišnou stavbu chrupu.[33][34]
Ruka orangutana je podobná ruce lidské; je vybavena čtyřmi prsty a protistojným palcem. Postavení kloubů a šlach však vykazuje adaptace významné pro pohyb v korunách stromů. Prsty jsou v klidu zakřivené do tvaru háku, což usnadňuje uchopení větve. Navíc se orangutani dokáží pevně chytit objektů i bez použití palců.[35] Orangutani používají k úchopu nejen ruce, ale i nohy, které jsou rovněž opatřeny čtyřmi prsty a protistojným palcem. Kyčelní klouby mají stejnou flexibilitu jako klouby ramenní.[36] Orangutani při chůzi našlapují na hřbetní stranu proximálních prstových článků, na rozdíl například od šimpanzů, kteří našlapují na mediální články prstů.[37]
Chování
Orangutani většinu dne tráví získáváním potravy, odpočinkem a přemisťováním se na jiná území. Den začínají krmením po dobu dvou až tří hodin. Během poledne odpočívají, v pozdních odpoledních hodinách cestují. Během večera si staví každý den hnízda na noc.[27] Jedná se o specializované konstrukce, přičemž hnízda na noc se odlišují od hnízd sloužících k dennímu odpočinku. Před postavením hnízda si orangutani vyberou vhodný strom. Základ hnízda je vytvořen spojením větví. Doplněním menších olistěných větví sloužících jako matrace dojde k dokončení hnízda; někdy jej však mohou ještě doplnit o „polštáře” či střechu či dokonce vytvořit hnízda patrová. Techniku vytváření hnízda se orangutani učí od svých matek. Mláďata začínají s prvními pokusy o stavbu hnízda již v šesti měsících a zhruba ve třech letech by již měla mít postup plně zvládnutý.[38][39]
Hierarchie
Orangutani žijí více samotářský život než ostatní velcí lidoopi. Většina sociálních vazeb je mezi samicemi a jejich potomky, dospělí samci jsou solitéry.[40] Orangutani mohou trvale obývat jedno území (rezidentní), přičemž samice s potomky obývá jedno teritorium, které se překrývá s územími dalších samic. Několik teritorií samic pak leží v jednom teritoriu samce, který se s nimi páří. Území těchto samců se mohou překrývat, v tomto případě se k sobě mohou chovat nepřátelsky.[27] Dospělí samci dominují nedospělým.[41] Další orangutani se pak volně pohybují bez teritoria, přičemž cestují obvykle sami, nedospělí samci tvoří malé skupinky.[27]
Po opuštění matky se samice většinou usadí v území, které se překrývá s teritoriem matky, nemají s ní však zvláštní vztahy.[42] Samci se od matky rozptylují dále a snaží se nabýt vlastní území vyhnáním nějakého dominantního samce z jeho teritoria.[43]
Orangutani se mohou shlukovat na velkých stromech s množstvím plodů. Lidoopi zde nemusí soupeřit o potravu a mohou se tedy věnovat sociálním vazbám.[27] Také se vyskytují skupinky přesunující se mezi jednotlivými zdroji potravy. Tyto jsou obvykle složeny z několika členů,[43] někdy také může jít o samice se samcem žijící v partnerském svazku.[27]
Orangutani mezi sebou komunikují pomocí různých zvuků, celkem jich bylo zjištěno nejméně třicet dva.[44] Samci vydávají dlouhá volání, kterými lákají samice a imponují dalším samcům.[45] Jedinci obou pohlaví pak zastrašují případného soka nízkými hrdelními zvuky. V případě neklidu orangutani nasávají vzduch přes sevřené rty, což produkuje zvuk připomínající polibek. Mláďata v případě rozrušení vydávají měkké zvonivé zvuky.[46]
Potrava
Jídelníček orangutana se liší mezi jednotlivými měsíci. Ovoce tvoří 65 až 90 % potravy, běžně orangutan konzumuje například fíky a bananky hlavně ty černý. V nížinných oblastech preferuje lesy složené ze stromů patřících do čeledi dvojkřídláčovitých (Dipterocarpaceae), jež poskytují velké množství plodů. U orangutana bornejského bylo zjištěno, že konzumuje minimálně 317 různých druhů potravy včetně mladých listů, hmyzu, medu či ptačích holátek.[27][28] Během období zralosti velkých plodů orangutani získávají z potravy až 11 000 kalorií za den a v tuto dobu samice také rodí.[47]
Orangutani jsou považováni za jediného rozptylovače semen některých druhů rostlin včetně jedovaté rostliny Strychnos ignatii, produkující strychnin. Tento alkaloid nemá mimo nadměrné tvorby slin na tyto lidoopy vliv.[48]
U orangutanů byla zjištěna také takzvaná geofagie, konzumace půdy nebo hornin. Pro toto chování existují tři důvody: doplnění minerálních látek, zkonzumovaný jíl absorbuje některé toxické látky a pomáhá léčit střevní poruchy jako je průjem.[49]
Rozmnožování a vývoj
Samci orangutanů dospívají zhruba ve věku mezi osmi až patnácti lety. V tuto dobu jim plně sestupují varlata a jsou schopni se pářit. Hrdelní vak, lícní valy, dlouhá srst a schopnost hlasitého volání (sekundární pohlavní znaky) se plně vyvinou mezi 15. až 20. rokem života.[27] Vývoj těchto charakteristik závisí ve značné míře na nepřítomnosti rezidentního samce;[50] jeho volání vývin těchto znaků potlačuje.[43]
