Rižský mír: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Přidáno 35 bajtů ,  před 2 měsíci
m
robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy
m (typi)
m (robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy)
 
[[Soubor:Rzeczpospolita 1938.svg|thumbnáhled|rightvpravo|upright=1.4|Hranice mezi Polskem a Ruskem po uzavření Rižského míru ]]
'''Rižský mír''' neboli Rižská smlouva (polsky: ''Traktat Ryski'') byl podepsán v lotyšské [[Riga|Rize]] 18. března [[1921]] mezi [[Druhá Polská republika|Polskem]] a [[Ruská sovětská federativní socialistická republika|sovětským Ruskem]], a ukončil tak [[Polsko-sovětská válka|polsko-sovětskou válku]].
 
== Předcházející události ==
{{Podrobně|Polsko-sovětská válka}}
 
Válka probíhala od února [[1919]] a po částečných oboustranných úspěších eskalovala [[Bitva u Varšavy (1920)|bitvou u Varšavy]] a [[Bitva na řece Němen|bitvou u Němenu]] v srpnu a září [[1920]]. Po dvou drtivých porážkách přišli bolševici o téměř celou armádu. Hrozba další polské ofenzívy je donutila požádat o mírová jednání. Poláci nabídku k míru přijali, protože byli jednak tlačeni [[Společnost národů|Společností národů]] k ukončení bojů, jednak kontrolovali většinu požadovaných území a v neposlední řadě byla polská armáda po dlouhých bojích na pokraji vyčerpání.
 
== Průběh jednání ==
[[Soubor:Dabski i delegacja 1920.jpg|thumbnáhled|rightvpravo|upright=1.4|Polská delegace v Rize (odleva sedící: Władysław Kiernik, plk. Kuliński, Jan Dabski, Stanisław Grabski, Leon Wasilewski, stojící: Wichliński, Witold Kamieniecki, Norbert Barlicki, Adam Mieczkowski, Waszkiewicz)]]
 
První jednání započala 17. srpna 1920 v [[Minsk]]u, ale po masivním polském protiútoku se přesunula do lotyšské Rigy, kde pokračovala 21. září 1920. Sověti navrhli dvě možné podoby smlouvy. První 21. září a druhou 28. září. Polská delegace svoje požadavky předložila 2. října. O tři dny později Sověti navrhli změny v polském návrhu, které byly polskou stranou přijaty. Příměří bylo podepsáno 12. října a vešlo v platnost 18. října 1920. Za Poláky podepsal smlouvu o příměří [[Jan Dąbski]] a za Sověty [[Adolf Abramovič Joffe]].
Díky polským vojenským úspěchům musela sovětská delegace udělat několik velkých ústupků, co se týče konečných hranic. Poláci požadovali území, kde polská menšina tvořila více než 30% obyvatelstva. Další území se stala vnitřní politickou diskuzí mezi Národními demokraty, kteří měli podporu ve středním a západním Polsku a politiky podporující [[Józef Piłsudski|generála Piłsudského]], kteří měli své pozice právě na východě země. Kdyby východní území Ukrajiny a Běloruska připadla Polsku, Národní demokraté by nikdy nevyhráli volby. Nakonec tak města jako [[Minsk]] a [[Kamenec Podolský]] připadla sovětskému Rusku.
 
Jednání mezi delegacemi se velice vlekla, a to hlavně díky bolševické neochotě podepsat konečný dokument. Však sovětské vedení se začalo potýkat s rostoucími nepokoji a povstáními v samotném Rusku ([[Kronštadtské povstání]], [[Tambovské povstání]]). [[Vladimir Iljič Lenin|Lenin]] tak nařídil diplomatům urychlené podepsání smlouvy. Smlouva byla podepsána 18. března [[1921]] a jejím výsledkem bylo rozdělení sporných území na Ukrajině a Bělorusku mezi Polsko a sovětské Rusko.
 
== Podmínky smlouvy ==
Smlouva obsahuje 26 článků. Polsko podle ní mělo obdržet peněžní kompenzaci 30 miliónů [[rubl]]ů ve zlatě za ekonomický přínos polských území Rusku po [[dělení Polska]] (tato suma nebyla Polsku nikdy vyplacena). Dále Rusko muselo předat Polsku železniční materiál (lokomotivy, vagóny atd.) v hodnotě 29 miliónů rublů. Do Polska se měly z Ruska vrátit veškeré polské národní poklady, který byly z polských území odvezeny od roku 1772. Jednalo se mezi jinými o Jagelonskou [[Tapiserie|tapiserii]] a knihy z knihovny Załuských ve Varšavě. Obě strany se zřekly nároků na válečné reparace a zavázaly k výměně zajatců.
 
Třetí článek stanovil, že teritoriální požadavky mezi Polskem a Litvou budou řešeny mezi těmito státy (jednalo se o území okolo [[Vilnius]]u, viz [[polsko-litevská válka]]). Článek 6 stanovil možnosti svobodné volby občanství na obou stranách hranice. Článek 7 zaručoval všem menšinám svobodný rozvoj, používání jejich mateřského jazyka a provozování jejich náboženství.
 
