Imamát Omán: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Přidáno 94 bajtů ,  před 3 měsíci
m
Robot: rozdělení ISBN do více parametrů; kosmetické úpravy
(legenda k mapě)
m (Robot: rozdělení ISBN do více parametrů; kosmetické úpravy)
| hlavní město = [[Nazvá]]
| počet obyvatel =
| počet obyvatel poznámka =
| rozloha =
| rozloha poznámka =
| kapitola = Introduction: Oman and its People
| strany = 20
| isbn = 1317291735, 9781317291732
| jazykisbn2 = anglicky}}</ref>9781317291732
| jazyk = anglicky
}}</ref>
 
== Maskat a Omán ==
[[Maskat a Omán]] byl stát zahrnující jednak vnitrozemí ovládané imámem a jednak pobřežní regiony s centrem v [[Maskat]]u, jemuž vládl sultán. Mezi oběma státy vládlo napětí, kmeny loajální imámovi někdy útočili na sultánova teritoria. Na konci 19. století se imamát více než přiblížil dobytí sultanátu, a to v letech 1868 až 1871, kdy imám [[Azzan bin Kais]] Maskat dobyl, a také v roce 1895, kdy kmeny věrné imámovi [[Salih bin Ali|Salihovi bin Alimu]] kontrolovaly většinu Maskatu, přičemž sultán [[Fajsal bin Turki]] se uchýlil do pevnosti Jalali (Džalali). Sultána nemile překvapila nečinnost Britů, kteří nechtěli zasahovat v Ománu pakliže nemuseli. Kmenoví vůdci loajální sultanátu se střetli se sílou imáma, situace však byla vyrovnaná a nakonec se urovnala dohodou. Rebelové se v březnu 1895 stáhli zpět a sultán se zavázal platit tribut. Britové se museli angažovat, aby si zde udrželi svůj vliv, což se později projevilo podpisem [[Síbská smlouva|Síbské smlouvy]] mezi imámem a sultánem v roce 1920, která imamátu zaručila autonomii.
 
Následující roky se nesly ve znamení relativního klidu. Když se ovšem kmenoví šejkové sešli v květnu roku 1913, shodně považovali Fajsalovu servilnost Evropanům za slabost, kterou je třeba vymýtit. Poté co vyhlásili džihád se přesunuli do města [[Nazvá]] – historicky to sídlo imáma – a obsadili jej. Přesto se zpočátku vyhýbali přímému útoku na Maskat, aby nevyprovokovali Brity, kteří by v takové situaci zasáhli. V lednu roku 1915 se však odhodlali a s dvojím vojskem se vydali směrem k hlavnímu městu, než byli odraženi Brity.
 
== Po Síbské dohodě ==
Síbská dohoda znamenala pro imamát autonomii a tak nadešly klidné roky vzájemného respektu. Změna nastala se smrtí imáma [[Mohamed al-Chalili|Mohameda al-Chaliliho]] a nástupem imáma [[Ghalib bin Alí|Ghaliba bin Alího]], jenž byl pod vlivem svého bratra [[Talib bin Ali]]. V této době pokračovaly průzkumné geologické vrty především evropských společností, které hledaly ropná ložiska už od roku 1925.<ref>{{Citace monografie
| příjmení1 = Al-Hajri
| počet_stran = 317
| strany = 252
| isbn = 3039105353, 9783039105359
| jazykisbn2 = anglicky}}</ref>9783039105359
| jazyk = anglicky
}}</ref>
V roce 1954 se dostaly do konfliktu imamát s kmenem Duru u dnešního ropného ložiska Fahúd poblíž města [[Ibri]], města, které si nárokoval jak imám, tak sultán.<ref>{{Citace monografie
| příjmení1 = Allen
| počet_stran = 251
| strany = 14
| isbn = 0714650013, 9780714650012
| jazykisbn2 = anglicky}}</ref>9780714650012
| jazyk = anglicky
}}</ref>
V září 1955 sultanát obsadil město Ibri a vyhnal Talibova vojska, v říjnu tohoto roku obsadila vojska [[Saíd bin Tajmúr|sultána Saída]] [[Rustak]] a v prosinci město [[Nazvá]].
 
| počet_stran = 184
| strany = 58
| isbn = 0313352240, 9780313352249
| isbn2 = 9780313352249
| jazyk = anglicky
| rok_tisku = 10. červenec 2010}}</ref>
}}</ref>
Výrazný střet sil imáma a [[Saíd bin Tajmúr|sultána Saída bin Tajmúra]] (se značnou britskou podporou) nadešel roku 1957, sultán získal centrum imamátu – město Nazvá – a nakonec takřka celé vnitrozemí, postupně však ztrácel zájem o vládu.<ref>{{Citace monografie
| příjmení1 = Razzaq Takriti
| rok = 2013
| počet_stran = 340
| isbn = 0199674434, 9780199674435
| jazykisbn2 = anglicky}}</ref>9780199674435
| jazyk = anglicky
}}</ref>
Imám opustil zemi a odešel do exilu, byť část věrných imamátu vedla povstání do roku 1959.<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Restoration of Omani rule
| vydavatel = Britannica
| datum_přístupu = 2018-06-23
| jazyk = anglicky}}</ref>
}}</ref>
 
== Po zániku imamátu ==
Imám Ghalib bin Alí a jeho věrní zůstali v exilu, zatímco [[Kábús bin Saíd]] převzal titul a pozici sultána namísto svého otce [[Saíd bin Tajmúr|Saída bin Tajmúra]] poté co s britskou pomocí porazil rebely v [[Dafár]]u. Imám se snažil otázku imamátu přednést na půdě [[Organizace spojených národů|OSN]], ale nikdy nedošlo k nějaké rezolutní akci.<ref name="al-khalili" />
 
== Seznam imámů od roku 1856 ==
* [[Thuvajni bin Saíd]] (1856-1866)
* [[Salim bin Thuwaini]] (1866-1868)
* [[Azzan bin Kais]] (1868-1870)
* [[Salim bin Rašíd al-Charusi]] (1913-1920)
* [[Mohamed al-Chalili]] (1920-1954)
* [[Ghalib bin Alí]] (1954-1970)
 
== Související ==
* [[Maskat a Omán]]
* [[Protektorát Jižní Arábie]]
* [[Dafárské povstání]]
* [[Seznam ománských sultánů]]
 
== Reference ==
<references />
 
== Literatura ==
# {{Citace monografie
| příjmení1 = Jones
| jméno1 = Jeremy
| rok = 2015
| počet_stran = 291
| isbn = 1107009405, 9781107009400
| jazykisbn2 = anglicky}}9781107009400
| jazyk = anglicky
}}
 
{{Portály|Omán}}
 
[[Kategorie:Dějiny Ománu]]
[[Kategorie:Zaniklé státy Asie]]
413 043

editací

Navigační menu