Samci bez výše zmíněných charakteristik a s těmito charakteristikami mají odlišnou strategii páření. Plně vyvinutí samci lákají samice charakteristickým dlouhým voláním.[45] Nevyvinutí samci většinou samice aktivně vyhledávají a poté je nutí k reprodukci. Obě tyto pářící strategie jsou úspěšné,[45] samice ale preferují plně vyvinuté samce, kteří je také chrání před útoky nevyvinutých samců.[41]
U samic orangutanů nastává první ovulace mezi 5,8 až 11,1 lety života, přičemž dříve proběhne u těch s větším množstvím tělesného tuku. Podobně jako u všech velkých lidoopů jsou během dospívání samice 1 až 4 roky neplodné. Menstruační cyklus trvá 22 až 30 dní. První potomky samice rodí ve věku 14 až 15 let,[27] březost trvá 233 až 265 dní.[30][51] Mezi narozeními mláďat jsou u samic v průměru osmileté intervaly; to je nejvíce mezi všemi lidoopy.[27] U orangutanů se na rozdíl od jiných primátů nevyskytuje infanticida, zřejmě také proto, že samice nezačne po smrti mláděte okamžitě ovulovat.[52]
Samice nejčastěji rodí jedno mládě, někdy i dvojčata, přičemž jedno váží 1420 až 2040 g.[30] Za život odchová maximálně čtyři potomky. Samec se do výchovy mláďat téměř nezapojuje. Většinu péče a socializaci provádí samice, mláďata jsou někdy socializována s pomocí staršího potomka.[53] První dva roky jsou mláďata na matce plně závislá, ta je s sebou nosí, krmí a spí s nimi v jednom hnízdě,[27] přičemž první čtyři měsíce se mládě jen drží matčina břicha. V dalších letech mláďata s matkou již netráví tolik času.[53]
Asi ve dvou letech se orangutanům zlepšují lezecké dovednosti a putují společně s dalšími jedinci svého druhu držící se za ruce po vrcholcích stromů.[53] Mezi 2 až 5 lety začnou dočasně opouštět svou matku, asi ve čtyřech letech jsou odstavena.[27] Orangutani se mohou dožít více než 30 let;[31] v divočině se jejich věk může vyšplhat až na 45 let a v zajetí na 59 let.[54]
Inteligence
00000000000000.1 Orangutani patří mezi nejinteligentnější primáty. Chápou stálost objektu (tj. že objekty existují, i když nejsou přítomny).[55] Při studii prováděné v ZOO v Lipsku byly dvěma orangutanům poskytnuty žetony, které směli s experimentátorem směnit za potravu, ale teprve, pokud si je nejprve vyměnili navzájem. Podobná ukázka vzájemné vědomé reciprocity byla předtím známá jen u lidí.[56] Jsou to také dobří stavitelé hnízd, kteří si dovedou postavit hnízdo během 5 až 6 minut. Při konstrukci si vybírají větve, které udrží jejich tělesnou hmotnost.[57]
Orangutani představují zajímavý paradox, co se užívání nástrojů týče. Zatímco v zajetí se užíváním nástrojů a manipulační dovedností vyrovnají šimpanzům, ve volné přírodě toto chování takřka není pozorováno. Důkaz o sofistikované výrobě nástrojů a jejich použití pochází z volné přírody z konce 20. století.[58] Orangutani sumaterští z oblasti Suaq Balimbing si z větviček vytvářeli nástroje, jež využívali k získávání potravy (pro vytahování hmyzu z dutin stromů a semen z plodů). Podle potřeby si je dovedli upravit, přičemž preferovali použití úchopem do úst.[59]
Primatolog Carel P. van Schaik a biologická antropoložka Cheryl D. Knottová zkoumali rozdíly ve využívání nástrojů v různých geograficky odlišených populacích. Orangutani sumaterští z oblasti Suaq Balimbing používali nástroje na vytahování hmyzu a semen častěji než jiné divoké populace. Pozorované rozdíly mohou být kulturního původu. Lidoopi vyskytující se v oblasti Suaq Balimbing žijí ve velkých skupinách a navzájem se tolerují, což vytváří dobré podmínky pro sociální přenos.[60][61] Další důkaz, že u sociálně žijících orangutanů je častěji pozorováno kulturní chování, pochází ze studie orangutanů dříve žijících v zajetí, kteří byli vysazeni na ostrově Kaja na Borneu.[62]
U orangutanů bornejských (poddruh P. pygmaeus wurmbii) žijících v provincii Tuanan bylo zase zjištěno používání nástrojů napomáhajících akustické komunikaci; využívají listy na zesílení svých zvuků.[62]
Studie o schopnosti orangutanů chápat symboly byla provedena v Kalifornii mezi lety 1973 až 1975 zoologem Garym L. Shapirem, který pracoval s orangutaní samicí Aazk. Použita byla metoda psychologa Davida Premacka vyvinutá pro šimpanzí samici Sarah, kterou učil jazykovým dovednostem pomocí plastových žetonů.[63] Shapiro ve výzkumech pokračoval u divoce žijících orangutanů (avšak pocházejících původně ze zajetí) v národním parku Tanjung Puting na ostrově Borneo mezi lety 1978–1980. Během této doby Shapiro učil orangutany znakové řeči s použitím technik, kterými se učila šimpanzice Washoe.[64] Jedna samice chovaná Shapirem doma se naučila téměř čtyřicet znaků[64] (pro srovnání: výše zmíněná šimpanzice Washoe jich ovládala kolem 250).[65]