== Následné události ==
[[Soubor:Caricature for Riga Peace 1921.png|thumbnáhled|upright=1.4|Karikatura dělení Běloruska mezi Polsko a Rusko s nápisem: ''Pryč s hanebným rižským dělením! Ať žije svobodné, nedělitelné, rolnické Bělorusko!'']]
Státy [[Trojdohoda|Dohody]] se zprvu zdráhaly uznat smlouvu, která byla podepsána bez jejich účasti. Francie a Velká Británie byly více nakloněny východní hranici Polska na [[Curzonova linie|Curzonově linii]], která vedla o 250 km více na západ než hranice z Rižského míru, ale z ohledu na to, že nezávislá Ukrajina ani Bělorusko nevznikly a jejich východní části připojeny k sovětskému Rusku byl už tento požadavek irelevantní. Nakonec první uznala smlouvu [[Francie]], následovaná Velkou Británií, Itálií a Japonskem v roce [[1923]].
 
V Polsku se Rižská smlouva setkala s kritikou od samého začátku. Mnoho Poláků bylo názoru, že co získalo Polsko zbraněmi, zase ztratilo při podepsání smlouvy. [[Józef Piłsudski|Generál Piłsudski]], který byl v Rize pouze jako pozorovatel se vyjádřil o smlouvě jako o ''aktu zbabělosti'', který slouží pouze pro krátkodobý prospěch politiků z Národně demokratické strany.
 
Běloruské a ukrajinské hnutí za nezávislost vidělo ve smlouvě velký nezdar. Území [[Běloruská lidová republika|Běloruské lidové republiky]] a [[Ukrajinská lidová republika|Ukrajinské lidové republiky]] bylo bez souhlasu představitelů zmíněných států rozděleno mezi Polsko a sovětské Rusko. Čtyři milióny Ukrajinců a přes milión Bělorusů se ocitlo v nově vzniklém polském státě. Poláků v celém Polsku bylo dohromady přibližně 68 % (ve východní části země 40 %), Ukrajinců bylo 15 % (ve východní části země 38 %), Bělorusů 4 % (ve východní části země 9 %) a Židů 7 % (ve východní části země 8 %)<ref>Statystyka Polski, Pierwszy Powszechny Spis Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 30 września 1921 r, Tom XI—XXXVI, GUS, 1926—1928, 1930—1932</ref>. Bělorusové a Ukrajinci v sovětském Rusku, získali autonomii, ale zároveň byli vystaveni různým formám rusifikace.
 
Nejhůře nesli podepsání smlouvy Ukrajinci, které vedl [[Symon Petljura]]. Během bojů s bolševiky byli s Poláky oficiálně spojenci. Podepsání smlouvy cítili jako velkou zradu od svého bývalého spojence. Mnoho z nich opustilo Ukrajinu a začalo organizovat odpor proti Polákům a Rusům v zahraničí. Vzniklo tak výrazné národnostní pnutí mezi Poláky a Ukrajinci, které pod vedením ukrajinských nacionalistů vyústilo ve 30. a 40 letech v násilnosti a mnohdy i v etnické čistky v polské části Ukrajiny.
 
== Následky smlouvy ==
Smlouva znamenala konec plánů generála Piłsudského na vytvoření [[Mezimoří]], federaci středoslovanských a východoslovanských národů pod vedením Polska. Lenin nebyl se smlouvou taktéž spokojen, protože musel odložit své plány pro rozšíření [[Proletářská revoluce|proletářské revoluce]] dále do Evropy.
 
Rižský mír stabilizoval vztahy mezi Polskem a sovětským Ruskem na dalších 20 let. Problém hranic mezi těmito státy se opět otevřel předvečer [[Druhá světová válka|druhé světové války]]. Podle některých pozorovatelů bylo pro Polsko velice nešťastné připojit k nově vzniklému státu území s tak velkým počtem lidí jiné národnosti. Ukrajinci a Bělorusové po celou dobu usilovali o nezávislost, a tak se východní hranice se smíšeným obyvatelstvem stala pro Polsko velice těžce bránitelnou.
 
=== Situace menšin ===
Etničtí [[Poláci]] na ruské straně hranice byli postiženi asi nejvíce ze všech menšin. Trpěli pronásledováním a konfiskací majetku. Během tzv. polské operace [[NKVD]] v letech 1937–1938 bylo povražděno kolem 100 000 Poláků.<ref>Wielki terror: operacja polska 1937–1938 t. 1-2, Warszawa 2010, wyd. Instytut Pamięci Narodowej.</ref> Nakonec byla většina Poláků ve třicátých letech deportována do [[Kazachstán]]u a na [[Sibiř]].
 
Ukrajinská a běloruská populace se dostala pod různý stupeň represí, v závislosti na které straně hranice se ocitla. V sovětském Rusku se staly tyto menšiny cílem [[sovětizace]], jejich kultura byla potlačována, mnoho komunit bylo přesídleno. Celý proces přesidlování, kolektivizace a represí pak vyústil v katastrofální [[Hladomor na Ukrajině|hladomor na Ukrajině v letech 1932–33]].
 
Ve východním Polsku Ukrajinci a Bělorusové měli vlastní národní školství, existovaly menšinové národní organizace, které získaly mnoho křesel v polském parlamentu, ale zároveň byli vystaveni silnému [[Polonizace|polonizačnímu tlaku]]. Místní menšiny ale kladly silný odpor a především Ukrajinci si rychle osvojili teroristické praktiky proti polským úřadům. Vznikla tak [[Organizace ukrajinských nacionalistů]], která se stala přední organizací odporu proti okupaci ukrajinských území.
{{překlad|en|Peace of Riga|493715624}}
<references />
{{Autoritní data}}
 
[[Kategorie:Polsko-sovětská válka]]
1 361 498

editací

Navigační menu