Eufrat: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace značky: revertováno editace z Vizuálního editoru |
Bez shrnutí editace značky: ruční vrácení zpět editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 23: | Řádek 23: | ||
| hčp = |
| hčp = |
||
}} |
}} |
||
'''Eufrat''', ({{Vjazyce2|ar|الفرات|Al-Furāt}}, {{Vjazyce2|tr|Fırat}}, v [[aramejština|aramejštině]] znamená ''sladká |
'''Eufrat''', ({{Vjazyce2|ar|الفرات|Al-Furāt}}, {{Vjazyce2|tr|Fırat}}, v [[aramejština|aramejštině]] znamená ''sladká voda''), je největší [[řeka]] [[Blízký východ|Blízkého východu]]. Protéká [[Turecko|Tureckem]] (provincie [[Elazığ (provincie)|Elazığ]], [[Adıyaman (provincie)|Adıyaman]], [[Gaziantep (provincie)|Gaziantep]], [[Malatya (provincie)|Malatya]] a [[Şanlıurfa (provincie)|Şanlıurfa]]), [[Sýrie|Sýrií]] a [[Irák]]em ([[Anbár]], [[Babylón (guvernorát)|Babylón]], [[Nadžaf (guvernorát)|Nadžaf]], [[Kádisíja]], [[Mutanná]], [[Dhíkár]], [[Basra (guvernorát)|Basra]]). Její délka od soutoku [[zdrojnice|zdrojnic]] je 2 760 [[kilometr|km]] (od pramene [[Murat (řeka)|Muratu]] 3065 km), z čehož 1263 km<ref name="turkstat">podle [http://www.turkstat.gov.tr/IcerikGetir.do?istab_id=52 Turecké statistické rybářské ročenky 2013] {{tr}}</ref> je na území Turecka. [[Povodí]] zaujímá plochu 673 000 [[kilometr čtvereční|km²]] |
||
== Průběh toku == |
== Průběh toku == |
||
Verze z 21. 9. 2020, 16:33
| Eufrat | |
|---|---|
 řeka v jižním Iráku | |
| Základní informace | |
| Délka toku | 2760 km |
| Plocha povodí | 673000 km² |
| Průměrný průtok | 818 m³/s |
| Světadíl | Asie |
| Zdrojnice | |
| Karasu, Murat 38°52′29″ s. š., 38°47′38″ v. d. | |
| Ústí | |
| Šatt al-Arab 30°25′29,49″ s. š., 48°10′7,6″ v. d. | |
| Protéká | |
 Turecko (provincie Elazığ, Adıyaman, Gaziantep, Malatya a Şanlıurfa),  Sýrie,  Irák (Anbár, Babylón, Nadžaf, Kádisíja, Mutanná, Dhíkár, Basra) | |
| Úmoří, povodí | |
| Indický oceán, Perský záliv, Šatt al-Arab, Povodí Eufratu (Irák 40%, Turecko 28%, Sýrie 17%)[1] | |
 mapka povodí Eufratu a Tigridu | |
| Geodata | |
| OpenStreetMap | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Eufrat, (arabsky الفرات, Al-Furāt, turecky Fırat, v aramejštině znamená sladká voda), je největší řeka Blízkého východu. Protéká Tureckem (provincie Elazığ, Adıyaman, Gaziantep, Malatya a Şanlıurfa), Sýrií a Irákem (Anbár, Babylón, Nadžaf, Kádisíja, Mutanná, Dhíkár, Basra). Její délka od soutoku zdrojnic je 2 760 km (od pramene Muratu 3065 km), z čehož 1263 km[2] je na území Turecka. Povodí zaujímá plochu 673 000 km²
Průběh toku
Řeka vzniká soutokem zdrojnic Karasu a Murat, které pramení v Arménské vysočině. V místě soutoku byla v letech 1966 až 1975 postavena Kebanská přehradní nádrž. Na horním toku má převážně horský charakter. V úzké soutěsce se prodírá okrajovými hřbety Arménské vysočiny Malatya a Ergani. Poté v hluboké dolině protíná pouštní planinu Sýrie a severní Mezopotámie. Pod městem Hit vtéká do Mezopotámské nížiny, která je tvořena říčními nánosy. Šířka řeky se zde pohybuje od 150 do 500 m a hloubka dosahuje 10 m. Na dolním toku se dvěma rameny slévá s řekou Tigris a vytváří řeku Šatt al-Arab, která ústí do Perského zálivu. Hlavní přítoky jsou Tochma a Göksu v Turecku zprava a Belich a Chábúr v Sýrii zleva. Na území Iráku ústí do Eufratu jen suchá údolí (vádí), která se naplňují vodou pouze v období dešťů. Řeka protéká městy Erzincan, Birecik (Turecko), Rakka, Dajr az-Zaur (Sýrie), Ramádí, Falludža, Kúfa, Samawa, Díwáníja, Násiríja.
Vodní režim
Převážnou část vody získává díky sněhovým a dešťovým srážkám v horské části povodí. Na rovině je zdrojem převážně déšť. Vodnost řeky je nejvyšší na jaře (květen a červen), v létě hladina klesá. Při povodních úroveň hladiny stoupá o 3 až 4 m. Za účelem ochrany před těmito povodněmi bylo v oblasti Mezopotámské nížiny vybudováno několik hydrotechnických zařízení a koryto řeky bylo obehnáno hrázemi. Průměrný roční průtok u města Hit činí 840 m³/s. Maximální průtok dosahuje 3000 až 4000 m³/s a minimální na konci léta 180 m³/s. Celkový roční odtok představuje 26,4 km³. Směrem k ústí se v důsledku zavlažování, vypařování a prosakování průtok snižuje na 300 až 400 m³/s. Řeka nese velké množství pevných částic, které dosahuje 13 až 15 Mt za rok na středním toku. Směrem k ústí se jejich množství zmenšuje v důsledku usazování.
Využití
Využívá se ve velké míře na zavlažování už od starověku. Řada oáz podél koryta řeky se táhne v celé nížinné délce jejího toku. Jen na území Iráku je zavlažováno přibližně 1 mil. ha pomocí zavlažovacích kanálů. Dalších 560 000 ha je zavlažováno pomocí čerpadel a jiných hydrotechnických zařízení. V Turecku byly vybudovány přehrady s vodními elektrárnami Keban a Atatürk a v Sýrii Tabaqah. V Iráku bylo vybudováno několik hydrouzlů, které regulují průtok a zavlažování. Na řece je možná lodní doprava od ústí k městu Hit.
Historie
Povodí Eufratu a Tigridu je jednou z nejstarších kulturních oblastí. Zrodily se zde jedny z nejstarších civilizací na Zemi (Sumer, Babylónie, Asýrie). Město Babylón se rozkládalo přímo na březích Eufratu.
Reference
Literatura
V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Евфрат“.
Externí odkazy
Slovníkové heslo Eufrat ve Wikislovníku
Obrázky, zvuky či videa k tématu Eufrat na Wikimedia Commons - (turecky) Turecká statistická rybářská ročenka 2013
