Richard Simon: Porovnání verzí
wikilink |
m prohození šablon; kosmetické úpravy |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba}} |
{{Infobox - osoba}} |
||
'''Richard Simon''' [''rišár simon''] ([[13. květen|13. května]] [[1638]] [[Dieppe (Seine-Maritime)|Dieppe]] – [[11. duben|11. dubna]] [[1712]]) byl francouzský katolický kněz, [[Oratoriáni|oratorián]], hebraista a orientalista, který se zabýval původem a autorstvím biblických knih. Bývá považován za zakladatele biblické kritiky. |
'''Richard Simon''' [''rišár simon''] ([[13. květen|13. května]] [[1638]] [[Dieppe (Seine-Maritime)|Dieppe]] – [[11. duben|11. dubna]] [[1712]]) byl francouzský katolický kněz, [[Oratoriáni|oratorián]], hebraista a orientalista, který se zabýval původem a autorstvím biblických knih. Bývá považován za zakladatele biblické kritiky. |
||
| Řádek 16: | Řádek 15: | ||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
||
=== Reference === |
=== Reference === |
||
<references /> |
<references /> |
||
| Řádek 34: | Řádek 34: | ||
* {{fr}} [http://dieppe76.pagesperso-orange.fr/s-personnages.html Životopis a bibliografie] |
* {{fr}} [http://dieppe76.pagesperso-orange.fr/s-personnages.html Životopis a bibliografie] |
||
| ⚫ | |||
{{Autoritní data}} |
{{Autoritní data}} |
||
| ⚫ | |||
{{DEFAULTSORT:Simon, Richard}} |
{{DEFAULTSORT:Simon, Richard}} |
||
Verze z 2. 8. 2021, 14:50
| Richard Simon | |
|---|---|
 | |
| Narození | 13. května 1638 Dieppe |
| Úmrtí | 11. dubna 1712 (ve věku 73 let) Dieppe |
| Alma mater | Juillijská kolej |
| Povolání | kněz, teolog, překladatel, exegeta, literární kritik a překladatel Bible |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Richard Simon [rišár simon] (13. května 1638 Dieppe – 11. dubna 1712) byl francouzský katolický kněz, oratorián, hebraista a orientalista, který se zabýval původem a autorstvím biblických knih. Bývá považován za zakladatele biblické kritiky.
Život a působení
Narodil se ve zbožné rodině v Dieppe v Normandii, kde navštěvoval oratoriánskou kolej a díky podpoře mohl studovat teologii v Paříži. Tam se také začal zajímat o hebrejštinu a další orientální jazyky. V roce 1662 vstoupil do tamního oratoria a učil filosofii na řádové koleji v Juilly u Paříže a roku 1670 byl vysvěcen na kněze. V letech 1663–1678 byl pověřen katalogizací orientálních rukopisů v bohaté řádové knihovně. Měl k dispozici i královskou knihovnu a spolupracoval s pařížskými rabíny, roku 1670 publikoval protest na obranu Židů v Metách proti obvinění z rituální vraždy. Svými ostrými kritikami však vyvolal i nepřátelství jansenistů, zejména Arnaulda.
Roku 1678 chtěl publikovat své „Kritické dějiny Starého zákona“, ale ač knihu schválila pařížská univerzita, dvorní kazatel Jacques-Bénigne Bossuet prosadil zabavení a zničení celého nákladu 1300 výtisků. Vydání z nedbalého opisu vyšlo proti Simonově vůli v Amsterdamu u Elzeviera, bylo přeloženo do latiny (1681) a angličtiny (1682) a vzbudilo mimořádný zájem: četl je mimo jiné John Locke, Isaac Newton, John Dryden a Simona kritizoval například Samuel Clarke. Simon musel opustit oratorium a když i jeho snaha o dohodu s Bossuetem ztroskotala, působil jako farář v Bolleville a pak se vrátil do rodného Dieppe, kde také zemřel.
V roce 1689 vydal „Kritické dějiny Nového zákona“ a o rok později „Kritické dějiny překladů Nového zákona“ a 1693 „Kritické dějiny komentářů k Novému zákonu“. Jeho knihy vyvolaly bouřlivou polemiku, na niž Simon odpověděl knihou „Odpovědi“ (1696). Roku 1702 vydal v Trévoux vlastní překlad Nového zákona, který opět narazil na odpor Bossuetův.
Odezvy a vliv
Simon mohl navázat na jisté pochybnosti o Mojžíšově autorství prvních knih bible, na kritiku masoretské hebrejské bible u Louise Cappela nebo na oratoriána Jeana Morina, ostře však polemizoval se skepsí B. Spinozy. Při studiu rukopisů Starého zákona narazil na množství odchylek a – v návaznosti na poznámky v komentářích Abrahama ibn Ezry – ukázal, že autorem prvních knih Tóry nemohl být Mojžíš. Z odchylek různých rukopisů však neodvodil – jako Spinoza – pochybnost o bibli vůbec, ale dospěl k názoru, že na samotný text se nelze spolehnout, nýbrž že byl a je závislý na tradici jeho výkladu. Tak punktování hebrejského textu, které zabránilo dalším omylům, vzniklo až v 6. století na základě rabínské výkladové tradice. Boží inspiraci bible tak nelze přisoudit jen zachovanému textu, neboť vlastně pokračuje ve výkladové tradici.
Tento postoj ovšem narazil na několika stranách. Katolíci i protestanti se obávali, že Simon zpochybňuje autoritu bible, i když naopak hájil její inspiraci. Katolíky podráždila Simonova kritika Církevních otců, kdežto protestantům vadilo, že Simon vyvrací reformační princip sola scriptura a obhajuje katolické učení o Písmu a tradici. Skutečný význam Simonův tak objevili až biblisté 19. a 20. století, takže je pokládán za otce biblické kritiky.[1]
Odkazy
Reference
Literatura
- Ottův slovník naučný, heslo Simon, Richard. Sv. 23, str. 184
- Thiollet, Jean-Pierre, "Richard Simon" in Je m'appelle Byblos,H & D, 2005, str.244-247. ISBN 2-914-266-04-9
Související články
Externí odkazy
- (anglicky) R. Simon, A Critical History of the Old Testament (1682)
- (anglicky) Článek v Jewish Encyclopedia
- (francouzsky) R. Simon, Histoire critique du Nouveau Testament (1689)
- (francouzsky) Životopis a bibliografie
