Chorvatské demokratické společenství: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
m (přidána Kategorie:Politické strany založené roku 1989 za použití HotCat)
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu pokročilá editace z mobilního zařízení
Poté, co padl na přelomu let 1989 a 1990 mocenský monopol SKJ, proběhly v Chorvatsku první demokratické volby v roce 1990. HDZ v nich drtivě zvítězilo a získalo většinu v chorvatské Skupštině. 18. srpna 1990 byla založena i bosenská frakce této strany.<ref>http://www.hdzbih.org/povijest-stranke-s53 {{Wayback|url=http://www.hdzbih.org/povijest-stranke-s53 |date=20160616140806 }} Historie HDZ (chorvatsky)</ref>Předseda strany [[Franjo Tuđman]] byl zvolen předsedou Předsednictva Svazové republiky Chorvatsko. Již krátce po vítězství začala strana podnikat kroky směřující k vyhlášení nezávislosti Chorvatska, což vyvrcholilo referendem o nezávislosti dne [[19. květen|19. května]] [[1991]] a následným vyhlášením nezávislosti [[25. červen|25. června]] téhož roku. I přes uzavření [[Brionská deklarace|Brionské deklarace]] vypukla v zemi válka, což vedlo k dočasnému přizvání dalších dvou parlamentních stran (Sociálně demokratické strany a Koalice národní shody) do vlády v letech 1991-[[1992|92]]. Jinak však vládla HDZ během 90. let sama bez koaličního partnera, což jí umožňovala jak vysoká podpora voličů, tak i prvky [[Většinový volební systém|většinového volebního systému]].
 
V roce 1992 proběhly parlamentní i prezidentské volby. Chorvatsko bylo v této době již zhruba rok nezávislou zemí, ale bylo neustále zmítáno oboustranným porušováním příměří uzavřeným mezi Chorvatskem a [[Svazová republika Jugoslávie|Svazovou republikou Jugoslávií]]. Velká část území byla navíc ovládána srbskými separatisty, kteří v roce 1991 vyhlásili tzv. [[Republika Srbská Krajina|Republiku Srbská Krajina]]. Za této situace ve volbách triumfovalo HDZ, když opět dosáhlo většiny v chorvatském parlamentu (Saboru) a současně byl [[Franjo Tuđman]] zvolen prezidentem již v prvním kole s podporou více jaknež 57 % voličů. Po volbách se novým premiérem stal Hrvoje Šarinić, kterého v roce [[1993]] vystřídal Nikica Valentić.
 
V roce [[1995]] se chorvatské armádě pod vedením [[Ante Gotovina|Anteho Gotoviny]] v [[Operace Bouře|Operaci Oluja]] podařilo fakticky zlikvidovat separatistickou Republiku Srbská krajina. O několik měsíců později byla podepsána [[Daytonská dohoda]], která definitivně válečný konflikt ukončila. Za této situace bylo pro HDZ výhodné rozpustit parlament a vypsat nové volby. HDZ v nich získalo více jaknež 45 % a pohodlnou většinu v Saboru, ale nedosáhlo na dvoutřetinovou ústavní většinu. Po volbách došlo opět k výměně premiéra, kterým se nově stal Zlatko Mateša. V roce [[1997]] se ještě v prezidentských volbách povedlo [[Franjo Tuđman|Franjovi Tuđmanovi]] opětovně zvítězit v prvním kole prezidentských voleb (získal více jaknež 61 % v souboji tří kandidátů), ale podpora vlády a HDZ v důsledku [[korupce|korupčních]] afér a autoritářských metod prudce klesala. Symbolickým koncem éry "vlády jedné strany" se stala smrt prezidenta Tuđmana, který v prosinci [[1999]] ve věku 77 let podlehl [[rakovina|rakovině]].
 
