John Lewis (politik): Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Vytvořeno překladem stránky „John Lewis (civil rights leader)
značky: editace z rozšíření Překlad Překlad 2
m Robot: Přidání šablony Překlad
Řádek 35: Řádek 35:
}}</ref> <ref name="ReferenceA">{{Citace elektronické monografie
}}</ref> <ref name="ReferenceA">{{Citace elektronické monografie
| url = https://abcnews.go.com/GMA/story?id=6813984&page=1
| url = https://abcnews.go.com/GMA/story?id=6813984&page=1
}}</ref>
}}</ref>

== Reference ==
{{Překlad|en|John Lewis (civil rights leader)|968427889}}

[[Kategorie:Nositelé Prezidentské medaile svobody]]
[[Kategorie:Nositelé Prezidentské medaile svobody]]
[[Kategorie:Členové Sněmovny reprezentantů USA za Georgii]]
[[Kategorie:Členové Sněmovny reprezentantů USA za Georgii]]

Verze z 19. 7. 2020, 13:14

Šablona:Infobox officeholder John Robert Lewis (21. února 1940 - 17. července 2020) byl americký obhájce občanských práv a politik. Od roku 1987 do své smrti byl členem Demokratické strany a byl zástupcem USA pro Georgia's 5th congressional district . Byl také děkanem (v orig. dean) kongresové delegace za Georgii . Region, který reprezentoval, zahrnuje severní tři čtvrtiny Atlanty .

Lewis, který byl předsedou Studentského nenásilného koordinačního výboru (SNCC), byl jedním z „ velkých šesti “ vůdců skupin, kteří zorganizovali v březnu 1963 pochod do Washingtonu, hrál velkou roli v hnutí za občanská práva a v jeho činnech, které vedly k ukončení rasové segregace ve Spojených státech . Stal se vůdcem Demokratické strany v Sněmovně reprezentantů USA, od roku 1991 působil jako Chief Deputy Whip a od roku 2003 jako Senior Chief Deputy Whip. Bylo mu uděleno mnoho čestných titulů a cen, včetně prezidentské medaile svobody .

Freedom Rides

V roce 1961 se Lewis stal jedním z 13 původních Freedom Riders . [1] [2] Sedm bělochů a šest černochů se rozhodlo cestovat z Washingtonu, DC do New Orleans společně. V té době v některých jižanských státech stále platily zákony zakazující cestovat černochům a bělochům společně veřejnou dopravou. Freedom Rides původně iniciovalo Společenství smíření a později je znovu obnovil James Farmer a Kongres rasové rovnosti (CORE). Jejich posláním bylo zvýšit tlak na federální vládu tak, aby začala vyžadovat rozhodnutí Nejvyššího soudu v případu Boynton v. Virginie (1960), které prohlásilo segregaci v mezistátních autobusových spojích za protiústavní. Freedom Rides také poukázalo na pasivitu federální vlády vůči násilí proti občanům, kteří jednali v souladu se zákony. [3] Federální vláda spoléhala na to, že proslule rasistická Alabamská policie, aby chránila Jezdce, ale sama nepodnikla nic, kromě toho, že si agenti FBI dělali poznámky. Kennedyho administrativa pak vyzvala k přerušení cest, aby došlo k uklidnění situace. [4]

Na Jihu byl Lewis s dalšími nenásilnými Freedom Riders biti rozzuřenými lidmi, byli zatýkáni a vězněni. Ve svých 21 letech byl prvním Freedom Rider napadeným v Rock Hill v Jižní Karolíně . Když zde chtěl vstoupit do čekárny pro bílé, dva běloši ho napadli, zranili jej na tváři a kopali ho do žeber. Navzdory tomuto brutálnímu útoku se Lewis o dva týdny později účastnil další jízdy do Jacksonu, Mississippi . "Byli jsme rozhodnutí nenechat se od našeho cíle odradit žádným násilím. Věděli jsme, že naše životy budou v ohrožení, ale rozhodli jsme se nevracet se," řekl Lewis ke konci svého života k jeho vytrvalosti po napadení. [5] ewis byl také na 40 dní zadržen ve státní věznici v Mississippi ve státě Sunflower County v Mississippi poté, co se účastnil Freedom Riders akce v tomto státě. [6]

V rozhovoru pro CNN k 40. výročí Freedom Rides vzpomínal Lewis na množství násilí, kterému byl on a dalších 12 Freedom Riders vystaveni. V Birminghamu byli biti basebalovými pálkami, řetězi, olověnými trubkami a kameny. Byli zatknuti policií, ta je dovezla na hranice s Tennessee a tam je pustila. Znovu se zorganizovali a jeli do Montgomery, kde je napadli s ještě větší agresivitou [7] a Lewise udeřili do hlavy dřevěnou bednou. „Bylo to velmi násilné. Myslel jsem, že umřu. Zůstal jsem ležet v bezvědomí na autobusovém nádraží Greyhound v Montgomery,“ vzpomínal Lewis na tento útok.[8] Když se CORE z důvodu násilí upustil od Freedom Rides, Lewis spolu s další aktivistkou Diane Nash oslovili studenty z Nashvillu, kteří v cestách pokračovali a dovedli je k úspěšnému závěru. [9] [10]

V únoru 2009, 48 let poté, co byl do krve zbit na nádraží v Greyhound během Freedom Ride, se Lewisovi v celostátní televizi omluvil jižan a bývalý člen Ku-klux-klanu Elwin Wilson. [11] [12]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku John Lewis (civil rights leader) na anglické Wikipedii.

  1. Reporting Civil Rights: American Journalism 1963–1973, Part Two Carson, Clayborne, Garrow, David, Kovach, Polsgrove, Carol (Editorial Advisory Board), (Library of America: 2003) ISBN 978-1-931082-29-7, pp. 15–16, 48, 56, 84, 323, 374, 384, 392, 491–94, 503, 505, 513, 556, 726, 751, 846, 873.
  2. Dostupné online. 
  3. Dostupné online. 
  4. Dostupné online. 
  5. Dostupné online. 
  6. www.desototimes.com. Dostupné online. 
  7. Dostupné online. 
  8. Dostupné online. 
  9. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-1-135-27620-1. 
  10. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 0-15-600708-8. .
  11. Dostupné online. 
  12. Dostupné online.