Predátoři, parazité a nemoci
Mezi přirozené nepřátele orangutanů patří pardáli ostrovní (Neofelis diardi), dhoulové (Cuon alpinus) či krokodýli. Na Sumatře je úhlavním přirozeným nepřítelem orangutanů tygr (Panthera tigris);[27] jeho absence na Borneu může být důvodem, proč zde orangutani žijí častěji na zemi než orangutani sumaterští.[66] Na základě studie z roku 2007 bylo u divoce a polodivoce žijících orangutanů zjištěno z 376 vzorků výkalů celkem 13 různých parazitů, jednalo se například o trichomonády náležící k druhu Dientamoeba fragilis či měňavky Entamoeba hartmanni. Parazitární nákaze mohou dopomáhat některé vnější faktory, jako je například nedostatek výživného ovoce a další. Podle studie z roku 2017, která objevila další, doposud vědecky nepopsané, druhy parazitů, jsou orangutani chovaní v zajetí pro následné vypuštění do volné přírody častěji napadáni parazity a mohou poté sloužit jako přenašeči na jedince ve volné přírodě. Vzhledem k malé populaci může mít podobná infekce velký dopad. Předpokládá se, že orangutani se mohou částečně napadení parazity bránit pojídáním rostlin, které potom působí jako přírodní antiparazitika.[67][68] O chorobách, které orangutany postihují, zatím nebyly zjištěny všechny potřebné informace. Vyskytnout se mohou nemoci respiračního systému, salmonelóza, malárie či tuberkulóza.[69]
Vztah s lidmi
Ohrožení
Všechny tři druhy orangutanů jsou hodnoceny Mezinárodním svazem ochrany přírody jako kriticky ohrožené a také jsou zapsány na Úmluvu o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin, příloha I.[70][71][72]
Primárním nebezpečím pro orangutany je ztráta jejich přirozeného prostředí. Mezi lety 1973 až 2010 bylo na Borneu vykáceno hlavně kvůli těžbě dříví a přeměně na zemědělskou půdu 39 % lesů, na Sumatře bylo mezi lety 1985 až 2007 zničeno 60 % lesů. Až z 88 % jde o ilegální ničení, jak kvůli těžbě dřeva, tak za účelem vytváření plantáží palmy olejné.[73] Na samotné kácení a s tím související úbytek přirozeného prostředí orangutanů se nabalují další problémy. Orangutani vycházející z lesů a pronikající na plantáže jsou vesničany zabíjeni, ať už jako zdroj masa či jako zemědělští škůdci.[74][75] Vypalování lesů se často rozšíří v rozsáhlé nekontrolované požáry, při kterých opět hyne mnoho orangutanů.[76] Ilegální kácení se nevyhýbá ani chráněným oblastem, podle správy Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) z roku 2007 bylo ve větší či menší míře zasaženo 37 z 41 indonéských národních parků.[77]
V roce 2007 vyhlásila indonéská vláda desetiletý plán, který měl ilegální odlesňování omezit a pokles počtů v orangutaních populacích zastavit.[78] V praxi se však cíle nepodařilo naplnit.[79] Od roku 2011 platí oficiální moratorium na vydávání nových těžebních koncesí, tempo odlesňování se však nedaří zpomalit.[80] Pozitivní vliv však může mít chování velkých nadnárodních korporací, hlavních odběratelů palmového oleje, jako Procter & Gamble či McDonald's, které se v letech 2014–2015 pod tlakem světové veřejnosti zavázaly, že budou odebírat suroviny pouze od společností, které nemají nic společného s ilegálním kácením a vypalováním pralesů.[81]
Na Sumatře i Borneu působí řada dobrovolných ochranářských organizací, jejichž vliv je ovšem omezený. Vládní ochrana se potýká s řadou problémů. Kromě nedostatku financí a lidských zdrojů hraje zásadní roli i rozsáhlá korupce na nejrůznějších úrovních státní správy.[82] Dalším problémem je přístup prostých vesničanů, pro které je ilegální kácení pralesů často jediným zdrojem příjmů.[83]
Orangutany ve značné míře ohrožuje i ilegální lov.[70][71] Pytláci vydělávají především na prodeji mláďat zabitých orangutanů.[75] Chov těchto lidoopů jako domácích zvířat je v jihovýchodní Asii poměrně oblíbený,[7][75] mimo to se jejich kosti prodávají jako suvenýry.[84] Prostými vesničany jsou orangutani často loveni i pro maso. Na Borneu představuje právě ilegální lov hlavní příčinu poklesu zdejší populace orangutanů – ročně je jich uloveno až několik tisíc.[70] V menší míře probíhá ilegální lov i na Sumatře.[71]
Mezi lety 1950–2010 se snížil počet bornejských orangutanů o 60 % a v letech 2010 až 2025 je očekáván pokles o dalších 22 %.[70] Největší zbývající populace se vyskytuje v okolí řeky Sabangau.[85] U populace orangutana sumaterského se očekává, že pokud se nezmění sestupný trend, mezi lety 1985–2060 poklesne o 80 %.[71] Jen v nejsevernější provincii Aceh se od roku 1994 do roku 1999 snížil počet orangutanů z více než 5300 na 2500 jedinců.[86]
