Františkovy Lázně: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m →‎Pamětihodnosti: typografie za použití AWB
Hanz.97 (diskuse | příspěvky)
7 349 editací
Bez shrnutí editace
Řádek 343: Řádek 343:
[[Kategorie:Sídla nazvaná po osobách]]
[[Kategorie:Sídla nazvaná po osobách]]
[[Kategorie:Městské památkové rezervace v Karlovarském kraji]]
[[Kategorie:Městské památkové rezervace v Karlovarském kraji]]
[[Kategorie:Světové dědictví (Česko)]]

Verze z 24. 7. 2021, 19:13

Františkovy Lázně
Národní třída ve Františkových Lázních s kasinem
Národní třída ve Františkových Lázních s kasinem
Znak města Františkovy LázněVlajka města Františkovy Lázně
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecCheb
Obec s rozšířenou působnostíCheb
(správní obvod)
OkresCheb
KrajKarlovarský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°7′14″ s. š., 12°21′7″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel5 707 (2023)[1]
Rozloha25,76 km²
Nadmořská výška442 m n. m.
PSČ351 01
Počet domů1 150 (2021)[2]
Počet částí obce8
Počet k. ú.7
Počet ZSJ9
Kontakt
Adresa městského úřaduNádražní 208/5
351 01 Františkovy Lázně
urad@mufrlazne.cz
StarostaJan Kuchař (nezávislý)
Oficiální web: www.mufrlazne.cz
Františkovy Lázně na mapě
Františkovy Lázně
Františkovy Lázně
Další údaje
Kód obce554529
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Františkovy Lázně (výslovnost [ˈfraɲcɪʃkovɪ ˈlaːzɲɛ]IPA, německy Franzensbad) jsou město v okrese Cheb v Karlovarském kraji, 5 km severně od Chebu. Žije zde přibližně 5 700[1] obyvatel.

Historie lázní

Dr. Bernhard Adler, zakladatel lázeňského provozu
Kasino ve Františkových Lázních

Léčivé účinky zdejších pramenů jsou známy od 15. století. Vodu z pramenů používali nejen místní obyvatelé, nýbrž byla prodávána i po celém Německu. V roce 1700 prodej františkolázeňské vody v Německu převýšil objem vody pocházející ze všech německých lázní. Město bylo založeno v roce 1793 císařem Františkem I. Po Františkovi I. nese město svoje jméno. Za zakladatele lázeňského provozu jako prvních slatinných lázní na světě je považován lékař Bernhard Adler (1753–1810), rodák z Chebu.

Ochrana zdrojů minerálních vod a celé zřídelní struktury prošla postupným vývojem. V roce 1866 bylo výnosem č. 1086 stanoveno ochranné pásmo s poloměrem 1500 m a středem na zdroji Solný.

Horní hejtmanství v Praze provedlo výnosem č. 374 ze 4. března 1882 změnu – stanovilo kruhové ochranné pásmo s rozlišením na vnitřní a vnější. První dlouhodobě platné a uznávané ochranné obvody byly však stanoveny až výnosem Báňského hejtmanství z 1. října 1883 pod č. 2387. Výnos vymezil užší a širší obvod ochrany františkolázeňských pramenů proti hornické činnosti. V užším pásmu byla zakázána veškerá hornická činnost, zatímco v širším ochranném obvodu hornická činnost omezena nebyla v terciéru, avšak byly zakázány všechny práce v krystaliniku pod úrovní výtokové roury pramene František (434,4 m n. m.)

Tyto ochranné obvody platily až do roku 1959, kdy byla výměrem československého ministerstva zdravotnictví LZ/3-2884-15.9 stanovena prozatímní ochranná pásma pro Františkovy Lázně. Stalo se tak na základě nových poznatků z komplexního výzkumu Chebské pánve, ale zejména v reakci na negativní vliv erupce na vrtu H11. Tak byl zpřesněn průběh hranic užšího ochranného pásma podle rozsahu zřídelní struktury a značně rozšířeno vnější ochranné pásmo. Stalo se tak zejména z důvodu ochrany infiltračního povodí a území nebezpečného pro nepřímé ovlivnění režimu pramenů.

