Mithra: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
{{zoroastrismus}}, port
m →‎Vývoj: pravopis za použití AWB
Řádek 37: Řádek 37:
== Vývoj ==
== Vývoj ==


Na základě komparace s védským Mitrou lze předpokládat že Mithra je starým íranským božstvem smluv a práva. Jelikož v [[gáthy|gáthách]], nejstarších částech [[Avesta|Avesty]] napsané nejspíše samotným Zarathuštrou, se neobjevuje předpokládá se že byl během náboženské reformy nahrazen abstraktním [[Vohu Mahan|Vohu Mahanem]] „Dobrým smýšlením“. Vohu Mahan i Mithra jsou taktéž spojováni s dobytkem. Poté co se do zarathuštrovského panteonu navrátila stará íránská božstva objevil se Mithra opět pod svým původním jménem a vzhledem k tomu že [[Ahura Mazda]] se stal vzdálenou a strnulou postavou získal i některé jeho funkce. Kromě ochrany lidských usedlostí a smluv je také vybaven sítí vyzvědačů a trestá [[křivá přísaha|křivopřísežníky]], stejně jako védský [[Varuna]], zároveň také získal funkce [[démonizace|démonizovaného]] [[Indara|Indary]], protějšku védského Indry, a stal se bohem válečníků třímajícím [[hromoklín]] a nositelem deště. Mithra je někdy uváděn společně s Ahura Mazdou, analogicky k védskému [[dvandva|dvandvovému]] páru Mitra-Varuna. Příklad je avestánské Mithra-Varuna, [[Hérodotos|Hérodotem]] zmíněné ''Mesoromasdés'' – staropersky nejspíše ''*Miša-Auramazdáh'', nebo středoperské ''Mihrhormuz''.<ref name="Mitra"/><ref>{{Citace monografie
Na základě komparace s védským Mitrou lze předpokládat že Mithra je starým íranským božstvem smluv a práva. Jelikož v [[gáthy|gáthách]], nejstarších částech [[Avesta|Avesty]] napsané nejspíše samotným Zarathuštrou, se neobjevuje předpokládá se že byl během náboženské reformy nahrazen abstraktním [[Vohu Mahan|Vohu Mahanem]] „Dobrým smýšlením“. Vohu Mahan i Mithra jsou taktéž spojováni s dobytkem. Poté, co se do zarathuštrovského panteonu navrátila stará íránská božstva objevil se Mithra opět pod svým původním jménem a vzhledem k tomu že [[Ahura Mazda]] se stal vzdálenou a strnulou postavou získal i některé jeho funkce. Kromě ochrany lidských usedlostí a smluv je také vybaven sítí vyzvědačů a trestá [[křivá přísaha|křivopřísežníky]], stejně jako védský [[Varuna]], zároveň také získal funkce [[démonizace|démonizovaného]] [[Indara|Indary]], protějšku védského Indry, a stal se bohem válečníků třímajícím [[hromoklín]] a nositelem deště. Mithra je někdy uváděn společně s Ahura Mazdou, analogicky k védskému [[dvandva|dvandvovému]] páru Mitra-Varuna. Příklad je avestánské Mithra-Varuna, [[Hérodotos|Hérodotem]] zmíněné ''Mesoromasdés'' – staropersky nejspíše ''*Miša-Auramazdáh'', nebo středoperské ''Mihrhormuz''.<ref name="Mitra"/><ref>{{Citace monografie
| příjmení = Puhvel
| příjmení = Puhvel
| jméno = Jaan
| jméno = Jaan

Verze z 14. 2. 2021, 21:33

Basreliéf z 3. století zobrazující sasánovského velkokrále Ardašíra II. uváděného na trůn, vlevo Mithra s poszvednutým barsomem posvěcující nástup na trůn, Taq-e Bostan, Írán.[1]