Na světě žije podle odhadu z roku 2016 14 613 sumaterských orangutanů.[71] Odhad na základě rozlohy obyvatelného habitatu z roku 2004 předpokládal existenci asi 55 000 bornejských orangutanů; roku 2012 však byla předpokládaná rozloha habitatu výrazně navýšena, což by znamenalo populaci o asi 104 700 jedincích.[70] Výše zmíněný akční plán indonéské vlády z roku 2007 vyčíslil celkovou populaci na 61 234 orangutanů, z toho 54 567 na ostrově Borneo.[87] Populace nejnověji objeveného orangutana tapanulijského je odhadována na 800 jedinců.[2]
Ochrana
Orangutan sumaterský je přísně chráněn indonéským zákonem 5/1990, jakož i mezinárodními právními předpisy. Pro jeho zachování je nicméně důležitá především ochrana lesa. Hlavní areál výskytu většiny sumaterských orangutanů představuje oblast Leuser (včetně Národního parku Gunung Leuser) v Acehu.[71] Orangutan bornejský je chráněn podle malajských a indonéských zákonů, jeho přirozené prostředí však z větší části nepodléhá zvláštní ochraně, přičemž pro jeho zachování je také třeba ochrany velkých lesních oblastí.[70] O zachování orangutanů se starají některé organizace, z nichž největší je Bornean Orangutan Survival Foundation, jíž založil v roce 1991 ochránce přírody Willie Smits. BOSF úzce spolupracuje s indonéským ministerstvem lesnictví i místními komunitami a pečuje o několik stovek orangutanů. Dalšími významnými organizacemi, jejichž cílem je ochrana orangutanů, jsou například australská Borneo Orangutan Survival či Sumatran Orangutan Conservation Program (SOCP), která se soustředí na ochranu sumatránských orangutanů.[88][89]
V zajetí jsou orangutani chováni ve speciálních pavilonech o teplotě 23 až 26 °C a vlhkosti vzduchu 80–90 %. Trpí sklony k obezitě, proto je doporučeno krmit je pětkrát denně nekalorickou potravou.[90] K roku 2011 bylo evidováno 987 jedinců v 217 institucích.[91]
V českých zoologických zahradách chová orangutana například Zoologická zahrada Praha (druh sumaterský), orangutan jménem Kama se zde narodil v roce 1971 a jednalo se o první narozené mládě orangutana v české zoo.[92] Zoologická zahrada Ústí nad Labem vlastní orangutany bornejské[93] a jednoho křížence orangutana.[94] Rovněž v ZOO Dvůr Králové jsou chování bornejští orangutani a k roku 2015 se zde narodilo dvanáct mláďat.[95]
V kultuře
Orangutani byli známí domorodcům Sumatry a Bornea po tisíciletí. Někteří je lovili pro obživu, pro jiné komunity však toto chování znamenalo tabu.[96] Ve středu Bornea podle pověr přináší smůlu podívat se orangutanovi do obličeje tváří v tvář. Některé lidové příběhy pojednávají o orangutanech, kteří s lidmi kopulují a unáší je;[3] známy jsou i příběhy, ve kterých jsou muži svedeni samicemi orangutanů.[4]
Evropané objevili existenci orangutanů možná již v 17. století[3] a během století devatenáctého je značně pronásledovali.[97] První přesný popis poskytl nizozemský anatom Petrus Camper.[98]
O chování těchto lidoopů bylo dlouho známo málo informací; biologii orangutanů začala podrobněji studovat teprve odbornice na primáty Birutė Galdikas.[99] Když v roce 1971 dorazila na ostrov Borneo, usadila se zde v primitivní chatrči, ale i přes potíže zde zůstala více než 30 let, začala orangutany obhajovat a podporovat ochranu ubývajících deštných lesů. Galdikas se rovněž starala o mnoho osiřelých orangutanů.[100]
Ve folklorních příbězích obyvatel Sumatry a Bornea ale i v populární kultuře přetrvával názor, že samce orangutanů přitahují ženy a někdy je dokonce i znásilňují.[101] Jediný neoficiální záznam o sexuálně motivovaném útoku pochází od primatoložky Birutė Galdikas, kdy došlo k napadení jejího kuchaře samcem orangutana.[102] Tento orangutan byl však chován v zajetí, proto možná špatně identifikoval druh; nucená kopulace je pářící strategií plně nevyvinutých orangutaních samců.[101] Z roku 2003 naopak pochází zpráva, kdy byla jedna orangutaní samice, později pojmenovaná Pony, ve vesnici Kareng Pangi využívána ve zdejším nevěstinci.[103]
V povídce Vraždy v ulici Morgue amerického básníka a spisovatele Edgara Allana Poea vystupuje orangutan jako vrah.[104]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Orangutan na anglické Wikipedii.
- ↑ a b NATER, Alexander, et al.. Morphometric, Behavioral, and Genomic Evidence for a New Orangutan Species. S. 1–12. Current Biology [online]. Elsevier Inc., 2. listopad 2017. Svazek 27, s. 1–12. Online před tiskem. Dostupné online. PDF [1]. ISSN 0960-9822. DOI 10.1016/j.cub.2017.09.047. (anglicky)
- ↑ a b c ČTK. Na Sumatře objevili nový druh orangutana. Novinky.cz [online]. 3. listopad 2017. Dostupné online.
- ↑ a b c Payne & Prudente 2008, s. 68.
- ↑ a b Payne & Prudente 2008, s. 71.
- ↑ Online Etymology Dictionary. www.etymonline.com [online]. [cit. 2017-04-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Voznice: LEDA, 2001, 2012. 752 s. ISBN 978-80-7335-296-7. Heslo orangutan, s. 431.
