Královecká katedrála: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Přidáno 1 377 bajtů ,  před 3 měsíci
interiér a hrobky
(interiér a hrobky)
}}
 
'''Královecká katedrála Panny Marie a svatého Vojtěcha''' ([[ruština|rusky]] '''Кафедральный собор Кёнигсберга''', [[němčina|německy]] '''Königsberger Dom''') patří k symbolům města [[Kaliningrad]], odkazuje k jeho pruské a katolické minulosti.
 
== Historie ==
[[File:Königsberger Dom (Dehio).jpg|left|thumb|Půdorys katedrály k roku 1440, délka 88,5 m, šířka hlavní lodi 32,14 m]]
[[File:Königsberg cathedral, summer of 1988.jpg|left|thumb|Ruiny v roce 1988]]
Základní kámen ke katedrále položil velmistr Řádu Německých rytířů [[Werner vonz OrselnOrselnu]] roku 1327 na ostrůvku Kneiphof, ohrožovaném bažinou. Proto bylo nejdříve nutno založit konstrukci z dubových pilotů. Patrocinium pravděpodobně navrhl zbožný velmistr, panna Marie byla patronkou všech vemistrů tohoto řádu a emblémem na jejich pečeti, svatý Vojtěch byl prvním a hlavním slovanským misionářem tohoto území. Stavba [[Katedrála|katedrály]] Panny Marie a [[svatý Vojtěch|sv. Vojtěcha]] probíhala přibližně v letech [[1333]]–[[1380]]. Jižní věž s kuželovitou stříškou o celkové výšce 50,75 m byla hotovahotová k roku 1440, severní věž nebyla nikdy dostavěna.
HöhePo desvysvěcení Hauptschiffes: 32,14byla mBylakatedrála vyňata z pravomoci Řádu německých rytířů a stala se sídelní biskupskou katedrálou diecéze sambijské (Samland) až do jejího zrušení v roce 1525. Byla postavena podle plánů neznámého architekta jako trojlodní bazilika z cihel v gotickém stylu tzv. [[Pobaltská gotika|pobaltské gotiky]].<ref>CHALOUPKOVÁ, Petra. Pobaltská cihlová gotika. 1. vyd. Praha: FF UK, 2006.</ref> Má síťové klenby.
[[Soubor:Kaliningrad 05-2017 img05 Kant Island.jpg|vpravo|náhled|Hrob Immanuela Kanta vně katedrály]]
Římskokatolickou katedrálou byla do roku [[1525]]. Poté sloužila jako svatostánek [[Evangelická církev|evangelické církve]]. Od založení [[Královecká univerzita|Albrechtovy univerzity]] roku 1544 byla univerzitním kostelem. Tento stav trval až do let[[1944]]–[[1945]]. Po [[Bombardování Královce|náletech]] na tehdy německý Královec v roce [[1944]] a velkých útocíchbojích [[Rudá armáda|Rudé armády]] v roce [[1945]] bylo město zničeno a, katedrála pobořena a vypálena. Německé evangelické obyvatelstvo uprchlo nebo bylo odsunuto. Na jeho místo přišli [[Rusové]], [[Ukrajinci]] a jiní obyvatelé tehdejšího [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]], které Moskva do oblasti dosídlila. Sovětská moc neměla zájem na obnově chrámu, který podle [[Sovětská historiografie|tehdejší]] [[historiografie]] symbolizoval pruský [[militarismus]]. Stavba nebyla zcela zlikvidována pouze kvůli [[Immanuel Kant|Immanuelu Kantovi]] a jeho hrobu. Rekonstrukční práce probíhaly velmi pomalu. Teprve v roce [[1960]] stavba získala status kulturní památky republikového významu, obvodové zdivo bylo zpevněno, ale stavba zůstala beze kleneb a střech a bez věže. Intenzivní rekonstrukce byla zahájena v roce [[1992]] a trvala do roku [[2017]].
== Interiér ==
[[File:Luther von Braunschweig.jpg|left|thumb|Náhrobní socha velmistra Lothara Brunšvického]]
Jen malá část mobiliáře byla vystěhována počátkem roku 1944 před náletem Spojenců z 29./30. srpna 1944. Většina zařízení podlehla zkáze. Patřily k nim převážně renesanční oltáře s obrazy a sochami, či hroby velmistrů Řádu německých rytířů a biskupů, napříkladː
* gotická dřevěná socha velmistra [[Lothara Brunšvického]],
* hrob velmistra Jana z Tieffenu
* knížecí kaple rodu Hohenzollernů se dvěma oltáři a hrobkou [[Albrecht Braniborsko-Ansbašský|Albrechta Braniborsko-Ansbašského]] a [[Jiří Vilém Braniborský|Jiřího Viléma Braniborského]]
* barokní hrobka polské šlechtické rodiny [[Radziwillové|Radziwillů]], Bohuslava a Anny Marie
* hrobka pomořan ské šlechtické rodiny [[Podewilsové|Podewilsů]]
 
== Současnost ==
<references />
=== Literatura ===
* KRÁSL,František FrantišekːKRÁSLː Svatý Vojtěch, druhý biskup pražský, jeho klášter a úcta u lidu. Praha 1897 , s. 598
* Gerhard von Glinski, Peter Wörster: Königsberg. Die ostpreußische Hauptstadt in Geschichte und Gegenwart. Westkreuz-Verlag, Berlin Bonn 1992, {{ISBN|3-922131-68-9}}, S. 12.
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}

Navigační menu