Vladimir Vasiljevič Atlasov: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Řádek 3: Řádek 3:
| obrázek = Vladimir Atlasov.jpg
| obrázek = Vladimir Atlasov.jpg
}}
}}
'''Vladimir Vasiljevič Atlasov''' (1661 nebo 1664, [[Velikij Ustjug]] - 1. února 1711 [[Nižněkamčatsk]]) - sibiřský kozák, dobyvatel Kamčatky.
'''Vladimir Vasiljevič Atlasov''' ([[Ruština|rusky]] ''Владимир Васильевич Атласов'', 1661 nebo 1664, [[Velikij Ustjug]] - 1. února 1711 [[Nižněkamčatsk]]) - sibiřský kozák, obchodník s kožešinami, dobyvatel Kamčatky.<ref name=":0">{{Citace monografie
| příjmení = Hrbek
| jméno = Ivan
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = ABC Cestovatelů, mořeplavců, objevitelů
| vydání = První
| vydavatel = Panorama
| místo = Praha
| rok vydání = 1979
| počet stran = 288
| strany = 20
| isbn =
}}</ref>

[[Alexandr Sergejevič Puškin|Alexandr S. Puškin]] nazval Atlasova ''Kamčatským Jermakem'' a akademik Stěpan Krašeninikov ho nazýval ''Objevitelem Kamčatky''.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Berg
| jméno = L.S.
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Otkrytije Kamčatky i ekspedicija Beringa
| vydání = První
| vydavatel = Pervije issledovatěli Dalnogo Vostoka
| místo = Moskva
| rok vydání = 1951
| počet stran = 452
| strany = 131
| isbn =
| jazyk = rusky
}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Российские историки о Владимире Атпасове
| periodikum = www.kamlib.ru
| url = https://www.kamlib.ru/ethnography/dir3/xxiv_kamchatka_raznymi_narodami_obitaema/rossiyskie_istoriki_o_vladimire_atpasove/
| jazyk = ru
| datum přístupu = 2020-12-19
}}</ref>

== Mládí ==
Atlasov se narodil ve Velikém Ustjugu roku 1661 nebo 1664, jeho otec byl uprchlý rolník, který se stal za Uralem [[Kozáci|kozákem]]. Od dětství byl Atlasov veden ke kozácké budoucnosti na Sibiři.

V roce 1682 začal vybírat [[jasak]] na řekách [[Aldan (řeka)|Aldan]] a [[Uda (přítok Ochotského moře)|Uda]]. Roku 1695 byl jmenován atamanem [[Anadyrský ostroh|Anadyrského ostrohu]].<ref name=":0" />

== Objevování Kamčatky ==
Na jaře roku 1697 podnikl ataman Atlasov, v čele oddílu 120 lidí (60 kozáků a 60 [[Jukagirové|Jukagirů]]), sobí pochod z Anadyrského ostrohu přes Korjacký hřeben. Cílem expedice bylo dobýt celou [[Kamčatka|Kamčatku]]. Atlasov vyšel od ústí [[Penžina|Penžiny]], vnikl do území [[Korjaci|Korjaků]], překročil Korjacký hřeben směrem na východ, potom se vrátil na západní pobřeží a táhl na jih. Druhý oddíl pod vedením Luky Morozka se oddělil a postupoval podél východního pobřeží. Oba oddíly se pak spojily u Taglije a pokračovaly k řece [[Ozernoj|Ozerné]] a Ingači. Během cesty dobyli čtyři korjacké osady a na řece [[Kamčatka (řeka)|Kamčatce]] založili Verchně-Kamčatsk. Během expedice se Jukagirové doprovázející kozáky vzbouřili pro Atlasovovu krutost vůči nim. Tři kozáci byli zabiti a Atlasov byl v bitce šestkrát zraněn. Jukagirové ztratili patnáct mužů, uznali svou porážku a dále Atlasovova poslouchali. Trasa expedice skončila na jižním cípu poloostrova, kde měl Atlasov z ústí řeky Golygina možnost sledovat dříve neznámé [[Kurilské ostrovy]]. Atlasov se pak vrátil do Verchně-Kamčatsku, zanechal tam své lidi a spolu s 15 kozáky a 4 Jukagiry se vydal na zpáteční cestu. 2. července 1698 dorazil zpět do Anadyrského ostrohu.