- ↑ a b VIERINGOVÁ, Kerstin; KNAUER, Roland. Ohrožené druhy zvířat. Překlad Helena Kholová. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2012. 304 s. ISBN 978-80-242-3180-8. Kapitola Asie, s. 116–118.
- ↑ a b c MAHDI, Waruno. Malay words and Malay things : lexical souvenirs from an exotic archipelago in German publications before 1700. Wiesbaden: Harrassowitz, 2007. 396 s. ISBN 978-3-447-05492-8. S. 170–181. (anglicky)
- ↑ orangutan (n.) [online]. Online Etymology Dictionary [cit. 2017-06-04]. Dostupné online.
- ↑ DELLIOS, Paulette. A lexical odyssey from the Malay World. Journal of Pidgin and Creole Languages. 2008. (anglicky)
- ↑ TAN, Peter. Malay loan words across different dialects of English. English Today. 1998-10-01, roč. 14, čís. 4, s. 44–50. Dostupné online [cit. 2017-04-23]. ISSN 1474-0567. DOI 10.1017/S026607840001052X. (anglicky)
- ↑ orangutan [online]. alphaDICTIONARY [cit. 2017-04-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CANNON, Garland. Malay(sian) Borrowings in English. American Speech. 1992-01-01, roč. 67, čís. 2, s. 134–162. Dostupné online [cit. 2017-04-23]. DOI 10.2307/455451. (anglicky)
- ↑ TAYLOR, Andrea Beth; GOLDSMITH, Michele Lynn. Gorilla biology : a multidisciplinary perspective. Cambridge: Cambridge University Press, 2003. ISBN 0521792819, ISBN 9780521792813. (anglicky)
- ↑ CRIBB, R. B. & kol. Wild man from Borneo : a cultural history of the orangutan. Honolulu: University of Hawaiʻi Press, 2014. 318 s. ISBN 978-0-8248-3714-3. S. 20–25. (anglicky)
- ↑ Payne a Prudente 2008, s. 53.
- ↑ BRANDON-JONES, D.; EUDEY, A. A.; GEISSMANN, T. Asian Primate Classification. International Journal of Primatology. 2004-02-01, roč. 25, čís. 1, s. 97–164. Dostupné online [cit. 2017-04-23]. ISSN 0164-0291. DOI 10.1023/B:IJOP.0000014647.18720.32. (anglicky)
- ↑ SCHWARTZ, Jeffrey; LONG, Vu The; NGUYEN, Lan. & kol. A review of the Pleistocene hominoid fauna of the Socialist Republic of Vietnam (excluding Hylobatidae). Anthropological papers of the AMNH. 1995-01-01, čís. 76. Dostupné online [cit. 2017-04-23]. (anglicky)
- ↑ MILTON, Joseph. Orang-utans join the genome gang. Nature News. 2011-01-26. Dostupné online [cit. 2017-04-23]. DOI 10.1038/news.2011.50. (anglicky)
- ↑ O'BRIEN, S. J.; MENNINGER, J. C.; NASH, W. G. Atlas of mammalian chromosomes. Hoboken: Wiley-Liss, 2006. 714 s. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c VANČATA, Václav. Primatologie, díl 2: Catarrhina - opice a lidoopi. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2003. S. 128–138.
- ↑ VRTIŠKA, Ondřej. Třetí druh orangutana. S. 681. Vesmír [online]. 4. prosinec 2017. Svazek 96, čís. 2017/12, s. 681. Dostupné online. ISSN 1214-4029.
- ↑ PAYNE, J.; PRUDENTE, C. Orangutans : behavior, ecology, and conservation. London: New Holland Publishers, 2008. ISBN 0-262-16253-9. S. 50. (anglicky) [Dále jen Payne & Prudente].
- ↑ University of Copenhagen. Extinct giant ape directly linked to the living orangutan. Phys.Org [online]. 13. listopad 2019. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WELKER, Frido; RAMOS-MADRIGAL, Jazmín; KUHLWILM, Martin, et al. Enamel proteome shows that Gigantopithecus was an early diverging pongine. Nature [online]. Springer Nature Limited, 13. listopad 2019. Online před tiskem. Dostupné online. Dostupné také na: [2]. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/s41586-019-1728-8. PMID 31723270. (anglicky)
- ↑ a b c d Orangutan Fact Sheet. library.sandiegozoo.org [online]. [cit. 2017-04-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-10-24. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n Primate Factsheets: Orangutan (Pongo) Taxonomy, Morphology, & Ecology. pin.primate.wisc.edu [online]. [cit. 2017-04-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b GALDIKAS, Biruté M. F. Orangutan diet, range, and activity at Tanjung Puting, Central Borneo. International Journal of Primatology. 1988-02-01, roč. 9, čís. 1, s. 1–35. Dostupné online [cit. 2017-04-23]. ISSN 0164-0291. DOI 10.1007/BF02740195. (anglicky)
- ↑ a b c d Orangutan [online]. seaworld.org [cit. 2017-06-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d GROVES, Colin P. Pongo pygmaeus. Mammalian Species. 1971-01-19, čís. 4, s. 1–6. Dostupné online [cit. 2017-04-23]. ISSN 0076-3519. DOI 10.2307/3503852. (anglicky)
- ↑ a b c d Payne a Prudente 2008, s. 14.
- ↑ WINKLER, Linda A. Morphology and relationships of the orangutan fatty cheek pads. American Journal of Primatology. 1989-01-01, roč. 17, čís. 4, s. 305–319. Dostupné online [cit. 2017-04-23]. ISSN 1098-2345. DOI 10.1002/ajp.1350170405. (anglicky)
- ↑ kar. Vědci objevili neznámý druh orangutana. Už teď je ohrožený [online]. Česká televize, 2017-11-03 [cit. 2017-11-06]. Dostupné online.