Na začátku roku [[2000]] v parlamentních volbách drtivě zvítězila liberálně-levicová koalice Sociálních demokratů a sociálních liberálů (HSLS) s podporou téměř 40 %, zatímco pro pravicové HDZ hlasovalo jen něco přes čtvrtinu voličů. Společenství se sice se 46 mandáty opět stalo nejsilnější parlamentních stranou (SDP coby vůdčivůdčí strana středolevé koalice získala 43 mandátů), ale po volbách došlo ke spojení všech opozičních stran (vyjma ultrapravicové Strany práva) a vznikla tím vláda pod vedením sociálního demokrata Ivici Račana. Další ranou se pro HDZ staly předčasné prezidentské volby o tři týdny později, kde kandidát Společenství Mate Granic skončil s 22 % na třetím místě a nepostoupil tak do druhého kola. Po přechodu do opozice se novým předsedou stal Ivo Sanader. Část představitelů strany však přešla do nově zformovaných stran, jakými byly například Demokratický střed nebo Chorvatský blok.
 
V předčasných parlamentních volbách na podzim roku [[2004|2003]] ovšem HDZ vyhrálo s podporou 34 % a ziskem 66 mandátů. Po volbách zformoval Ivo Sanader menšinovou koalici se středopravicovou stranou Demokratický střed, která se na půdepůdě Saboru opírala o podporu dalších stran, zejména HSS a HSLS. Naproti tomu v prezidentských volbách na začátku roku [[2005]] zaznamenalo HDZ neúspěch. Tentokrát se sice kandidátce na prezidenta, kterou byla vicepremiérka [[Jadranka Kosorová]], podařilo se ziskem nad dvacet procent postoupit do druhého kola, ale v něm byla jednoznačně poražena dosavadním prezidentem [[Stjepan Mesić|Stjepanem Mesićem]].
 
V dalších parlamentních volbách v roce [[2007]] zopakovalo HDZ úspěch, když obhájilo 66 křesel v Saboru. Po volbách vytvořilo koalici s tzv. Zelenožlutým blokem (HSS a HSLS) a stranou reprezentující srbskou menšinu, což se stalo určitým symbolickým momentem ve vztahu HDZ a srbské menšiny v Chorvatsku. Období druhé Sanaderovy vlády bylo však protkáno řadou korupčních skandálů, což vedlo rychle k poklesu popularity této vládní strany. Na začátku [[červenec 2009|července 2009]] navíc Sanader nečekaně rezignoval na post premiéra i předsedy HDZ. V obou funkcích ho nahradila Jadranka Kosorová. Propad popularity HDZ potvrdilo i první kolo prezidentských voleb v prosinci téhož roku, když vládní kandidát Andrija Hebrang získal pouze 12 % a z třetího místa tak nepostoupil do druhého kola. Závěr volebního období byl poznamenán jak úspěchy (např. v podobě podpisu Smlouvy o přistoupení k [[Evropská unie zahrádkářů|Evropské unii]] v [[prosinec 2011|prosinci 2011]]), tak i obřími korupčními skandály, které vyvrcholily zatčením expremiéra Sanadera v [[Rakousko|Rakousku]] a jeho vydáním do Chorvatska.
 
Do parlamentních voleb v roce [[2011]] šlo HDZ ve společné koalici s Demokratickým středem a Chorvatskou občanskou stranou. Tato pravicová aliance však získala pouze 23 % hlasů a drtivě tak prohrála se středolevicovým blokem Kykyryký, pro který hlasovalo více než 40 % voličů. Samotný zisk 41 křesel pro HDZ byl nejhorším výsledkem v parlamentních volbách od vzniku společenství. Po volbách přešlo HDZ do opozice a na jaře roku [[2012]] byl novým předsedou zvolen Tomislav Karamarko. Sama Kosorová neuspěla již v prvním kole volby a o rok později byla dokonce ze strany a z poslaneckého klubu vyloučena. Od roku [[2013]] opět podpora HDZ roste, což potvrdilo vítězství v regionálních, dvojích evropských volbách a zejména zvolení [[Kolinda Grabarová Kitarovićová|Kolindy Grabarové Kitarovićové]] prezidentskou v [[Leden 2015|lednu 2015]], což bylo poprvé od smrti [[Franjo Tuđman]]a, kdy pravice obsadila pozici hlavy státu.
 
Do parlamentních voleb v roce [[2015]] šlo HDZ spolu s menšími stranami v rámci [[Patriotická koalice|Patriotické koalice]]. Předseda HDZ [[Tomislav Karamarko]] byl hlavním lídrem tohoto bloku a rovněž kandidátem na prezidenta.
 
== Předsedové strany ==
# [[Franjo Tuđman]] (17. května 1989 – 10. prosince 1999)

Navigační menu