Návrh nových ochranných pásem předložený v roce 1962 nebyl přijat pro zásadní nesouhlas ministerstva paliv, neboť stanovil zákaz těžby hnědého uhlí. V roce 1975 byla prozatímní pásma rozšířena výnosem MZ ČSR č. 40/1975 částka 16–17/1975 Sb. Druhý návrh definitivních pásem, předložený v roce 1978 opět nebyl přijat. Tentokráte pro zásadní nesouhlas ministerstva zdravotnictví, neboť naopak těžební činnost povoloval.

Definitivní ochranná pásma byla stanovena až po sametové revoluci nařízením vlády 152/1992 Sb.,[3] a to na základě dalšího komplexního průzkumu a zhodnocení (Pazdera, 1978, Herzog 1985). Pásma respektují zákaz těžby hnědého uhlí v rozsahu všech tří stupňů ochrany.

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel a domů Františkových Lázní (bez místních částí) [4]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 1 307 2 008 1 944 1 828 1 918 2 524 2 473 1 510 2 655 3 110 3 653 3 582 3 422 3 362
Počet domů 107 154 166 174 205 225 258 292 597 287 268 307 298 387
Vývoj počtu obyvatel a domů Františkových Lázní (včetně místních částí) [4]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 3 070 4 397 4 354 4 382 5 239 5 608 6 497 3 335 4 752 4 849 5 192 5 184 5 261 5 481
Počet domů 303 396 421 434 500 531 670 762 606 626 600 702 764 1 001

Geografie a podnebí

Františkovy Lázně leží v západních Čechách, 5 km severně od města Chebu.

Místní části

Podnebí

Františkovy Lázně/Cheb – podnebí
Období leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec rok
Průměrné denní maximum [°C] 0 1 7 13 20 22 24 22 19 13 6 3 13
Průměrné denní minimum [°C] −5 −5 −2 3 10 12 15 14 10 5 1 −2 5
Dní s deštěm 13 12 12 13 13 13 13 13 10 13 12 13 150
Zdroj: World Weather Information Service – Brno červen 2016

Prameny

Františkův pramen
Glauberovy prameny
Soška chlapce zvaná František
Letecký pohled na Františkovy Lázně z 30. let 20. století

Aktivně se využívá 23 pramenů vody typu Na2SO4, které jsou zachyceny mělkými jímkami a vrty, jež produkují přibližně 700 až 1 000 l/m. Teplota vody se pohybuje v rozmezí 8 až 13 °C o mineralizaci 1–20 g/l, obsah CO2 je v mezi 1,1 až 2,8 g/l.

Historikové kladou počátky využití pramenů až do pravěku, o čemž svědčí paleontologický nález osídlení, učiněný u zdroje Palliardi v roce 1960.

První konkrétní zmínkou o minerální vodě je kupní smlouva z roku 1406, konkrétnější údaje pochází až z roku 1502 (Engelharth) a 1542 (Brusch). První podrobnější popisy se týkají vývěrů minerální vody v oblasti dnešního Františkova pramene (zejména Macasius 1613), další pak Plynového pramene. První léčebné budovy byly postaveny u pramene již roku 1694 a zmínka o první stáčírně pochází dokonce z roku 1661.

Je zřejmé, že intenzivnější využívání minerálních vod je historicky poměrně staré. Z 18. a 19. století jsou známé zejména práce Adlera (1782), Reusse (1794), Hoffera (1799), von Osanna (1822), Palliardiho (1830) nebo Lautnera (1841). Lázně se začínají rozvíjet podle předem připravených plánů.

Od konce 18. století význam lázeňství rychle rostl a jeho atraktivita na sebe vázala velkou návštěvnost. Vzhledem k investicím do zřídelní základny byly v poměrně rychlém sledu nalezeny a podchyceny prameny minerálních vod v mělkých studních cca 3–4 metry pod terénem.

Seznam pramenů (řazeno abecedně):

Bosse (1887), Cartellieri (1860), František (1793), Herkules (1878), Loimann(1807), Luční (1823), Luisa (1807), Natálie (1878), Nový (1849), Palliardi (neuvdeno), Plynový pramen Marie (1791), Solný (1819), Studený (zvaný též Vedlejší, 1813), Štěpánka (1878), Wiedermann (1907), Západní prameny (1902), Železnatý (1863) a Žofie (1878?). Jímací zařízení byla postupně zdokonalována a rekonstruována nejčastěji do podoby vyzdívaných jímacích zvonů. Některé z vyjmenovaných pramenů již zanikly.