- ↑ NATER, Alexander, et al.. Morphometric, Behavioral, and Genomic Evidence for a New Orangutan Species. S. 1–12. Current Biology [online]. Elsevier Inc., 2. listopad 2017. Svazek 27, s. 1–12. Online před tiskem. Dostupné online. PDF [3]. ISSN 0960-9822. DOI 10.1016/j.cub.2017.09.047. (anglicky)
- ↑ SCHWARTZ, Jeffrey H. Orang-utan biology. New York: Oxford University Press, 1988. 383 s. ISBN 0-19-504371-5. S. 301. (anglicky)
- ↑ Payne a Prudente 2008, s. 15.
- ↑ SCHWARTZ, Jeffrey. The Red Ape: Orangutans and Human Origins. Cambridge: Westview Press, 1987. Dostupné online. ISBN 0-8133-4064-0. S. 286. (anglicky)
- ↑ KOLEKTIV. Orangutans: geographic variation in behavioral ecology and conservation. Oxford: Oxford University Press, 2009. Dostupné online. ISBN 978-0-19-921327-6. S. 270–275. (anglicky)
- ↑ https://www.nationalgeographic.com/science/phenomena/2012/04/16/how-orangutan-engineers-build-safe-and-comfortable-treetop-beds/
- ↑ TE BOEKHORST, Irenaueus J. A.; SCHÜRMANN, Chris L.; SUGARDJITO, Jito. Residential status and seasonal movements of wild orang-utans in the Gunung Leuser Reserve (Sumatera, Indonesia). Animal Behaviour. 1990-06-01, roč. 39, čís. 6, s. 1098–1109. Dostupné online [cit. 2017-04-23]. DOI 10.1016/S0003-3472(05)80782-1. (anglicky)
- ↑ a b FOX, ElizaBeth A. Female tactics to reduce sexual harassment in the Sumatran orangutan (Pongo pygmaeus abelii). Behavioral Ecology and Sociobiology. 2002-07-01, roč. 52, čís. 2, s. 93–101. Dostupné online [cit. 2017-04-23]. ISSN 0340-5443. DOI 10.1007/s00265-002-0495-x. (anglicky)
- ↑ SINGLETON, Ian; SCHAIK, Carel P. van. The Social Organisation of a Population of Sumatran Orang-Utans. Folia Primatologica. Roč. 73, čís. 1, s. 1–20. Dostupné online [cit. 2017-04-23]. DOI 10.1159/000060415. (anglicky)
- ↑ a b c DELGADO, Roberto A.; VAN SCHAIK, Carel P. The behavioral ecology and conservation of the orangutan (Pongo pygmaeus): A tale of two islands. Evolutionary Anthropology: Issues, News, and Reviews. 2000-01-01, roč. 9, čís. 5, s. 201–218. Dostupné online [cit. 2017-04-23]. ISSN 1520-6505. DOI 10.1002/1520-6505(2000)9:53.0.CO;2-Y. (anglicky)
- ↑ Orangutan [online]. San Diego Zoo [cit. 2017-04-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c UTAMI, Sri Suci; GOOSSENS, Benoît; BRUFORD, Michael W. Male bimaturism and reproductive success in Sumatran orang-utans. Behavioral Ecology. 2002-09-01, roč. 13, čís. 5, s. 643–652. Dostupné online [cit. 2017-04-23]. ISSN 1045-2249. DOI 10.1093/beheco/13.5.643. (anglicky)
- ↑ Vocal Repertoire. orangutanrepublik.org [online]. 2011-09-14 [cit. 2017-04-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
- ↑ For orangutans, less food means lowered fertility. The Jakarta Post. Dostupné online [cit. 2017-04-23]. (anglicky)
- ↑ VERNE, Simon. Adaptations in the Animal Kingdom. Bloomington, Indiana: Xlibris Corporation, 2010. ISBN 1-4500-3364-4. S. 102. (anglicky)
- ↑ HIGHFIELD, Roger. Science: monkeys were the first doctors. Telegraph.co.uk. Dostupné online [cit. 2017-04-23]. (anglicky)
- ↑ SCHÜRMANN, Chris L.; HOOFF, Jan A. R. A. M. van. Reproductive strategies of the orang-utan: New data and a reconsideration of existing sociosexual models. International Journal of Primatology. 1986-06-01, roč. 7, čís. 3, s. 265–287. Dostupné online [cit. 2017-04-23]. ISSN 0164-0291. DOI 10.1007/BF02736392. (anglicky)
- ↑ KHOLOVÁ, Helena; KNOTKOVÁ, Libuše; KNOTKA, Jaromír. Mláďata z království divočiny. [s.l.]: [s.n.] 208 s. ISBN 80-7306-215-1. S. 48–49.
- ↑ BEAUDROT, Lydia H.; KAHLENBERG, Sonya M.; MARSHALL, Andrew J. Why male orangutans do not kill infants. Behavioral Ecology and Sociobiology. 2009-09-01, roč. 63, čís. 11, s. 1549–1562. Dostupné online [cit. 2017-04-23]. ISSN 0340-5443. DOI 10.1007/s00265-009-0827-1. PMID 19701484. (anglicky)
- ↑ a b c SODARO, Carol. Orangutan species survival plan husbandry manual. Chicago: Chicago Zoological Park, 1997. S. 59–66. (anglicky)
- ↑ Animal Info - Orang-utan [online]. Animal Info, rev. 3.6. 2006 [cit. 2017-06-06]. Dostupné online.