V roce 1700 dorazil Atlasov do [[Jakutsk|Jakutska]], kde systematizoval mapy a materiály nashromážděné během své kamčatské expedice. Podrobně popsal reliéf, podnebí, flóru, faunu, populaci Kamčatky a okolních ostrovů, ''"kterými vede cesta k nádhernému [[Japonsko|Nilfonskému království]]".'' Připojil k tomu rovněž první mapu Kamčatky, která vyniká přesností a precizností ačkoliv se Atlasov nikdy neučil kartografii. Atlasov podrobně popsal i možnosti zemědělské kolonizace Kamčatky. Velice nerad ve své zprávě připustil, že se mu nepodařilo nalézt žádné stříbro nebo zlato.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Skřivan
| jméno = Aleš
| příjmení2 = Křivský
| jméno2 = Petr
| titul = Moře, objevy, staletí
| vydání = první
| vydavatel = Mladá fronta
| místo = Praha
| rok vydání = 1980
| počet stran = 302
| strany = 203-206
| isbn =
}}</ref>

Za úspěšnou kampaň, která skončila připojením Kamčatky byla Atlasovovi v Moskvě udělena hodnost ''kozácké hlavy'' a dostal jako odměnu 100 rublů.

== Uvěznění ==
29. srpna 1701 Atlasov napadl obchodní lodě kupce Dobrjanina, ukradl mu čínské hedvábí v hodnotě 16 662 rublů. Za to byl zatčen, vyslýchán a uvězněn. V Jakutském vězení zůstal do do roku 1706. Pak byl poslán opět na Kamčatku.

== Kamčatský místodržící a smrt ==
Za své zásluhy při objevování Kamčatky byl Atlasov jmenován místodržícím Kamčatky. Jeho vláda se ale vyznačovala neschopností a krutostí. Korjakové se vzbouříli a pobíjeli ruské úředníky. Verchně-Kamčatsk byl domorodci dobyt, obyvatelstvo vyvražděno a osada zanikla. Atlasov tvrdě potíral domorodá povstání, popravoval domorodce, ale také často popravoval své podřízené za neschopnost.

V prosinci 1707 se část podřízených kozáků vzbouřila a prohlásila Atlasova za sesazeného, zvolili si nového místodržícího a poslali do Jakutsku stížnost.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = - Города и остроги земли Сибирской
| periodikum = ostrog.ucoz.ru
| url = http://ostrog.ucoz.ru/news/chelobitnaja_carju_sluzhilykh_i_promyshlennykh_ljudej_ubivshikh_vladimira_atlasova/2010-01-21-389
| datum přístupu = 2020-12-19
}}</ref> Atlasov byl vzbouřenci uvězněn a veškerý jeho majetek byl zkonfiskován. Atlasovovi se podařilo z vězení utéci, pokusil se získat na svou stranu co nejvíce Rusů a kozáků, ale všichni ho odmítali. Roku 1709 dorazil na Kamčatku nový místodržící - Pjotr Čiřikov. Vzbouření kozáci s ním také ale byli nespokojeni, již roku 1710 se proto novým místodržícím stal Osip Lipin. Kozácká vzpoura ale stále pokračovala a vzbouřenci postupně oba úředníky popravili a rozhodli se zabít i Atlasova, který se skrýval v Nižněkamčatsku. Není známo, co Atlasov na Kamčatce dělal od svého útěku z vězení v roce 1707 až do roku 1711. 1. února 1711 byl Atlasov ve svém domě vzbouřenci ve spánku zavražděn. Novým místodržícím se stal jeden ze vzbouřených kozáků - Danilo Ancyferov.