Významným předělem byl rok 1822, kdy stáčírnu minerálních vod ve Františkových Lázních získal do nájmu Josef August Hecht. Díky technickým inovacím (hermetické plnění lahví bez přístupu vzduchu) dokázal zvýšit export minerální vody a ekonomicky oživit lázně.[5]

Hlubší zachycení minerálních vod není zcela jasně zmapováno, zejména ve svých počátcích. První údaje o záchytu minerálních vod ve spodním souvrství se týkají tzv. „Vrtu v Císařských Lázních“, který byl vyhlouben v roce 1889. Dochované údaje však pocházejí až z let 1919 (Neudert, příp. Knett) a 1922 (Päckert). Jednalo o vrt hluboký 34,5 m, který se nacházel ve dvoře Císařských Lázní (dnes Lázně II) – kabině 11, které zásoboval přetokem cca 600 l/min.

Vysoká návštěvnost, vrcholící v roce 1912 (65 000 osob za sezónu), nároky na zásobování v letech 1917–1918 vybudovaného nového velkého lázeňského domu Harwey, stejně jako snaha o zatraktivnění a zabezpečení rozsáhlejší zřídelní základny, vedly koncem první dekády k průzkumným pracím, které měly objevit nové zdroje minerálních vod. Finančně, časově i technicky náročná akce vrtného průzkumu byla hrazena z prostředků obecních, okresních a státních. K realizaci byla vybrána firma Rumpel GmbH ze Šanova u Teplic. Průzkum firmy Rumpel 1919–1936 byl zdokumentován velmi precizně a systematicky. Postupně bylo během 20 let vyhloubeno minimálně 23 vrtů, z nichž sedm bylo uvedeno do trvalého provozu (Glauber I, Glauber II, Glauber III, Glauber IV, Adler, Kostelní, XIVd).

Po druhé světové válce došlo k pokusu zachytit mělké zdroje vrty, avšak žádný nebyl úspěšný a staré mělké záchyty byly zrekonstruovány. Jedinými novými zdroji se tak staly vrty H12N Sluneční (1962) a BJ2 Stanislav (1983). Další rozvoj zřídelní základy nastal až po pádu socialistického zřízení, kdy byly vyhloubeny a zprovozněny vrty E1 Erika, LII Císařský, HJ2 ČKD, A1 Nový Kostelní.

Mělké jímky odebírají vodu ze svrchního jílovito-pisčitého souvrství z báze slatiny tj. hloubky cca 3–4 m. Většina jímek nemá aktivní přetok a je čerpána. Vrty odebírají vodu ze spodního jílovito-písčitého souvrství, které je od svrchního souvrství odděleno vrstvou uhlí. Hloubka jímání je různá od cca 20 do 70 m. Jediný vrt Glauber IV jímá minerální vodu ze zvětralých podložních fylitů (92 m).

Minerální voda je využívána k pitným kúrám, ke koupelím a k přípravě slatinných zábalů. Využíván je i zřídelní plyn (oxid uhličitý). Do balneoprovozů jsou jímány vody ze zdrojů BJ2 Stanislav, A1 Nový Kostelní, Glauber III, LII Císařský, E1 Erika, HJ2 ČKD, Adler, XIVd, Palliardi, Cartellieri a Štěpánka.

Dle léčivých indikací má zdejší voda pozitivní účinek na choroby srdeční a oběhové soustavy.