- ↑ DEANER, Robert O.; VAN SCHAIK, Carel P.; JOHNSON, Valen. Do Some Taxa Have Better Domain-General Cognition than others? A Meta-Analysis of Nonhuman Primate Studies. Evolutionary Psychology. 2006-01-01, roč. 4, čís. 1, s. 147470490600400114. Dostupné online [cit. 2017-04-23]. ISSN 1474-7049. DOI 10.1177/147470490600400114. (anglicky)
- ↑ DUFOUR, V.; PELÉ, M.; NEUMANN, M. Calculated reciprocity after all: computation behind token transfers in orang-utans. Biology Letters. 2009-04-23, roč. 5, čís. 2, s. 172–175. Dostupné online [cit. 2017-04-23]. ISSN 1744-9561. DOI 10.1098/rsbl.2008.0644. PMID 19126529. (anglicky)
- ↑ Orangutan Sangat Cerdas Soal Konstruksi. Pikiran Rakyat. 2012-04-17. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-24. (indonésky) Archivováno 24. 4. 2017 na Wayback Machine.
- ↑ SCHAIK, C. P. van; FOX, E. A.; SITOMPUL, A. F. Manufacture and use of tools in wild Sumatran orangutans. Naturwissenschaften. 1996-04-01, roč. 83, čís. 4, s. 186–188. Dostupné online [cit. 2017-04-23]. ISSN 0028-1042. DOI 10.1007/BF01143062. (anglicky)
- ↑ FOX, E. A.; SITOMPUL, A. F.; VAN SCHAIK, C. P. Intelligent tool use in wild Sumatran orangutans. Cambridge: Cambridge University Press, 1999. Dostupné online. ISBN 978-0-521-03193-6. S. 99–116. (anglicky)
- ↑ O’MALLEY, Robert C.; MCGREW, W.C. Oral Tool Use by Captive Orangutans (Pongo pygmaeus). Folia Primatologica. Roč. 71, čís. 5, s. 334–341. Dostupné online [cit. 2017-04-23]. DOI 10.1159/000021756. (anglicky)
- ↑ VAN SCHAIK, Carel P.; KNOTT, Cheryl D. Geographic variation in tool use on Neesia fruits in orangutans. American Journal of Physical Anthropology. 2001-04-01, roč. 114, čís. 4, s. 331–342. Dostupné online [cit. 2017-04-23]. ISSN 1096-8644. DOI 10.1002/ajpa.1045. (anglicky)
- ↑ a b RUSSON, Anne E.; HANDAYANI, Dwi Putri; KUNCORO, Purwo. Orangutan leaf-carrying for nest-building: Toward unraveling cultural processes. Animal Cognition. 2007-04-01, roč. 10, čís. 2, s. 189–202. Dostupné online [cit. 2017-04-23]. ISSN 1435-9448. DOI 10.1007/s10071-006-0058-z. (anglicky)
- ↑ SHAPIRO, Garry. Teaching linguistics concepts to a juvenile orangutan. , 1975. Masters Thesis. California State University. . (anglicky)
- ↑ a b SHAPIRO, Gary L. Sign acquisition in a home-reared/free-ranging orangutan: Comparisons with other signing apes. American Journal of Primatology. 1982-01-01, roč. 3, čís. 1–4, s. 121–129. Dostupné online [cit. 2017-04-23]. ISSN 1098-2345. DOI 10.1002/ajp.1350030111. (anglicky)
- ↑ PERRY, Nick. “Signing” chimp Washoe broke language barrier. The Seattle Times [online]. 2007-11-01 [cit. 2017-04-29]. (anglicky)
- ↑ VAN SCHAIK, C.; MACKINNON, J. Orangutans. In: MACDONALD, D. The Encyclopedia of Mammals. 2. vyd. Oxford: Oxford University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-87196-871-1. S. 420–423. (anglicky)
- ↑ NURCAHYO, Wisnu; KONSTANZOVÁ, Veronika; FOITOVÁ, Ivona. Parasites of orangutans (primates: ponginae): An overview. American Journal of Primatology. June 2017, roč. 79, čís. 6. Dostupné online [cit. 2017-06-04]. ISSN 1098-2345. DOI 10.1002/ajp.22650. PMID 28345757.
- ↑ Parasites & Disease [online]. orangutanrepublik.org [cit. 2017-06-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-07-08. (anglicky)
- ↑ DENCH, Rosalie. Important Diseases of Rehabilitant Orangutans Clinical Aspects of Epidemiology, Diagnosis and Treatment [online]. www.orangutanssp.org [cit. 2017-06-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f Pongo pygmaeus (Bornean Orangutan). www.iucnredlist.org [online]. [cit. 2017-04-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f Pongo abelii (Sumatran Orangutan). www.iucnredlist.org [online]. [cit. 2017-04-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ NOWAK, M. G. & kol. Pongo tapanuliensis. IUCN Red List of Threatened Species [online]. [cit. 2019-11-22]. Dostupné online.
- ↑ NELLERMANN, Christian, a kol. The Last Stand of Orangutan [online]. United Nations Environment Programme (UNEP), 2007-02-06 [cit. 2017-04-27]. S. 6. [dále jen UNEP]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ UNEP, s. 9
- ↑ a b c The Illegal Trade in Orangutans [online]. Orang Utan Republik Foundation [cit. 2017-04-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-07-08. (anglicky)
- ↑ UNEP, s. 31-32.