== Připomínky ==

* [[Atlasovův ostrov]], kamčatská osada Atlasovo, vyhaslá kamčatská sopka Atlasov, Atlasovská zátoka
* Astragalus Atlasova - bylinná rostlina z čeleni luštěnin, která roste jen na Kamčatce
* v roce 2014 po Atlasovovi pojmenována ulice v [[Moskva|Moskvě]]
* v roce 1973 byla na břeku řeky Kamčatka na počest Atlasovovy expedice vztyčena pětimetrová dřevěná stéla


== Odkazy ==
== Odkazy ==

Verze z 19. 12. 2020, 15:29

ikona
Na této stránce se právě pracuje.
Prosíme, needitujte tuto stránku po dobu 180 minut od 19. 12. 2020, 12:56 (CET), abyste se vyhnuli editačním konfliktům. V případě potřeby vyhledejte v historii vkladatele a kontaktujte jej. Děkujeme.
Tato šablona je určena pro krátkodobé užití v řádu hodin. Pokud již uplynula vyžádaná lhůta 180 minut od jejího vložení 19. 12. 2020, 12:56 (CET), neváhejte ji odstranit.
Vladimir Vasiljevič Atlasov
Narození1661
Velikyj Usťjug
Úmrtí1. února 1711 (ve věku 49–50 let)
Nižněkamčatsk
Povoláníobjevitel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimir Vasiljevič Atlasov (rusky Владимир Васильевич Атласов, 1661 nebo 1664, Velikij Ustjug - 1. února 1711 Nižněkamčatsk) - sibiřský kozák, obchodník s kožešinami, dobyvatel Kamčatky.[1]

Alexandr S. Puškin nazval Atlasova Kamčatským Jermakem a akademik Stěpan Krašeninikov ho nazýval Objevitelem Kamčatky.[2][3]

Mládí

Atlasov se narodil ve Velikém Ustjugu roku 1661 nebo 1664, jeho otec byl uprchlý rolník, který se stal za Uralem kozákem. Od dětství byl Atlasov veden ke kozácké budoucnosti na Sibiři.

V roce 1682 začal vybírat jasak na řekách Aldan a Uda. Roku 1695 byl jmenován atamanem Anadyrského ostrohu.[1]

Objevování Kamčatky

Na jaře roku 1697 podnikl ataman Atlasov, v čele oddílu 120 lidí (60 kozáků a 60 Jukagirů), sobí pochod z Anadyrského ostrohu přes Korjacký hřeben. Cílem expedice bylo dobýt celou Kamčatku. Atlasov vyšel od ústí Penžiny, vnikl do území Korjaků, překročil Korjacký hřeben směrem na východ, potom se vrátil na západní pobřeží a táhl na jih. Druhý oddíl pod vedením Luky Morozka se oddělil a postupoval podél východního pobřeží. Oba oddíly se pak spojily u Taglije a pokračovaly k řece Ozerné a Ingači. Během cesty dobyli čtyři korjacké osady a na řece Kamčatce založili Verchně-Kamčatsk. Během expedice se Jukagirové doprovázející kozáky vzbouřili pro Atlasovovu krutost vůči nim. Tři kozáci byli zabiti a Atlasov byl v bitce šestkrát zraněn. Jukagirové ztratili patnáct mužů, uznali svou porážku a dále Atlasovova poslouchali. Trasa expedice skončila na jižním cípu poloostrova, kde měl Atlasov z ústí řeky Golygina možnost sledovat dříve neznámé Kurilské ostrovy. Atlasov se pak vrátil do Verchně-Kamčatsku, zanechal tam své lidi a spolu s 15 kozáky a 4 Jukagiry se vydal na zpáteční cestu. 2. července 1698 dorazil zpět do Anadyrského ostrohu.