Mithra, staropersky Miša, je zarathuštrický bůh – jazata, smluv a závazků, stád a patron válečníků. Je mu zasvěcena podzimní rovnodennost Mithrakana a měsíc říjen – mihr. Jméno tohoto božstva lze přeložit jako „smlouva“ či „svazek“ a odpovídá védskému Mitrovi. Mithrás uctíváný v pozdně antickém Římě je nepochybně božstvem íranského původu, ale pravděpodobně vychází z tradice odlišné od zarathuštrické.[2][3]

Vývoj

Na základě komparace s védským Mitrou lze předpokládat že Mithra je starým íranským božstvem smluv a práva. Jelikož v gáthách, nejstarších částech Avesty napsané nejspíše samotným Zarathuštrou, se neobjevuje předpokládá se že byl během náboženské reformy nahrazen abstraktním Vohu Mahanem „Dobrým smýšlením“. Vohu Mahan i Mithra jsou taktéž spojováni s dobytkem. Poté, co se do zarathuštrovského panteonu navrátila stará íránská božstva objevil se Mithra opět pod svým původním jménem a vzhledem k tomu že Ahura Mazda se stal vzdálenou a strnulou postavou získal i některé jeho funkce. Kromě ochrany lidských usedlostí a smluv je také vybaven sítí vyzvědačů a trestá křivopřísežníky, stejně jako védský Varuna, zároveň také získal funkce démonizovaného Indary, protějšku védského Indry, a stal se bohem válečníků třímajícím hromoklín a nositelem deště. Mithra je někdy uváděn společně s Ahura Mazdou, analogicky k védskému dvandvovému páru Mitra-Varuna. Příklad je avestánské Mithra-Varuna, Hérodotem zmíněné Mesoromasdés – staropersky nejspíše *Miša-Auramazdáh, nebo středoperské Mihrhormuz.[1][4]

V jaštech, souboru hymnů mladších než jsou gáthy, je Mithrovi věnován desátý jašt – Mihr jašt. Je zde označován jako uctíváníhodný, obdařený hojností, zabírající vše mezi zemí a nebesy, bdělý a nikdy nespící a velmi milostivý. Zároveň trestá křivopřísežníky a narušitele smluv, je válečníkem jedoucím na voze a je ozbrojen kyjem, a je vlastníkem širých pastvin. V hymnu jsou mu též přisuzováni společníci Sraoša „poslušnost, kázeň“ a Rašnu „spravedlnost“, ve středoperštině tato trojice vystupuje jako Mihr, Sroš a Rašn. Společně soudí duše mrtvých u mostu Činvat. V jiných jaštech je spojován s Apam Napátem „Potomkem vod“, Átarem „Ohněm“ a Verethragnou, bohem války.[1][5]

Přestože je Mithra spojován se sluncem není s ním totožný, bohem slunce je Hvar Chšaéta, je však prvním bohem který před úsvitem stoupá na posvátnou horu Hará. Ztotožnění Mithry a Slunce se objevuje v řeckých textech o achaimenovské říši, není však jasná nakolik odráží skutečný stav, k splývání snad mohlo dojít pod vlivem příkladu mezopotámského Šamaše, který je bohem slunce i práva.[1]

Reference

  1. a b c d GRENET, Frantz. Encyclopædia Iranica - Mitra: Icongraphy in Iran and Central Asia [online]. [cit. 2019-06-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. SCHMIDT, Hanns-Peter. Encyclopædia Iranica - Mitra in Old Indian and Mitra in Old Iranian [online]. [cit. 2019-06-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. CURTISOVÁ, Vesta Sarkosh. Perské mýty. Praha: Levné knihy, 2006. ISBN 80-7309-415-0. S. 14. 
  4. PUHVEL, Jaan. Srovnávací mytologie. Praha: Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-177-8. S. 122-123. 
  5. DRESDEN, M. J. Mytologie starého Íránu. In: KRAMER, Samuel Noah. Mytologie starověku. Praha: Orbis, 1977. S. 291-293.

Externí odkazy