Šarlota Amálie Hesensko-Philippsthalská: Porovnání verzí
nová stránka |
mBez shrnutí editace |
||
Řádek 27: | Řádek 27: | ||
| datum narození = [[11. srpen|11. srpna]] [[1730]] |
| datum narození = [[11. srpen|11. srpna]] [[1730]] |
||
| místo narození = Philippsthal |
| místo narození = Philippsthal |
||
| datum úmrtí = [[7. září]] [[1801]] ({{1730|08|11|1801|09|07}} let) |
| datum úmrtí = [[7. září]] [[1801]] ({{Věk|1730|08|11|1801|09|07}} let) |
||
| místo úmrtí = [[Meiningen]] |
| místo úmrtí = [[Meiningen]] |
||
| datum pohřbení = <!-- datum pohřbu --> |
| datum pohřbení = <!-- datum pohřbu --> |
Verze z 16. 6. 2020, 01:02
Šablona:Infobox - panovniceŠarlota Amálie Hesensko-Philippsthalská (11. srpna 1730, Philippsthal – 7. září 1801, Meiningen) byla vévodkyní a v letech 1763 až 1782 regentkou Sasko-meiningenu.
Život
Šarlota Amálie se narodila jako dcera lankraběte Karla I. Hesensko-Philippsthalského a jeho manželky, princezny Kristýny Sasko-Eisenašské. V roce 1750 se dvacetiletá Šarlota provdala za třiašedesátiletého sasko-meiningenského vévodu Antonína Ulricha, jemuž za třináct let manželství porodila osm dětí.
Vévoda ve své poslední vůli a závěti stanovil Šarlotu Amálii jedinou poručnicí jejich synů a regentkou Sasko-Meiningenu. Antonín Ulrich odjel s rodinou do Frankfurtu nad Mohanem, kam se uchýlili před rodinnými spory. Po manželově smrti Šarlota nejdříve odcestovala do Philippsthalu, kde čekala na císařské rozhodnutí, které ji potvrdilo jako poručnici a vladařku. Příbuzní z Gothy v očekávání dědictví odcestovali do Meiningenu. Po císařském rozhodnutí, které potvrdilo vévodovu poslední vůli, se mohla Šarlota přestěhovat do Meiningenu.
Když v roce 1763 přijala regentství, země byla finančně a ekonomicky zničená. Díky přísným úsporným opatřením a reformám, ekonomické rekonstrukci a podpoře duchovního života, je považována za "spasitelku vévodství". Jmenováním nových ministrů, jako je Adolph Gottlieb von Eyben, umožnila ústřední vládě do jednoho roku znovu účinně fungovat. Díky sofistikovanému systému úspor a finanční analýze u dvora, na sebe přitáhla pozornost císaře Josefa II., který ji jmenoval ředitelkou Komise na záchranu ještě beznadějně zadluženého vévodství Sasko-Hildburghausen.
Protože její synové měli právo vládnout společně, vládla společně se svým nejstarším synem Karlem v letech 1775 až 1782, když byl Jiří I. ještě nezletilým.
Její panování bylo průlomem osvíceného absolutismu v Sasko-Meiningenu; a své syny vychovala tak, aby pokračovali v této politice. Založila zednářskou lóži Charlotte zu den drei Nelken ("Šarlota a tři karafiáty"). Podle jejího posledního přání nebyla pochována v královské hrobce, ale na městském hřbitově.
Potomci
Za třináct let manželství porodila Šarlota Amálie manželovi osm dětíː
- Šarlota Sasko-Meiningenská (11. září 1751 – 25. dubna 1827)
- Luisa Sasko-Meiningenská (6. srpna 1752 – 3. června 1805)
- Alžběta Sasko-Meiningenská (1753 – 1754)
- Karel Vilém Sasko-Meiningenský (19. listopadu 1754 – 21. července 1782)
- Fridrich František Sasko-Meiningenský (1756 – 1761)
- Fridrich Vilém Sasko-Meiningenský (1757 – 1758)
- Jiří I. Sasko-Meiningenský (4. února 1761 – 24. prosince 1803)
- Amálie Sasko-Meiningenská (1762 – 1798)
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Princess Charlotte Amalie of Hesse-Philippsthal na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Šarlota Amálie Hesensko-Philippsthalská na Wikimedia Commons
Sasko-meiningenská vévodkyně | ||
---|---|---|
Předchůdce: Alžběta Žofie Braniborská |
1750–1763 Šarlota Amálie Hesensko-Philippsthalská |
Nástupce: Luisa Stolbersko-Gedernská |