Afekt: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 2. 2. 2021, 01:03

Afekt (z latiny affectus) je krátkodobá, silná a prudká emoční reakce na významný podnět při sníženém sebeovládání. Je odreagováním náhle vzniklého emočního napětí a zpravidla vede k určitému jednání výrazovému (radost, žal, vztek, hnus, stud), popřípadě i zkratovému. Bývá doprovázen změnami některých tělesných funkcí, jako například dýchání, srdeční činnosti, neurohumorální sekrece apod. Stane-li se afekt jakožto obecná reakce na něco příjemného či nelibého předmětem obranných mechanismů, může vzniknout řada defenzivních způsobů zpracování afektu (blokáda afektu, odložení, přesunutí, izolace, maskování afektu).

Afekt tak souvisí s emocemi i náladami, je proto možné konstatovat že „vztah jednotlivých afektivních procesů (afektů, emocí a nálad) je vzájemně interagující, přičemž lze u každého jedince usuzovat na tendenci k synchronizaci jednotlivých afektivních jevů v rámci afektivního proudu.“^[1]

Historie

Platón rozlišuje čtyři kategorie afektů, „hnutí mysli“ či „vášní“: rozkoš, bolest, žádost a strach. Podle Aristotela je jich sedm: žádost, hněv, strach, odvaha, radost, láska, nenávist, stesk, žárlivost a soucit.^[2] Podle Descarta, Les passions de l´ame (1649) lze rozlišovat radost, nenávist, lásku, smutek, touhu a obdiv.

Odvozená slova

Afektivní znamená citový, týkající se citů, například afektivní poruchy.

Afektivita znamená citovost, emotivní stránku člověka.

Afektovaný označuje jednání nebo člověka, který vědomě zdůrazňuje afektivitu, přehnanou a nevěrohodnou citovost.

Afikovat znamená citově oslovit, pohnout.

Odkazy

Reference

↑ ŠOLCOVÁ, Iva; TRNKA, Radek. A contribution to the theory of affective processes. S. 298-314. Ceskoslovenská psychologie 59 [online]. 2015 [cit. 2019-09-19]. S. 298-314. Dostupné online. (anglicky)
↑ Kirchner, Wörterbuch der philosophischen Grundbegriffe. 1907 - heslo Pathos

Literatura

ANGER, Jiří: Afekt, výraz, performance. Proměny melodramatického excesu v kinematografii těla. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2018. ISBN 978-80-7308-768-5
BOROSSA, Julia. Témata psychoanalýzy I : nevědomí, afekty a emoce, úzkost, fantazie, hysterie. 1. vyd. Praha: Portál, 2002. 184 s. ISBN 80-7178-609-8.
JIRSA, Tomáš. Tváří v tvář beztvarosti. Afektivní a vizuální figury v moderní literatuře. Brno: Host, 2016. 364 s. ISBN 978-80-7491-793-6.

Související články

Externí odkazy

Encyklopedické heslo Affekt v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích

[1] ŠOLCOVÁ, Iva; TRNKA, Radek. A contribution to the theory of affective processes. S. 298-314. Ceskoslovenská psychologie 59 [online]. 2015 [cit. 2019-09-19]. S. 298-314. Dostupné online. (anglicky)

[2] Kirchner, Wörterbuch der philosophischen Grundbegriffe. 1907 - heslo Pathos

[1]

[2]

Verze z 25. 11. 2020, 23:00 editovat JAnDbot (diskuse \| příspěvky) Roboti 1 711 609 editací m české uvozovky; kosmetické úpravy ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 2. 2. 2021, 01:03 editovat zrušit editaci Jakubdrastich2 (diskuse \| příspěvky) 1 381 editací odstranil jsem obrázek, neboť ho už asi někdo smazal. Zkusím najít vhodný značka: editace z Vizuálního editoru Přejít na další porovnání →
Řádek 1:		Řádek 1:
	[[Soubor:Maori Rugbyplayer tattooed.jpg\|náhled\|Tvář v afektu ([[Maori]])]]
	'''Afekt''' (z [[latina\|latiny]] ''affectus'') je krátkodobá, silná a prudká [[emoce\|emoční]] reakce na významný podnět při sníženém sebeovládání. Je odreagováním náhle vzniklého emočního napětí a zpravidla vede k určitému jednání výrazovému ([[radost]], [[žal]], [[vztek]], [[hnus]], [[stud]]), popřípadě i zkratovému. Bývá doprovázen změnami některých tělesných funkcí, jako například dýchání, srdeční činnosti, neurohumorální sekrece apod. Stane-li se afekt jakožto obecná reakce na něco příjemného či nelibého předmětem obranných mechanismů, může vzniknout řada defenzivních způsobů zpracování afektu (blokáda afektu, odložení, přesunutí, izolace, maskování afektu).		'''Afekt''' (z [[latina\|latiny]] ''affectus'') je krátkodobá, silná a prudká [[emoce\|emoční]] reakce na významný podnět při sníženém sebeovládání. Je odreagováním náhle vzniklého emočního napětí a zpravidla vede k určitému jednání výrazovému ([[radost]], [[žal]], [[vztek]], [[hnus]], [[stud]]), popřípadě i zkratovému. Bývá doprovázen změnami některých tělesných funkcí, jako například dýchání, srdeční činnosti, neurohumorální sekrece apod. Stane-li se afekt jakožto obecná reakce na něco příjemného či nelibého předmětem obranných mechanismů, může vzniknout řada defenzivních způsobů zpracování afektu (blokáda afektu, odložení, přesunutí, izolace, maskování afektu).