V roce 1700 dorazil Atlasov do Jakutska, kde systematizoval mapy a materiály nashromážděné během své kamčatské expedice. Podrobně popsal reliéf, podnebí, flóru, faunu, populaci Kamčatky a okolních ostrovů, "kterými vede cesta k nádhernému Nilfonskému království". Připojil k tomu rovněž první mapu Kamčatky, která vyniká přesností a precizností ačkoliv se Atlasov nikdy neučil kartografii. Atlasov podrobně popsal i možnosti zemědělské kolonizace Kamčatky. Velice nerad ve své zprávě připustil, že se mu nepodařilo nalézt žádné stříbro nebo zlato.[4]

Za úspěšnou kampaň, která skončila připojením Kamčatky byla Atlasovovi v Moskvě udělena hodnost kozácké hlavy a dostal jako odměnu 100 rublů.

Uvěznění

29. srpna 1701 Atlasov napadl obchodní lodě kupce Dobrjanina, ukradl mu čínské hedvábí v hodnotě 16 662 rublů. Za to byl zatčen, vyslýchán a uvězněn. V Jakutském vězení zůstal do do roku 1706. Pak byl poslán opět na Kamčatku.

Kamčatský místodržící a smrt

Za své zásluhy při objevování Kamčatky byl Atlasov jmenován místodržícím Kamčatky. Jeho vláda se ale vyznačovala neschopností a krutostí. Korjakové se vzbouříli a pobíjeli ruské úředníky. Verchně-Kamčatsk byl domorodci dobyt, obyvatelstvo vyvražděno a osada zanikla. Atlasov tvrdě potíral domorodá povstání, popravoval domorodce, ale také často popravoval své podřízené za neschopnost.

V prosinci 1707 se část podřízených kozáků vzbouřila a prohlásila Atlasova za sesazeného, zvolili si nového místodržícího a poslali do Jakutsku stížnost.[5] Atlasov byl vzbouřenci uvězněn a veškerý jeho majetek byl zkonfiskován. Atlasovovi se podařilo z vězení utéci, pokusil se získat na svou stranu co nejvíce Rusů a kozáků, ale všichni ho odmítali. Roku 1709 dorazil na Kamčatku nový místodržící - Pjotr Čiřikov. Vzbouření kozáci s ním také ale byli nespokojeni, již roku 1710 se proto novým místodržícím stal Osip Lipin. Kozácká vzpoura ale stále pokračovala a vzbouřenci postupně oba úředníky popravili a rozhodli se zabít i Atlasova, který se skrýval v Nižněkamčatsku. Není známo, co Atlasov na Kamčatce dělal od svého útěku z vězení v roce 1707 až do roku 1711. 1. února 1711 byl Atlasov ve svém domě vzbouřenci ve spánku zavražděn. Novým místodržícím se stal jeden ze vzbouřených kozáků - Danilo Ancyferov.

Připomínky

  • Atlasovův ostrov, kamčatská osada Atlasovo, vyhaslá kamčatská sopka Atlasov, Atlasovská zátoka
  • Astragalus Atlasova - bylinná rostlina z čeleni luštěnin, která roste jen na Kamčatce
  • v roce 2014 po Atlasovovi pojmenována ulice v Moskvě
  • v roce 1973 byla na břeku řeky Kamčatka na počest Atlasovovy expedice vztyčena pětimetrová dřevěná stéla

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Атласов, Владимир Васильевич na ruské Wikipedii.

  1. ↑ a b HRBEK, Ivan. ABC Cestovatelů, mořeplavců, objevitelů. První. vyd. Praha: Panorama, 1979. 288 s. S. 20. 
  2. ↑ BERG, L.S. Otkrytije Kamčatky i ekspedicija Beringa. První. vyd. Moskva: Pervije issledovatěli Dalnogo Vostoka, 1951. 452 s. S. 131. (rusky) 
  3. ↑ Российские историки о Владимире Атпасове. www.kamlib.ru [online]. [cit. 2020-12-19]. Dostupné online. (rusky) 
  4. ↑ SKŘIVAN, Aleš; KŘIVSKÝ, Petr. Moře, objevy, staletí. první. vyd. Praha: Mladá fronta, 1980. 302 s. S. 203-206. 
  5. ↑ - Города и остроги земли Сибирской. ostrog.ucoz.ru [online]. [cit. 2020-12-19]. Dostupné online. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vladimir_Vasiljevič_Atlasov&oldid=19275889“