- ↑ UNEP, s. 18.
- ↑ Orangutan Indonesia: Conservation Strategies and Action Plan 2007-2017 [online]. The Ministry of Forestry, Republic of Indonesia, 2009 [cit. 2017-04-27]. Dostupné online. (anglicky)(indonésky)
- ↑ SATRIASANTI, Fidelis E. Indonesia mulls revision of orangutan conservation plan [online]. Earth Journalism Network, 2016-08-11 [cit. 2017-04-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BUTLER, Rhett A. Despite moratorium, Indonesia now has world’s highest deforestation rate [online]. Mongabay.com, 2014-06-29 [cit. 2017-04-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Pledges by Big Industry Give Indonesian Forests, Endangered Orangutans, a Chance to Thrive [online]. Arcus Foundation, 2015-09-01 [cit. 2017-04-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ UNEP, s. 42.
- ↑ MAYELL, Hillary. Wild Orangutans: Extinct by 2023? [online]. National Geographic News, 2004-03-09 [cit. 2017-04-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Stop orangutan skull trade. www.antaranews.com [online]. [cit. 2017-04-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CHEYNE, Susan M.; THOMPSON, Claire J. H.; PHILLIPS, Abigail C. Density and population estimate of gibbons (Hylobates albibarbis) in the Sabangau catchment, Central Kalimantan, Indonesia. Primates. 2008-01-01, roč. 49, čís. 1, s. 50–56. Dostupné online [cit. 2017-04-23]. ISSN 0032-8332. DOI 10.1007/s10329-007-0063-0. (anglicky)
- ↑ https://zpravy.idnes.cz/v-indonesii-hynou-tisice-orangutanu-dv0-/zpr_archiv.aspx?c=990524_194806_zviratko_jup
- ↑ Orangutan Action Plan 2007–2017 [online]. Government of Indonesia, 2007 [cit. 2017-04-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ 10 Outstanding Organizations Working to Save Endangered Orangutans. One Green Planet. Dostupné online [cit. 2017-04-24]. (anglicky)
- ↑ Willie Smits [online]. Masarang Foundation [cit. 2020-10-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BioLib.cz – Pongo [online]. BioLib.cz. Dostupné online.
- ↑ 2011 INTERNATIONAL STUDBOOK of the ORANGUTAN. Minnesota, Como Zoo: WAZA, 2012. Dostupné online. S. 7. (anglicky)
- ↑ Orangutan sumaterský - lexikon zvířat [online]. www.zoopraha.cz [cit. 2017-05-10]. Dostupné online.
- ↑ orangutan bornejský (Pongo pygmaeus pygmaeus) [online]. Zoologická zahrada Ústí nad Labem [cit. 2017-05-10]. Dostupné online.
- ↑ orangutan (kříženec) (Pongo pygmaeus) [online]. Zoologická zahrada Ústí nad Labem [cit. 2017-05-10]. Dostupné online.
- ↑ orangutan bornejský - Pongo pygmaeus [online]. ZOO Dvůr Králové [cit. 2017-05-10]. Dostupné online.
- ↑ Payne & Prudente 2008, s. 66.
- ↑ Payne & Prudente 2008, s. 65.
- ↑ Payne & Prudente 2008, s. 64.
- ↑ WAAL;, Frans B. M. De. The Loneliest of Apes. The New York Times. 1995-01-29. Dostupné online [cit. 2017-04-24]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
- ↑ BIRUTĖ, Galdikas. Orangutans, Indonesia's "People of the Forest". National Geographic Magazine. 1975, s. 444–473. (anglicky)
- ↑ a b VAN SCHAIK, C. Among Orangutans: Red Apes and the Rise of Human Culture. Cambridge, MA: Harvard University Press, 2004. Dostupné online. S. 88. (anglicky)
- ↑ WRANGHAM, Richard W.; PETERSON, Dale. Demonic males : apes and the origins of human violence. Boston: Houghton Mifflin, 1996. Dostupné online. ISBN 978-0-395-69001-7. S. 137. (anglicky)
- ↑ The Horrifying Story Of A Sex Slave Orangutan. IFLScience. Dostupné online [cit. 2017-04-27]. (anglicky)
- ↑ KUŠOVÁ, Tereza. Prvním vrahem v detektivním románu byl orangutan [online]. Novinky.cz, 2011 [cit. 2017-04-27]. Dostupné online.
Literatura
- PAYNE, J.; PRUDENTE, C. Orangutans : behavior, ecology, and conservation. London: New Holland Publishers, 2008. ISBN 0-262-16253-9.
- VIERINGOVÁ, Kerstin; KNAUER, Roland. Ohrožené druhy zvířat. Překlad Helena Kholová. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2012. 304 s. ISBN 978-80-242-3180-8. Kapitola Asie, s. 116–118.
- VANČATA, Václav. Primatologie, díl 2: Catarrhina - opice a lidoopi. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2003. S. 128–138.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu orangutan na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo orangutan ve Wikislovníku
- Taxon Pongo ve Wikidruzích
- Primate Factsheets: Orangutan (Pongo) Taxonomy, Morphology, & Ecology. pin.primate.wisc.edu [online]. [cit. 2017-04-23]. Dostupné online. (anglicky)
- SODARO, Carol. Orangutan Husbandry Manual: Species Survival Plan [online]. Chicago Zoological Society [cit. 2017-04-26]. Dostupné online. (anglicky)
- BioLib.cz – Pongo [online]. BioLib.cz. Dostupné online.