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek ve Františkových Lázních.
Synagoga ve Františkových Lázních, která byla po záboru pohraničí v roce 1938 nacisty vypálena
Kostel Povýšení sv. Kříže

Pomníky

Pamětní deska připomínající pobyt Ludwiga van Beethovena v roce 1812

Lázeňské hotely a balneoprovozy

  • Hotel Tři lilie z roku 1793,[7] známý pobytem J. W. Goetha
  • Spa Resort Pawlik – Aquaforum
  • Císařské lázně (součást Spa Resortu Pawlik – Aquaforum)
  • Dvorana Glauberových pramenů (1930)
  • Luisiny Lázně

Společnost

Školství

  • Mateřská škola
  • Základní škola
  • Základní umělecká škola Járy Cimrmana

Kultura

Divadlo Boženy Němcové

Sport

Festivaly

  • Festival Literární
  • Mezinárodního festivalu kresleného humoru

Osobnosti

Návštěvníci města

Františkovy Lázně a Beethoven

Hudební skladatel Ludwig van Beethoven pobýval ve Františkových Lázních od 8. srpna do 6. září 1812.[9] Jeho návštěva byla součástí letního pobytu v českých lázních, z nichž navštívil ještě Teplice a Karlovy Vary. Ubytoval se v domě U Dvou zlatých lvů, což je dnešní čp. 7 na Národní třídě. V době Beethovenova pobytu byl dům téměř nový: na klenáku nad vchodem do domu je letopočet 1802. Skladatelův pobyt připomíná nejen název kavárny umístěné v domě, ale i pamětní deska na průčelí a v současnosti nepřístupný Beethovenův obraz v průjezdu.

Do Františkových Lázní přijel Beethoven z Karlových Varů, kde uspořádal spolu s italským houslistou Giovannim Polledrem 6. srpna 1812 dobročinný koncert ve prospěch vyhořelého dolnorakouského města Baden. Z Beethovenova františkolázeňského pobytu se dochovalo několik dopisů. V literatuře se často edituje dopis, který ve Františkových Lázních napsal 9. srpna svým nakladatelům Breitkopfovi a Härtelovi.[10] Stěžuje si zde na studené, „listopadové“ počasí a únavu z léčebných procedur. Léčba ve zdejších lázních skladateli úlevu v jeho zdravotních potížích nepřinesla.

V domě U Dvou zlatých lvů bydlel Beethoven spolu s manželi Brentanovými. Podle části beethovenovské literatury byla Antonia Brentano, manželka frankfurtského bankéře Franze Brentana, onou nesmrtelnou milenkou, jejíž identita je stále neznámá.[11]

Partnerská města

Fotogalerie

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. ↑ Nařízení vlády 152/1992 Sb.. portal.gov.cz [online]. [cit. 03-12-2007]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 03-12-2007. 
  4. ↑ a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Okres Cheb. Praha: Český statistický úřad, 2015. 20 s. Dostupné online. S. 1. 
  5. ↑ Františkolázeňské noviny, číslo 9, září 2011, JOSEF AUGUST HECHT. [online]. frantiskovylazne.cz [cit. 2015-05-09]. Dostupné online. 
  6. ↑ TYDLITÁT, René; TREJBAL, Jan. Povětrnostní sloupy: Průvodce po objektech drobné architektury s meteorologickými přístroji. 1. vyd. Praha: Český hydrometeorologický ústav, 2019. 276 s. ISBN 978-80-87577-97-4. S. 34–36. 
  7. ↑ Boutique & Spa Hotel Tři lilie | Františkovy Lázně. www.spa.cz [online]. [cit. 2020-08-19]. Dostupné online. 
  8. ↑ http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/pocesku/_zprava/frantiskovy-lazne-ovladli-otec-a-syn-wiedermannovi--886003
  9. ↑ Racek, Jan, Beethoven, Praha 1956, s. 121
  10. ↑ Ludwig van Beethoven, Listy o umění, lásce a přátelství, Praha 1972, s. 103
  11. ↑ Solomon, Maynard, Beethoven, Frankfurt am Main 1990, s. 200-201, ISBN 3-596-25668-2

Externí odkazy

Město Františkovy Lázně

k. ú. Františkovy Lázně (Františkovy Lázně-část • Dolní Lomany • Aleje-Zátiší (Aleje) • Dlouhé Mosty-část • Slatina-část) • Horní Lomany • Žírovice • k. ú. Dlouhé Mosty (Dlouhé Mosty-část) • k. ú. Slatina u Františkových Lázní (Slatina-část • Františkovy Lázně-část) • Krapice (k. ú. Krapice a Jedličná)

Města a obce okresu Cheb
legenda: město, městys.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Františkovy_Lázně&oldid=20241137“